Vyšetřte svého politika

Dění na naší politické scéně stále více připomíná přímý přenos z uzavřeného oddělení psychiatrické léčebny. Laik žasne, odborník se diví. Pro snazší orientaci jsem připravil stručný přehled nejčastějších osobnostních poruch a duševních onemocnění, kterými trpí naši (vy)volení zástupci.

Megalománie: mylné přesvědčení o vlastní velikosti, moci, významu apod. Bývá příznakem některých psychických chorob (mánie, schizofrenie, progresivní paralýzy) nebo je součástí psychopatie.

Disociální porucha osobnosti: je charakterizovaná bezohledností v sociálních závazcích‚ nedostatkem cítění pro druhé. Je velká nerovnováha mezi chováním a sociálními normami. Chování nelze snadno změnit zkušeností‚ dokonce ani trestem. Je nízká tolerance k frustraci‚ nízký práh pro spouštění agrese, včetně násilných činů; subjekt má tendenci klamat druhé nebo nabízet přijatelné vysvětlení pro chování‚ které ho přivádí do konfliktu se společností. Osobnost: amorální, antisociální, asociální, psychopatická, sociopatická.

Emočně nestabilní porucha osobnosti: je charakterizovaná sklonem ke zkratkovému chování bez uvážení jeho následků; nálada je nepředvídatelná a vrtošivá. Je sklon k neuváženým emočním výbuchům, tendence k hašteřivému chování a ke konfliktům s ostatními‚ zvláště jsou–li zkratkové činy odmítány nebo potlačovány. Je možno rozlišit dva typy: typ impulzivní‚ charakterizovaný hlavně emoční nestabilitou a chybějícím ovládáním svých popudů‚ a typ hraniční‚ charakterizovaný navíc i poruchou představy o sobě‚ cílů a osobních preferencí‚ dlouhodobými pocity prázdnoty‚ dále intenzivními a nestabilními interpersonálními vztahy a tendencí k sebezničujícímu chování. Osobnost: agresivní, hraniční, výbušná.

Histriónská porucha osobnosti: je charakterizovaná mělkou a labilní afektivitou‚ sebedramatizací‚ teatrálností‚ přehnaným projevem emocí‚ sugestibilitou‚ egocentričností‚ povolností vůči sobě‚ nedostatkem ohledu na druhé‚ trvalým vyžadováním ocenění‚ vzrušení a pozornosti. Osobnost: hysterická, infantilní.

Paranoidní porucha osobnosti: je charakterizována nadměrnou citlivostí k odmítnutí‚ neodpouštěním urážek; podezřívavostí a tendencí zkreslovat zážitky chybným interpretováním neutrálně nebo přátelsky laděných akcí druhých jako nepřátelských; opětovným bezdůvodným podezíráním a bojovným a tendenčním smyslem pro osobní práva. Může být sklon k excesivní důležitosti vlastní osoby, častá je excesivní vztahovačnost.

Narcismus: porucha osobnosti, při níž má jedinec velikášské představy o své důležitosti, vlohách, jedinečnosti, privilegovanosti, obvykle bez ohledu na výsledky své činnosti. Časté je arogantní chování, nedostatek empatie apod.

Pseudologia phantastica neboli mýtomanie, též pseudologie (česky bájivá lhavost): porucha, kdy mýtoman, na rozdíl od různých podvodníků, nelže ze zištnosti nebo s úmyslem někomu uškodit. Jeho hlavní motiv je získání takové pozornosti a respektu, jaké by podle jeho názoru nikdy nepoznal, kdyby se spolehl na své „obyčejné a nezajímavé“ já. Trpí nedostatkem sebevědomí a vymýšlení historek, v nichž hraje hlavní roli, se pro něj stává drogou, bez níž se neobejde.

Workaholismus: chorobná závislost na práci a výkonu. V myšlení i jednání jedince převažuje orientace na práci při současném omezení jiných zájmů a aktivit: rodina, kultura, zábava apod.. Důsledkem je společenská izolace, stavy psychického i fyzického vyčerpání, časté jsou psychosomatické obtíže. Není vzácná kombinace se závislostí na lécích, nikotinu nebo alkoholu, častá je zvýšená konzumace různých stimulačních látek zejména kofeinu. Přináší-li pracovní úsilí společenský úspěch, zůstává podstata stavu dlouho skrytá a diagnóza je obtížná.

Alkoholismus: chronické onemocnění postihující nejen osobnost postiženého jedince po stránce psychické a fyzické, ale i jeho blízké, zvláště pak rodinné příslušníky. Patří mezi nejzávažnější a nejrozšířenější formy závislosti. Obecně lze o alkoholismu hovořit tehdy, dosáhne-li závislost na alkoholu takového stupně, že škodí buď jedinci, společnosti nebo oběma.

Syndrom hybris: nákaza politické zpupnosti, chorobné přesvědčení o vlastní výlučnosti, neomylnosti a nepostižitelnosti. Setrvačnost, pramen sebeklamu, hodnocení situace podle předem daných pevných pojmů a nevnímání či zavrhování protikladných náznaků. Odmítání těžit z nově nabytých zkušeností. Nesmyslné trvání na opatření, jež prokazatelně nefunguje nebo je kontraproduktivní. Neschopnost měnit směr, neboť by to znamenalo přiznání chyby.

S tímto manuálem může občan sám posoudit, zda některý z našich předních politiků nevykazuje příznaky osobnostní poruchy či duševní choroby, přispět k jeho uzdravení. V abecedním pořadí: Babiš Andrej, Filip Vojtěch, Foldyna Jaroslav, Jakl Ladislav, Jermanová Pokorná Jaroslava, Klaus Václav sen., Klaus Václav jun., Mynář Vratislav, Ovčáček Jiří, Okamura Tomio, Schillerová Alena, Vondráček Radek, Zeman Miloš a další, které s ohledem na omezenou kapacitu blogu nelze vyjmenovat. Léčba spočívá v sejmutí břemene politické zodpovědnosti (nevolit), důsledném vymáhání dodržování ústavního (Ústavního) pořádku a soustavné psychoterapii, umožňující návrat do běžného života. 

Zdroj:  https://blog.aktualne.cz/blogy/jan-hnizdil.php