Vrabinec

Tajemné a podivné zříceniny hradu Vrabince čnící na vysoké skále jsou opředeny hned několika pověstmi o nejrůznějších přízracích. Zjevuje se zde duch šlechtice s hejnem havranů i Bílá paní, a právě o té je následující příběh.

Za časů, které jsou již dávno minulostí, žila na Vrabinci paní. Manžela jí sebrala válka, a tak paní zůstala na hradě sama jen s několika sloužícími.

Doba byla tenkrát neklidná a paní se často obávala o osud svůj i svého hradu. A jednoho dne skutečně na hradní bránu zaklepalo neštěstí. Vojsko oblehlo hrad, zakrátko kraj zahalila noc a vojáci stanuli na nádvoří.

Paní nemohla dlouho usnout a zrovna když oka zamhouřila, několik mužů vtrhlo do jejího pokoje. Paní pevně spoutali, nohy i ruce jí svázali a poté ji uvrhli do hlubokého temného vězení. Paní byla k smrti vystrašená. Ve vlhké, krysami prolezlé kobce, pojednou ucítila kouř.

Vskutku, hrad byl v plamenech. Vojáci jej, potom co paní uvěznili, zapálili a prchli. Z vězení nebylo úniku, i kdyby paní nebyla spoutána. Nejdříve cítila jen kouř, ale později zahlédla i světlo, vyzařované ničivými plameny.

Hradní paní ztratila všechnu sílu, ležela v kobce a čekala na smrt, kterou v ohni opravdu našla. Nikdo se ji ani nepokusil zachránit.

Po této hrůzné události se počal duch vrabinecké paní na hradě zjevovat. Byl právě čas vánoční, když lidé poprvé spatřili třepotající se bílou postavu s tváří plnou děsu, jak se prochází kolem ohořelých trosek hradu.

Od těch dob se Bílá paní zjevuje na Vrabinci každým rokem. Vždy od Štědrého dne až do Tří králů. Bloudí smutně zříceninami a naříká.