Vliv zlých duchů na lidi

Celá zloba a nenávist satana se obrátila na člověka, který je obrazem Boha. Celá jeho zloba byla zaměřena na zatracení co největšího počtu lidských duší. Proto také využívá všechny možnosti a síly. "Ďábel vždy usiluje" - říká sv. Řehoř Theolog - "vyhledává, kde povalit, kde zranit a nalézt místo nechráněné a otevřené pro úder. Kde je víc čistoty, tam vkládá více úsilí pro zhanobení. Zlý duch přijímá na sebe dvojí tvář, když rozhazuje jednu nebo druhou síť. Je nejhlubší temnotou (zjevné zlo) nebo se též přeměňuje v anděla světla (pod maskou dobra provází úmysly potutelným úsměvem), proto je potřebná zvláštní opatrnost, abychom se místo světla nepotkali s temnou smrtí". Na potřebu zvláštní pozornosti a opatrnosti nás upozorňuje sv. ap. Pavel, když říká: "... sám satan se převléká za anděla světla; není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky!" (2K 11,14-45).
V boji s člověkem padlí duchové mají možnost působení na jeho tělo, na smyslovou, citovou a volní stránku. O charakteru působení na tělo člověka bylo již řečeno v 3. části, kde bylo výslovně ukázáno, že démoni mohou zabíjet lidi, uvrhnout je do nemoci a taktéž vcházet do nich (tj. opanovat jejich tělo). Poslední bod bude rozpracován podrobněji.

Démoni vcházejí do lidského těla celou svou bytostí, jsou v plynném stavu, podobně tak, jak vchází do člověka vzduch. Popis tohoto faktu najdeme u Motovilova. Vypráví o tom, jak nečistý duch vládl jeho tělem a mučil ho po řadu let.

Démon, který vešel do člověka, nemísí se s jeho duší, ale přebývá v těle a vládne jeho duší i tělem. Podle sv. Ignáce Brjančaninova "plyny mají vlastnost pružnosti, tj. vlastnost přijímání různé míry objemu; zřejmě i démoni mají tuto vlastnost, když v jednom člověku se jich může umístit velké množství". O tomtéž mluví evangelium (L 8,30). Přebývajíce v člověku, podle sv. Jana Kassiána: "démoni různě zatemňují rozumové a duševní cítění - je to na způsob stavů po požití alkoholu nebo též ve stavu silné horečky nebo nadměrného chladu". Ale démon si nemůže z naší duše udělat příbytek. "Nečistá moc" - tvrdí tentýž svatý - "vniká do těl jimi posedlých ne dříve, než ovládne jejich úmysly a myšlenky. Když zbaví mysl člověka strachu Božího, paměti o Bohu, zlí duchové napadají lidi jako odzbrojené a pozbavené Boží pomoci a ochrany. Proto tak lehce vítězí a teprve tehdy se stávají lidé příbytkem démonů".

O tomtéž mluví sv. Řehoř Theolog: "ďábel nás nemůže plně ovládnout žádným způsobem: jestliže kohokoliv ovládne ve velkém stupni, tak pouze přes vlastní přivolení posedlých bez odporu z jejich strany" (srv. Jk 13, 7). Tak na základě výše uvedeného můžeme vyvodit, že bezprostřední vstup zlého ducha do člověka nastupuje na zvláštní povolení Boží a často se stává důsledkem náruživého a lehkomyslného života hříšníka.

Častější než sama posedlost je ovládnutí člověka prostřednictvím zevních sil démonické vůle. Jako příklad nám může posloužit Jidáš. Slova evangelia "satan vešel do Jidáše" nelze chápat tak, jakoby se Jidáš stal posedlý v plném významu toho slova. Sv. Jan Theolog říká, že přes chamtivost satan pronikl do duše učedníka (Jan 12, 6) a později ovládl jeho srdce (Jan 13, 27). Vidíme tady zjevný příklad postupného ovládnutí duše hříšníka démonem pomocí zvyšující se chtivosti peněz.

Jedním z hlavních způsobů vlivu nečistých duchů na lidi je vliv na jejich myšlenkovou sféru cestou podsouvání různých hříšných myšlenek. Démoni se nacházejí mimo dosah tělesných lidských smyslů, působí na lidskou mysl, podsouvají různé myšlenky, které jednotlivec, který nežije duchovním způsobem, přijímá jako svoje. A jestliže je přijímá a souhlasí s nimi, stává se nositelem cizí zlé vůle, která ho postupně celého ovládá. Antonij Veliký říká: "Často, i když sami neviditelní (zlí duchové), vydávají se za pobožné besedníky, aby svedli podobenstvím obrazu a aby mohli se svedenými dělat co chtějí." Démoni vědí, že lidé mají rádi pravdu, proto také přijímají masku pravdy a pomocí ní vlévají jed svým následovníkům. Takovým způsobem ďábel kdysi podvedl Evu, když jí říkal svoje slova jakoby potvrzoval slova Boží a při tom převracel jejich smysl (srv. Gn 3, 1).

