Velké otázky o velkém třesku

Když se podíváme na celou záležitost týkající se vzniku a existence vesmíru blíže, sebevědomé vědecké pojetí původu a struktury vesmíru se rozpadá. Podívejte se na noční oblohu plnou hvězd a planet. Odkud se to všechno vzalo? Dnes nám většina vědců odpoví na tuto otázku některou verzí teorie velkého třesku. Uslyšíme, že na počátku byla všechna hmota ve vesmíru koncentrována v jediném bodě při extrémně vysoké teplotě a poté obrovskou silou explodovala. Z rozpínajícího se přehřátého mraku subatomárních částic se postupně zformovaly atomy, pak hvězdy, galaxie, planety a konečně život. Tato litanie nyní zaujímá postavení odhalené pravdy. Tento příběh prvotního původu, který úmyslně připomíná Genesis, je detailně rozpracován v mnoha učebnicích, brožurách, prestižních vědeckých magazínech a televizních pořadech doplněných speciálními počítačovými efekty.
 

Jako vzrušující, chytlavé vyprávění to zajisté funguje. A protože se příběh velkého třesku zdá být založen na skutečném pozorování a vědeckých metodách, připadá mnoha lidem přijatelnější než náboženské výklady stvoření. Tato teorie velkého třesku je však pouze poslední ze série pokusů o vysvětlení vesmíru mechanistickým způsobem, v němž je na svět a na člověka nazíráno pouze jako na produkt hmoty fungující podle materialistických zákonů.

Vědci tradičně odmítají nadpřirozená vysvětlení původu vesmíru, zvláště pak ta, která hovoří o vesmír tvořící Nejvyšší Osobnosti Božství, protože prý odporují jejich vědecké metodě. V mechanistickém pojetí světa je Bůh, pokud vůbec existuje, redukován na podružného služebníka, který pouze natahuje vesmírné hodiny. Nemůže jinak než nechat vše probíhat v souladu s fyzikálními zákony. To v důsledku činí tyto zákony mocnějšími, než je Bůh sám. Nebo se z Boha jednoduše stává beztvará vesmírná energie. Ve vesmíru, jak jej popisují teoretici velkého třesku, opravdu nezbývá mnoho místa pro osobního Boha jakožto nejvyššího tvůrce a vládce.

Rakouský laureát Nobelovy ceny za fyziku Erwin Schrödinger, jenž objevil základní rovnici kvantové mechaniky, říká v díle „Mysl a hmota“: „Žádný osobní Bůh nemůže představovat součást systému, který byl umožněn jedině vyloučením čehokoli osobního.“ Proto bychom se neměli domnívat, že vědci eliminovali Boha z vesmíru – nebo omezili Jeho úlohu v něm- prostřednictvím empirických poznatků. Spíše jej jejich zvolená metoda od počátku vylučuje.

Snaha vědců pochopit původ vesmíru pomocí čistě fyzikálních pojmů je založena na třech předpokladech: 

1. všechny jevy mohou být beze zbytku vysvětleny přírodními zákony vyjádřenými jazykem matematiky 
2. tyto zákony platí bez výjimky vždy a všude
3. tyto základní přírodní zákony jsou jednoduché

Mnoho lidí pokládá tyto předpoklady za zaručené, avšak nebylo prokázáno, že by šlo o fakta, ani je není možné snadno dokázat. Jsou jednoduše součástí jedné strategie přístupu k realitě. Aby se vědci lépe vypořádali se složitostí, která se staví do cesty každému pozorovateli vesmíru, rozhodli se vyzkoušet redukcionistický přístup. Říkají: „Zkusme vše zredukovat na základní principy a ty vysvětlit pomocí jednoduchých, univerzálních fyzikálních zákonů.“ Ale neexistuje žádný logický důvod pro apriorní vyloučení alternativních strategií chápání vesmíru, takových, které by mohly počítat se zákony a principy neredukovatelně složitými. Přesto si mnoho vědců plete svou strategii chápání vesmíru se skutečnou povahou vesmíru a předem vylučuje jakýkoli takový alternativní přístup. Trvají na tom, že vesmír může být kompletně popsán jednoduchými matematickými zákony.

„Doufáme, že se podaří vysvětlit celý vesmír v rámci jediné jednoduché formule – takové, kterou můžete nosit napsanou na tričku,“ říká Leon Lederman, ředitel Fermiho národní laboratoře urychlovačů v Batavii, Illinois.

Existuje několik důvodů, proč vnímají vědci strategii simplifikace jako závaznou. Pokud může být podstata vesmíru popsána pomocí jednoduchých kvantitativních zákonů, pak je určitá šance, že mu lze porozumět (a manipulovat jím) i přes všechna omezení lidské mysli. Domnívají se tedy, že může být tak popsán, a vymýšlejí za tímto účelem mnoho teorií. Ale pokud je vesmír nekonečně komplexní, bylo by pro nás velmi obtížné snažit se jej pochopit pomocí omezených možností lidské mysli a smyslů. Představte si například, že máte množinu jednoho milionu čísel a vaším úkolem je popsat jejich rozložení pomocí rovnice. Pokud by rozložení bylo jednoduché, mohlo by se vám to podařit. Bude-li však extrémně komplikované, nepodaří se vám ani uhodnout, jak by taková rovnice měla vypadat. Navíc vědecká strategie bude neúspěšná v případech, které nejsou popsatelné matematickou terminologií.

Není proto divu, že se převážná většina vědců úzkostlivě drží současného přístupu a vylučuje všechny ostatní. Podobají se člověku, který ztratil před domem klíčky od auta a vydal se je hledat pod pouliční lampu, kde má na hledání lepší světlo.

Avšak, vědecká víra ve všeobecnou platnost fyzikálních zákonů kdekoli v čase a prostoru je diskutabilní, neboť tyto zákony vycházejí z výsledků experimentů v laboratorním prostředí na Zemi. Například to, že v laboratoři pozorujeme určité chování elektrického pole, nám nezaručí, že se bude stejným způsobem chovat v obrovské vzdálenosti a v čase zpět před miliardami let. Přesto jsou závěry takového typu stěžejní pro vědecké pokusy o vysvětlení např. původu vesmíru či povahy vzdálených objektů, jako jsou kvasary. Samozřejmě ve skutečnosti se nemůžeme vrátit v čase miliardy let nazpět, na počátek vesmíru, a nemáme prakticky žádný přímý důkaz o čemkoli za hranicemi našeho solárního systému.

Dokonce i někteří prominentní vědci uznávají, že je riskantní vyvozovat závěry o vesmíru jako celku z našich omezených poznatků. Kenneth E. Boulding řekl v roce 1980 během svého předsednického projevu k Americké asociaci pro rozvoj vědy: „Kosmologie… bude pravděpodobně dosti nepřesná prostě proto, že studuje obrovský vesmír na základě pozorování velmi malého a zkresleného vzorku. Důkladně jej sledujeme pouze po velice krátké období z jeho celkového časového rozpětí a pozorujeme dokonce ještě menší zlomek z jeho celkového prostoru.“ Nejenže jsou závěry kosmologů nejisté, navíc se zdá, že se celý jejich pokus o vytvoření jednoduchého matematického modelu vesmíru potýká se zásadními obtížemi.
 

(Z „Origins magazine" přeložil bh. Štěpán Hládek)