Vhled do pravé podstaty emocí

Gendün rinpočhe

 

Výňatek z knihy

Change of Expression - Working with the Emotions

(Změna výrazu - práce s emocemi)

vydané nakladatelstvím Editions Dzambala

Text, na němž je učení založeno, je prací Čhagme rinpočheho, učeného a zkušeného lamy ze 17. století.

"Vždy jsme připraveni nechat tyto emocionální stavy převzít kontrolu nad naší myslí, ale když přijde na skutečný prožitek utrpení, ke kterému to vede, již nejsme tak nadšení."

Ti, kdo praktikují Diamantovou cestu, tajná tantrická učení, mají tajný závazek neodmítat emoce připoutanosti, hněvu, nevědomosti, pýchy a závisti. Důvodem je, že kdyby se jich vzdali, nikdy by nebyli schopni odhalit jejich vnitřní moudrost. Když se budeme vyhýbat pěti jedům, budeme se zároveň vyhýbat i možnosti realizace pěti moudrostí, protože ty nelze nalézt nikde jinde než v emocích.

Proto, když se věnujeme tantrické praxi, musíme pracovat s různými objekty, které dávají vzniknout emocionálním reakcím, abychom prožili odpovídající moudrost. A právě z těchto objektů připoutanosti, nenávisti atd., se stávají prostředky k vysvobození z emocionálních konfliktů.

Prakticky to znamená, že když se v mysli objeví jeden z pěti jedů, musíme pohlížet přímo na jeho podstatu, dokud nepochopíme, že ve skutečnosti žádnou opravdovou podstatu nemá.

Co je to emoce?

Je důležité vyjasnit si, co rozumíme slovem emoce. Používáme toto slovo denně, když chceme popsat něco, co lze snadno identifikovat, určitý pocit v mysli, který je reakcí i hybnou silou. V buddhismu však emoce znamená víc než jen to. Je to psychický stav, který se objevuje, jakmile začne mysl fungovat dualistickým způsobem, dlouho předtím, než si to obyčejný člověk může uvědomit. Emoce je návykové lpění, které způsobuje, že automaticky kategorizujeme naše zážitky podle toho, jestli je naše ego shledává přitažlivými (touha), nepřitažlivými (hněv) nebo neutrálními (nevědomost). Čím větší je ulpívání, tím silnější budou naše reakce, až dosáhnou bodu, kdy se nakonec projeví v naší vědomé mysli a manifestují se jako patrné pocity, kterým obvykle říkáme emoce. Výše zmíněné reakce se nazývají tři jedy, ke kterým se počítají ještě další dva - považování našeho vlastního zážitku za dominantní (pýcha) a posuzování naší vlastní pozice vzhledem k vnímanému objektu (závist), což tvoří dohromady pět jedů. Slovo jed se používá, protože tyto reakce otravují naši mysl a brání objevení se vrozené moudrosti. Když tedy čteme pokyny Čhagme rinpočheho, jak je interpretoval lama Gendün, musíme dávat pozor, abychom správně pochopili označení každé z pěti emocí v jejich nejširším možném významu. Kdybychom tak neučinili, nebyli bychom schopni plně pochopit celý význam tohoto učení.

Vnímání, emoce a moudrost

Emoce se objevují díky podmínkám vytvářeným naší zmatenou myslí. Naše základní vědomí, které je v současné době ve stavu nevědomosti, projektuje představu světa prožívaného na základě našich pěti smyslů, pěti smyslových orgánů a jejich aktivního vzájemného vztahu s vnějšími objekty. Kvůli našim předchozím návykům projektuje mysl obrazy, které považuje za oddělené. Z nich se potom stávají formy, které náš zrak považuje za objekty, zvuky, které jsou objekty pro náš sluch, atd. Přítomnost těchto zdánlivě nezávislých objektů způsobuje, že je mysl rozrušená, což umožňuje vznik emocí.

Když například naše oči uvidí určitou formu, tak to tím nekončí - okamžitě na to reagujeme. Když shledáme tuto formu příjemnou, cítíme, že je přitažlivá. Pokud ji shledáme nepříjemnou nebo odpudivou, odmítáme ji a chceme se od ní dostat pryč. To samé platí pro všechny ostatní smyslové informace, ať již je to sluch, čich, chuť nebo hmat.

