Vranov

Hrad Vranov se vypíná na vysoké skále čnící nad řekou Dyjí již od věku dvanáctého. Je svědkem dob klidných i válečných a jeho osud byl několikrát nejistý. Po požáru roku 1665 z něj zbyly jen trosky, ale hrabě Jan Michal z Althanu z něj udělal zámecké sídlo.

Hrabě Jan Michal byl vskutku dobrý člověk. Miloval všechno krásné a tajemné, nejvíce umění, a často tedy pobýval na vídeňském dvoře, kde se seznámil i se stavitelem a sochařem Janem Bernardem Fischerem z Erlachu. Jan Michal byl pánem opravdu zámožným a protože měl vranovský hrad v oblibě a stál také na místě, odkud není do Vídně daleko, rozhodl se vyhořelý hrad přestavět.

Povolal si z Vídně proto svého přítele Jana z Erlachu jehož dílem je i pozoruhodná "síň předků" oválného tvaru s deseti eliptickými okny v kopuly a deseti sochami předků hraběte.

Hrabě se však nezasloužil jen o přestavbu vranovského hradu.

Pověst praví, že pod hradem jsou již odnepaměti tajné chodby vedoucí až na Cornštejn. Jan Michal tyto chodby prozkoumal a možná, že v nich ukryl i své bohatství a poklad se zde skrývá dodnes.

V těchto tajných chodbách našli prý své útočiště dvě šlechtičny při dobývání Cornštejna. Když vojsko vtrhlo na hrad, dámy prchly do sklepení a odtamtud tajnými dvířky vstoupily do podzemních chodeb a chtěly dojít na vranovský hrad.

Tajné chodby jsou však tuze spletité a hraběnky nikdy na Vranov nedošly. Říká se, že zde našly smrt a jejich duchové tam straší dodnes. Procházejí se prý od Cornštejna k Vranovu a jen na okamžik se na hradech zjevují. Je na ně však teskný pohled a snad každý, kdo je spatří, se stane němým, potom co se mu sevře hrdlo úzkostí.