Vědomé umírání

Vysvětlení k praxi phowy lama Ole Nydahl

 

Stále lepší ohlas

V době, kdy celý svět zkouší napodobovat vnější způsob života Severoevropanů, přibližuje se současně Západ na vnitřní úrovni východní moudrosti. Mnozí ti, kteří nacházejí málo vysvobození v pouhém myšlení nebo v dosavadní nabídce náboženství, hledají mocnější cesty, které odpovídají jejich celistvosti, a na které je také možné se spolehnout. Příkladem je phowa (cvičení “vědomého umírání”), která se již stala známou. Je to učení o tom jak přejít v okamžiku smrti do nadosobního stavu nejvyšší radosti, ze kterého již nemůžeme klesnout, a tak mizí možnost nechtěného zrození.
Na poli přímé zkušenosti získává buddhismus stále lepší pověst. Jelikož nestaví na charakterově komplikovaných bozích, je Buddhovo učení nedogmatické a zaměřené na lidský rozvoj, a proto se stále více vzdělaných lidí odvažuje vstoupit do jeho energetického pole.
První most mezi Západem a Východem zbudovala théraváda, škola jižního buddhismu. Již mezi světovými válkami vzniklo v Berlíně první centrum tohoto směru. Když bagry odklidily trosky a nabídka značek zubních past se stala nepřehlednou, přišel zen a od poloviny sedmdesátých let se objevují jedna za druhou skupiny tibetského buddhismu. Mezi Rýnem a Vladivostokem jsem jich až do dneška založil více než  200 po celém světě (nyní jich je po celém světě přes 300, pozn. překl.). A otevřenost vůči buddhismu se zdá být neomezená.
Obecně existují v tibetském buddhismu dva směry. Tři “staré” linie Ňingma, Sakja a Kagjü se zaměřují na blízkost životu a zkušenost, zatímco “novější” škola Gelugpů sází na učenost a mnišství.

Úroveň bez forem

První tři odkazy disponují metodami čhagčhenu a dzogčhenu, které neužívají forem a které bezprostředně ukazují přímo na podstatu mysli. Umožňují praktikujícímu komplexní rozvoj. Čtvrtá škola, která sama sebe označuje jako “ctnostnou”, nabízí zmateným lidem mnohem delší cestu – uma čhenpo, cestu studia a debaty. Čhagčhen (Velká pečeť) a dzogčhen (Velká dokonalost) zahrnují všechny úrovně člověka a pracují za hranicemi pojmů; zde ještě několik slov k jejich způsobu působení. Na cestě k cíli využívají bez oceňování všechny existující vlastnosti těla, řeči a mysli a přetvářejí je. V pohledu čhagčhenu vysvobozuje především radost z hravého bohatství jevů mysli, zatímco dzogčhen prožívá jako vysvobození jejich návrat do prostoru. Žádostiví, potažmo hněviví lidé prožívají oba světy, tedy vnější i vnitřní, jako “samy o sobě” čisté. Toho, kdo prožívá, prožitek a prožívané vidí jako vzájemně podmíněné části jednoho celku a z toho vzniklé spočívání v okamžiku “teď a tady” plném důvěry osvobozuje všechny schopnosti mající původ v mysli. “Jednobodovost, nevyumělkovanost, jednochuť a neúsilí” vedou praktikujícího k plnému osvícení.

Úroveň forem

Na “úrovni forem” vyzařoval Buddha formy ze světla a energie, které ve světě obecně ovlivnily představy o tibetském buddhismu a které jsou často, také nevzdělanými buddhisty, špatně chápány jako “bohové”. Tyto mírní, ochraňující, ženští nebo mužští buddhové, sami nebo v párovém spojení, představují nadosobní stavy vědomí. Ty díky zpětné vazbě, která vzniká použitím jejich vibrací (manter) a koncentrací na jejich formy ze světla a energie, mění u meditujících jak pohled na svět, tak proudění vnitřní energie. Jejich svět se stává nadosobním a velice rozlehlým.

Šest jóg Náropy

Linie Kagjü tibetského buddhismu má jako část cesty forem také klíč k vědomé práci s vnitřními energiemi v těle, které jsou hlavním tématem tohoto článku. Jsou to energie, které lidé, kteří nejsou jogíny zažívají velmi zřídka. Cvičení, která je obsahují, se jmenují tummo (Vnitřní teplo), Jasné světlo (Meditace snu) milam, mezistav (mezi smrtí a znovuzrozením) bardo, iluzorní tělo gjulju a phowa (vědomé umírání). Jsou známé jako “Šest učení (jóg) Náropy” a před 1000 let je do Tibetu přinesl hrdinný Marpa. Tato cvičení jsou svým výskytem jedinečná a svým použitím vedou k velmi mocným změnám vědomí.

Phowa

Mezi lety 1987 a 1996 jsem měl tu obrovskou radost, naučit jedno z těchto šesti cvičení 19.000 lidí z celého světa. (Nyní je to okolo 35.000 pozn. překl.) Na Novém Zélandu se na jednom kurzu phowy objevilo jen dvanáct účastníků. V Německu, Rusku, Maďarsku, Rumunsku a Kalmycku (Rusko) přichází obvykle od 500 až do 1100 lidí a v Severní Americe, Srbsku, Austrálii, Španělsku a Kolumbii přišlo v poslední době několik set (tento kurz proběhl také v Čechách, v roce 1995, 1997 v Pecce a v roce 1999 v Těnovicích, dohromady se zúčastnilo asi 2.500 lidí). Nejlepší přípravou na kurz je opakování mantry ÓM AMI DEVA HRÍ, pokud možno 100.000krát. Nad hlavou si přitom představujeme červeného Buddhu neomezeného světla (skt. Amitábha, tib. Öpagme) ve své krajině nejvyšší radosti. Přejeme si přiblížit se k tomuto buddhovi a mnozí lidé již během přípravy cítí, že se nad jejich hlavou vytváří jeho energetické pole.