Pokaždé, když pracují naše smyslové orgány, měli bychom sledovat přímo opravdovou podstatu toho, co se děje. Postupně pochopíme, že objekt, který vnímáme, je ve skutečnosti jen myslí v činnosti. Tento objekt není odlišný od mysli, on je myslí, a není tedy třeba vytvářet žádnou umělou dualitu udržováním čistého rozlišování mezi subjektem a objektem. Když se podíváme na podstatu této neduality, na opravdovou podstatu objektu i mysli, která jej vnímá, objevíme podstatu samotné mysli.

K tomuto vnímání podstaty mysli dochází, když všechny předchozí myšlenky skončily a ty příští se ještě neobjevily. Tehdy je mysl spontánně přítomná, spočívající ve své vlastní skutečnosti. Je to právě mysl, co vidí svou vlastní podstatu, a tomu říkáme prvotní moudrost. Tato přítomnost prvotní moudrosti v mysli pak automaticky odstraňuje emoce. Je to, jako když zapálíme svíčku v temném pokoji: jakmile se objeví světlo, automaticky zmizí temnota. Podobně i prostý fakt, že moudrost je myslí, slouží k úplnému zapuzení všech emocí. Jestliže uspějeme v tomto způsobu meditace, ve chvíli, kdy objevíme v naší mysli nějakou emoci, tak v tom stejném okamžiku spatříme i její moudrost, a tím se osvobodíme od jejího emocionálního aspektu. Tomu se říká současný vznik a osvobozování emocí. Každý z pěti jedů je pak rozpoznán jako jedna z pěti moudrostí.

Jestliže však nejsme schopni vidět aspekt moudrosti v události, která se v mysli odehrává, opět se zaplétáme do duality. Následujeme myšlenku, jsme jí ovlivněni a začínáme reagovat na objekt, buď tak, že ho přijímáme nebo odmítáme, dokud je mysl napadána zmatkem a emocí, a končíme v prožívání utrpení, které následuje.

V textu se říká, že kdybychom se vzdali pěti jedů, nebyli bychom schopni najít žádnou moudrost. Aktivita emocí je aktivitou mysli. Každá emoce, která se objevuje, není ničím jiným, než samotnou myslí v akci, takže pokud budeme odmítat emoce, budeme zároveň odmítat i mysl. Jen díky její aktivitě můžeme odhalit aktivitu moudrosti, takže odmítáním emocionální aktivity mysli zároveň odmítáme možnost setkat se s její aktivitou moudrosti. To nás nikdy nepřivede k realizaci základní skutečnosti mysli.

Nevědomost je pro nás těžké považovat za emoci, ale když se nad tím pořádně zamyslíme, zjistíme, že nevědomost nás může ovlivňovat stejně jako touha nebo hněv. Nevědomost není něco neutrálního, bez účinků či následků, je to určitý stav mysli, který způsobuje, že jednáme určitým způsobem. Nevědomost je, když nejsme schopni vidět věci takové, jaké ve skutečnosti jsou. Může to být vědomé i nevědomé, neschopnost rozpoznat, co se děje, někdy velebená jako nevinnost, nebo určitý pocit lhostejnosti, nebo dokonce záměrné nechtění vědět. Může to sahat od obyčejného zmatení ohledně toho, co se skutečně děje, až po vytváření určitých chybných postojů. Je zde také jistý prvek připoutanosti. Nevědomost může být dokonce i docela pohodlná ("nevědomost je blaho..."). Když se na sebe pozorně podíváme, najdeme tento postoj v mnohém našem chování. Z buddhistického pohledu je ale nevědomost cokoli kromě blaha a nevinnosti. Skutečně je to hlavní příčina našeho utrpení, a proto má mezi pěti jedy své pevné místo.

Výstražná poznámka

Zříkat se pěti rušivých emocí znamená postupovat k osvícení méně přímou cestou. To je cesta, kterou praktikují šrávakové. Ale pochopení pravé podstaty emocí a toho, kdy se objevují, není lehký úkol. Když se pouze pokoušíme pozorovat emoce jednu po druhé, tak jak se obvykle objevují v mysli, nijak se nezměníme. Nic se nezmění. Pokud si v podstatě užíváme naše emoce a záměrně zvyšujeme jejich sílu, až máme pocit, že jsme jimi úplně intoxikováni, chováme se jako někdo posedlý, což vede k tomu, že hromadíme karmu démona.

