Vlastenec Jan Kefer odmítl přejít k nacistům

Byl mezi nimi i Jan Kefer. Tahoun hermetického spolku Universalia do svého zatčení neúnavně přednášel, psal knihy, okultismu se věnoval i v praxi. Mimořádně pracovitý a vzdělaný polyglot, v civilu pracovník knihovny Národního muzea, měl nemalé ambice – toužil z Prahy učinit světové centrum hermetismu.

„Moje vzpomínka na tátu je buď u psacího stroje, protože neustále něco kloval, nebo u piana. Byl výborný klavírista. Furt také chodil s talířkem po bytě a loudil. Vždycky šel do kuchyně a chtěl něco sladkého a za chvilku zase,“ vybavuje si Reginald Kefer.

Otce popisuje jako laskavého člověka, který byl někdy příliš důvěřivý a nepříliš kompetentní ve finančních záležitostech. „Nesmírně mě rozmazloval. Já byl docela pěkný prevít, ale když jsem něco provedl, tak mě chránil,“ dodává Kefer.

Jeho otec podle něj za okupace tušil, co mu hrozí. Odporem k nacistům se ostatně příliš netajil. Na přednášce v době Mnichovské konference mluvil o „hrubé síle“. „Blíží se na nás, co se blížilo na Atlantidu,“ uvedl na schůzi Universalie 8. prosince 1938.

Kefer, o jehož životě se podle badatele Petra Kalače chystá film, se údajně s kolegou Františkem Kabelákem (více o něm v boxu) dokonce vydali na Pražský hrad za prezidentem Edvardem Benešem s nabídkou svých služeb. Když nepochodili, pokoušeli se prý okultisté několikrát pomocí magie zneškodnit Adolfa Hitlera.

„Táta měl bratrance v Mnichově, který k nám přijel. Pamatuji si jeho odznak NSDAP. Do táty hučel, aby se dal k Němcům, nebo... Táta měl ale jako Jan Hus pocit, že jako Čech musí být tady,“ líčí Kefer. Mág skončil na Pankráci, poté jej věznili na Karlově náměstí.

„Když tátu zatkli, nutili maminku, aby ho přemluvila, aby přešel k Němcům, že bude všechno v pořádku. Vyhrožovali, že mě dají na převýchovu, jestliže on nepovolí,“ popisuje bývalý šéf olomoucké opery. Jan Kefer mohl německé občanství bez problémů získat, protože jeho otec byl Němec. Ale odmítl. V koncentráku zahynul 3. prosince 1941. Jeho z výslechů vyčerpaná manželka Dagmar zemřela na infarkt o půl roku později. Osiřelého Reginalda se ujali její rodiče Moosovi.

Ti se domnívali, že Kefera udal jiný okultista, aktivní fašista Jiří Arvéd Smíchovský. „Můj dědeček pravil, že Smíchovský prodal Kefera gestapu. Dědeček byl vysoký úředník, který nemluvil do větru,“ podotýká Reginald Kefer.

Doktor filosofie a práv Smíchovský se ve sklepení svého domu U Zlaté lodi na pražské Malé Straně údajně věnoval černé magii. Za okupace působil častý návštěvník nočních barů jako nacistický agent. „Byla to dost rozpolcená osobnost, člověk faustovského typu,“ říká Kalač. Po válce Smíchovského odsoudili za kolaboraci, zemřel ve vězení v lednu 1951.

Smíchovský měl podle některých zdrojů prsty i v zatčení mystika Karla Weinfurtera. Tento veterán okultismu okusil z ezoterického ranku během desítek let leccos, jako jeden z prvních na českém území například cvičil jógu. Nakonec zakotvil v propojování východní indické a západní křesťanské mystiky. Gestapo čtyřiasedmdesátiletého šéfa spolku Psyché zadrželo koncem roku 1941.

„Během výslechu se ho snažili všelijak zesměšnit a téměř mu zlámali nohy, když ho nutili usednout do jógové pozice lotosového sedu,“ uvádí Josef Sanitrák v knize Dějiny české mystiky 2. Weinfurter musel údajně ve věznici na Karlově náměstí mýt prochladlé chodby a záchody. Nacisté ho po několika týdnech za mřížemi propustili se zápalem plic. Mystik se z následků věznění už nezotavil, zemřel v březnu 1942.

Zdroj: https://zpravy.idnes.cz