Vlčtejn

Po horkém létě nastal podzim plný barevného listí, pokojně se snášejícího k zemi. Celý kraj kolem hradu sužovali divocí vlci.

Pán proto přikázal vykopat kolem hradu, zvaného za těch dávných časů Vildštejn, příkop, do kterého se vlci pochytají, když se budou chtít přiblížit k panskému sídlu.

Jednoho již téměř mrazivého večera seděl pán Holen se svým synem u krbu, v němž plápolal hřejivý oheň. Vyprávěl tenkrát malému Ondřejovi tajemný příběh, když přiběhl čeledín a volal: "Pane, rychle, vlk se chytil do pasti."

Holen popadl kuš a několik šípů a rychle se vydal za čeledínem. Ale když přišli k příkopu, spatřili vlka, jak prchá pryč. Utíkali dlouho za ním, avšak v lese mezi stromy jej zakrátko ztratili.

Snad jen několik dní uplynulo a strašlivá věc se přihodila. Pán musel odjet a právě tehdy kdosi unesl jeho syna. Když se Holen vrátil, přikázal prohledávat celé okolí. Byla temná noc a po malém Ondřejovi ani památky.

Ráno přišla k hradnímu pánovi žena, podívat se mu do tváře nedokázala a pověděla, že Holenova syna odvedla do lesa a tam ho opustila.

Muži se rozjeli po lese a zakrátko se samotnému pánovi Vildštejna podařilo Ondřeje najít. Ležel na chladné zemi jako mrtvý. Pán seskočil z koně a když zjistil, že syn jen spí, rozzářila se mu tvář štěstím.

Ondřej otci vypověděl, že v noci potkal velikého psa, který jej zavedl na toto místo a celou noc u něj ležel a zahříval ho svým hustým kožichem. Na památku toho, že vlk zachránil pánova syna, se od těch dob zdejšímu hradu začalo říkat Vlčtejn.