Tak též podvedl ženu Jobovu, když ji učil nadměrné lásce k muži a tím i rouhání Bohu: "Zlořeč Bohu a zemři" (Jb 2, 9), řekla, věříc v to, že za rouhání Bohu člověk okamžitě podléhá smrti a tím samým se končí jeho těžké pozemské strádání. Takovým způsobem podvedl mnoho lidí tím, že převracel smysl věcí a všechny vtahoval do propasti zla.

Náleží rovněž poznamenat, že ve válce s námi démoni neznají orientaci našich srdcí, nemohou číst v našich myšlenkách, ale jenom ze slov, která vypovídáme, z vnějšího chování a rozhovorů, ve vstávání, sedání, chození; dle slov žalmisty Davida "po celé dny vymýšlejí záludnosti" (Ž 37, 13), po celý den se učí znát naši vnitřní náladu, aby v čase modlitby mohli znečistit naši mysl zlými myšlenkami, odpovídajícími rozvoji našich vášní. Sv. Isidor Pelusiot mluví o tom tak: "Ďábel neví, co my si myslíme, poněvadž to jedině náleží do síly Boží, a jedině z tělesných gest chytá naše myšlenky, když např. uvidí někoho, kdo upřeně hledí a nasycuje se cizí krásou. Využívá tohoto stavu, povzbuzuje člověka k cizoložství. Když uvidí někoho propadlého obžerství, rychle se snaží ukázat mu vášně rodící se z obžerství a všechno ukázané se snaží obrátit v činy. Povzbuzuje k loupení a nepoctivému zisku."

Ježíš Kristus svou smrtí a zmrtvýchvstáním vyrovnává síly válčících stran a krotí ukrutnou vzteklost zlých duchů, kteří bez svolení Božího nemohou pokoušet lidi, jak je to vidět na příkladě spravedlivého Joba. Zlí duchové dokonce nemohou vejít do stáda vepřů a Pán nedovoluje zkoušet člověka nad jeho síly. Ve válce se zlem křesťanům dodává sil, které jim pomáhají zvítězit.

Kromě oblasti myšlenkové padlí duchové mohou působit na sféru citů a vůle. Sv. Nil Sinajský o tom píše tak: "Když závistivý démon nedokáže ovlivnit naši mysl, působí na krev a šťávy, aby pomocí nich vytvořil v mysli představy a naplnil je mnohými obrazy". Působením na tělo běs navádí člověka k pocitům chtivosti, vznětlivosti, hněvu atd. Vidíme to na příkladu sv. Justiny, ve které démon, poslaný kouzelníkem, rozpaloval pocit vášně a žádostivosti, ale byl odehnán modlitbou svaté.

Působením na oblast vůle člověka démon ho jakoby pozbavuje síly, energie a schopnosti rozhodných činů a činů vůbec. Ale při usilovné modlitbě zlý duch odchází a bude poražen jménem Kristovým.

Mnich Evagrius píše, že démoni se rozlišují podle stupňů zla a moci a plnění daných služeb. Ta slova potvrzuje sv. Jan Kassián když říká, že "jedni si libují v nečistých a hanebných činech, jiní v rouhání, jiní v hněvu a vzteklosti, jiní se radují ze smutku, jiní prázdnou chválou a pýchou, a každý zasévá do srdce člověka tu vášeň, ve které má sám zálibu - ale ne všechny vášně jsou probouzeny najednou, nýbrž postupně."

O duchovní neviditelné válce mluví tentýž asketa: "nezkušené a nemocné napadají slabší duchové, ale když nezvítězí, jsou na jejich místo posíláni silnější". Je to úměrné k zvyšujícím se silám vojína Kristova.

Tak vidíme, že démoni mají svého druhu specializaci. Přebývají ve zlu a mají jakousi svobodu, poněvadž mohou z více zlých věcí vybrat jednu pro ně nejuspokojivější. Těmi vášněmi se uchovávají při životě a snaží se je rozněcovat v člověku, čímž získávají přístup do jeho duše a těla. Kromě toho můžeme plně připustit, že démoni se mohou živit na úkor emanované lidské energie, vydané člověkem ve vášnivé rozkoši. Jestliže podle slov sv. Jana Damašského andělé "meditují a postihují Boha, nakolik je to možné a to je jejich pokrmem", tak démoni, pro které meditace není možná, nejpravděpodobněji mohou získat energii nepřímou cestou přes člověka, adaptujíce jeho energetiku pro svoji výživu.