Také se může stát, že se z nás stane člověk, který je čím dál pyšnější na svou schopnost zacházet s emocemi tím, že pozoruje jejich pravou podstatu. Nehledě na skutečnost, že naše pochopení není ještě plně rozvinuto, zvyšujeme sílu emocí. Čím jsou silnější, tím větší bude naše pýcha. A ani tady to nekončí. I když nejsme opravdu zbaveni emocionálního zmatku, říkáme, že jsme, a stavíme se výš jako příklad pro druhé, říkáme jim, jak by měli prožívat emoce, aniž by se jimi nechávali unášet. Motivováni velkou pýchou neustále hledáme zvyšování své reputace, abychom byli považováni za někoho velmi důležitého, za někoho dobře známého pro svou schopnost pracovat s emocemi. Dostáváme se stále více mimo kontrolu, jsme čím dál zmatenější, a tím hromadíme karmu, která je čím dál negativnější.

Buddha za každou emoci

Jestliže se nám podaří pohlížet přímo na skutečnou podstatu každého z pěti jedů, tak jak se objevují, poznáme, že nejsou ničím jiným než pěti moudrostmi. U jedu hněvu a nenávisti vnímáme moudrost podobnou zrcadlu, která odpovídá buddhovi Dordže Sempovi. Když se podíváme přímo na pravou podstatu pýchy, najdeme moudrost rovnosti a buddhu Ratnasambhavu. V podstatě touhy odhalíme rozlišující moudrost a buddhu Amitábhu. Podíváme-li se na závist, uvidíme všezahrnující moudrost a buddhu Amógasiddhiho. A když se podíváme na nevědomost, nalezneme moudrost dharmadhátu, samotné skutečnosti, a buddhu Vairóčanu.

Tito buddhové také odpovídají různým živlovým energiím v těle, z nichž každá se vztahuje k jedné z emocí. Pochopení emoce vede nejen k realizaci aspektu moudrosti, ale také transformuje odpovídající živel těla na jednoho z pěti buddhů.

Na této cestě nehledáme způsob jak propadnout pěti emocím, pohlížíme jen přímo na jejich podstatu neboli skutečnost, a tím je vzápětí automaticky přeměňujeme na pět moudrostí a spontánně tak vytváříme mysli pěti buddhovských archetypů.

Tento druh praxe používají lidé, kteří meditují podle tradice mahámudry nebo dzhogčhenu.

Jeden lék na všechny nemoci

Pohled přímo na esenci neboli podstatu emoce je metoda, kterou lze použít ve všech případech, tak jako můžeme použít jeden lék na léčení stovky nemocí.

Praktikující s velkými schopnostmi použije tuto metodu ke zklidnění emocí ihned, jakmile se v mysli objeví některá z nich. Je to jako hodit malou jiskřičku do kupky suchého sena: seno okamžitě vzplane a všechno shoří. Ačkoli ta počáteční jiskra je malá, může spálit jakékoli množství sena. Podobně i jedna malá jiskra moudrosti může zcela spálit veškerý zmatek v mysli a s ním spojené emoce, až všechno, co v mysli zůstane, bude jen nejvyšší skutečností.

Lidé s průměrnými schopnostmi použijí tuto metodu následovně. Jakmile při meditaci odhalí v mysli přítomnost emoce, pohlédnou obnažujícím pohledem přímo na ni. Emoce se zklidní sama od sebe a uvolní své sevření. Říká se, že tento proces je právě jako rozpoznání neduality vln a vody. Na hladině oceánu můžeme vidět mnoho vln v pohybu, které na sebe neustále berou různé formy a tvary, a přesto je obsahem těchto vln pouze voda oceánu samotného. Mezi vlnami a vodou nemůžeme činit vůbec žádný opravdový rozdíl. Podobně i množství emocí nejrůznějších forem, které se objevují v mysli, není ničím jiným než samotnou myslí. Není tedy žádný důvod zavrhovat emoce nebo je považovat za odlišné od mysli. Průměrný praktikující to bude schopen pochopit a skrze přímé prožití skutečnosti, že emoce jsou prostě jen myslí, se samy od sebe zklidní.

Praktikující s běžnými schopnostmi bude schopen si pomocí této praxe uvědomit emoci, jakmile se objeví v mysli. Nenechá se do ní vtáhnout a nenechá se jí unášet, což se obvykle děje. Je to jako když nějaký blázen najednou přijde k rozumu; jakmile se zbaví svého šílenství, vrátí se mu normální vědomí. A podobně když si člověk uvědomí přítomnost emoce, tak použije praxi, kterou považuje za vhodnou pro daný případ. Uvědomění si emoce, i když naše uvědomění ještě není dostatečně jasné, aby nás od ní zcela osvobodilo, poskytuje výchozí bod pro aplikování jiných, dosažitelnějších přístupů