Znamení praxe

Během prodlouženého víkendu – ideální doba je pět dnů – předám základy buddhismu spolu s odkazem (nazývaným tib. lung) phowy a objasním meditaci. (V současnosti trvá kurs obvykle čtyři dny – pozn. překl.) Při lungu pociťuje asi polovina lidí první “tahání” na vrcholku hlavy. Medituje se třikrát tři hodiny denně a přitom se cvičí vysílání mysli, dokud se u každého neobjeví zřetelný otvor na vrcholku lebky, i skrze svaly a kůži hlavy. Vznikají přitom buď malé krvavé skvrnky, trhlinky nebo puchýřky hnisu, které se nacházejí přibližně osm prstů od původní vlasové linie. Když se tohoto místa dotkneme, pociťujeme bodavou bolest a jakoby tahání v pár vlasech nám také po kurzu občas připomene nyní již otevřenou cestu do čistých buddhovských krajin. Zde je ostatně výrazně vidět užitek našeho vzdělávacího systému: ačkoliv Tibeťané, především staří, získávali díky své oddanosti velmi výrazné znaky, lidé ze Západu potřebují pro dosažení stejného výsledku v průměru jen polovinu času. Zdá se tedy, že odkaz přišel na správné místo.

Tento otvor v kůži hlavy je takzvaným »vnějším« znakem. Ze všech dosavadních účastníků jsem pouze u dvanácti nemohl najít jasný znak, který se však objevil při příštím kurzu. Ačkoli tyto tělesné znaky dělají na většinu lidí velký dojem, ty »vnitřní« a »tajné« jsou při meditaci minimálně stejně důležité.

»Vnitřními« znaky jsou silné náhle se objevující pocity, jako obrovské štěstí, úleva, zbavení se silných vzpomínek nebo náhlý strach ze smrti, který po završení phowy velmi často zcela mizí. Děje se to, protože se v centrálním kanálu opakovaným vysíláním mysli uvolňují nastřádané dojmy. Protože vystupování z těla je obrovským skokem do neznáma, je poté důvěra v učitele a metody Diamantové mysli o to silnější.

»Tajný« znak, který vzniká meditací, vidí často jen učitel. Praktikujícímu zůstává ponejprv skryt, protože musí ještě dostatečně zpracovat vnější i vnitřní “filmy”. Každý také není zvyklý pátrat v hlubinách vlastní mysli. Tento vnitřní skok do neohroženosti není viditelný – jak by se ledaskdo mohl domnívat – na očích, nýbrž se ukazuje u úst, kde se viditelně uvolní některé svaly. Často si někteří účastníci teprve později uvědomí, že v důležitých oblastech dosáhli svého středu, že se v nich objevila neotřesitelná jistota a nyní mají bohatství, které již nemohou ztratit.

Poslední den je věnován prostředkům prodlužujícím život, meditaci na Buddhu neomezeného života (skt. Amitájus) a na konci kurzu učím, jak účastníci kurzu mohou přivést do čisté země další umírající, což způsobuje mnohým obzvláštní radost.

Kurzy phowy

K samotné praxi phowy jsem zde řekl velmi málo, neboť by měla být prožívána ve své celistvosti. Protože jednotlivé procesy prožívá každý po svém, rozdmýchávala by slova jen chybná očekávání a omezovala tak prožitky. Když by se někdo na kurz jen tak podíval bez předchozího výkladu, viděl by, jak mnoho lidí sedí v nejvyšší koncentraci nebo uvolněné blaženosti, slyšel by zpěvy v tibetštině a ostré zvuky, které doprovázejí vysílání mysli. Všechno to působí velmi poutavě, ale kdo by chtěl vědět více, měl by se prostě zúčastnit.

Protože jsou tyto prostředky tak drahocenné, koná se ročně po celém světě více kurzů phowy. Svazek získaný s Buddhou neomezeného světla, do jehož energetického pole po smrti půjdeme, je důležité udržovat živý. Radím proto i těm, kteří již mají vnější znak, každoročně svou zkušenost osvěžit. Posiluje to také sílu přenášet ostatní lidi při jejich smrti do čistých zemí.

Citáty velkých mistrů k phowě

Buddha Dordže Čhang
I kdybys každý den zabil jednoho bráhmana, nebo se dopustil pěti extrémně negativních činů: Když se setkáš s tímto učením, bezpochyby dosáhneš vysvobození.

Guru Rinpočhe
Každý ví, jak se dá dosáhnout osvícení meditací, já však znám jednu stezku bez meditace.

Náropa
Devět otvorů vede do samsáry. Jeden však vede k mahámudře.Uzavři těch devět otvorů, otevři ten jeden. A nepochybuj, že  to nepovede k vysvobození.

Marpa
Až dodnes jsem praktikoval phowu. Cvičil jsem, cvičil a zase cvičil. Teď mohu zemřít běžnou smrtí, ale nemusím si dělat starosti; zvyk mi dává plnou důvěru.

Milaräpa
Pokyny, které mísí, převádějí a spojují, jsou základním průvodcem stavem po smrti. Existuje někde někdo jiný  s nějakou takovou cestou? Jak šťastná je osoba, jejíž životní energie vstoupí do centrálního kanálu! Jak nádherné! Vchází do absolutního prostoru!

O phowě vám rádi předají veškeré informace v kterémkoli buddhistickém centru linie Karma Kagjü; Vaše nejbližší centrum najdete na internetu na adrese www.diamantova-cesta.cz.