Vědecký výzkum kruhů

O kruhy v obilí a jejich vznik se soustavně zajímal americký biofyzik William Levengood. Zájem o tento jev měl také newyorský businessman John Burke a vědkyně a hudební producentka Nancy Talbott, kteří spolu s Levengoodem založily výzkumný útvar "BLT research team". V devadesátých letech pak publikovaly několik článků založených na výzkumu jak vzorků samotných rostlin z kruhů, tak podloží v oblastech a magnetismu lokalit. Levengood a Talbottová poukázali na to, že obilí uvnitř některých kruhů vykazovalo známky vnitřního poškození způsobeného pravděpodobně krátkým intenzivním zahřátím (změny v buněčné struktuře kolen stébla), jejichž důsledkem je změknutí a polehnutí stébel. Začala se tak formovat teorie o možném vlivu atmosférických jevů na bázi plazmy (např. kulové blesky), které jsou schopné krátkodobě vyzařovat mikrovlnné záření. Tu představil kolem roku 2000 nizozemský výzkumník Eltjo H. Haselhoff, jeho práce byla ale kritizována za přílišné zobecňování této teorie, kterou není možné aplikovat na jiné než kruhové útvary v obilí a také za nedostatek dat, jejich špatné vyhodnocení a další nejasnosti. Kritiky nepřesvědčila ani Haselhoffova následná obhajoba výzkumu.

V osmdesátých letech se mnoho laboratoří pokoušelo o napodobení vzniku formací v kontrolovaných podmínkách. Testoval se nejen možný vliv atmosférických jevů jako větru, ale i vliv jevů plazmatické povahy. Výzkumníci se v zásadě shodnou na tom, že jednoduché kruhy v obilí vznikají i bez přímého vlivu člověka. U jednotlivých případů však stále není možné vždy určit jasnou příčinu.

Kruhy v obilí také zaujaly matematiky díky svému spojení s Eukleidovskou geometrií, vznikly tak i studie zabývající se stavbou útvarů z matematického hlediska.