Valdek

Dodnes se vypráví, že na hradě Valdeku žila černá paní, vlastně panna Lída, která skončila svůj život jako mladá a krásná v rukou mnichů.

Panna Lída nebyla dcerou hradního pána, jak by si asi každý pomyslel, ale vařila ve zdejší kuchyni. Její kuchařské umění bylo známo široko daleko, a proto se také na hrad sjíždělo panstvo.

Lidka nebyla jen výborná kuchařka, ale i mladá, pohledná a veselá dívka. Není tedy divu, že se jí dvořili mladí i staří, chudí i bohatí a urození. Lída se všem nabídkám jen smála a měla z nápadníků legraci. Pán míval všelijaké těžkosti, ale Liduška si ho pokaždé udobřila svými paštikami, zvěřinou i rybami, které nadevše miloval.

Stalo se však poté, co opat opustil nedaleký klášter, že se o kuchařinku začali okatě zajímat dva mniši. Lída je odbývala se smíchem jako všechny ostatní a vyprávěla o jejich chování hradní chase.

Oba mniši se naneštěstí do Lidušky zamilovali, ta si toho po nějaké době vskutku povšimla a rozhodla se jim vysvětlit, jak se věci mají. Smluvili si schůzku jako obvykle u studánky v lese.

A co se nestalo: Když dívka přišla ke studánce, místo jednoho mnicha tu stáli oba. Jeden i druhý doufali, že právě on je Lidčin vyvolený. Jakmile stanula Lída mezi nimi, spustili hrozný křik se zlými slovy a vrhli se na ni jako supi. Marně je prosila o slitování. Rozsápali ji a Lidčino zkrvavené, potrhané tělo zůstalo nehybně ležet u studánky.

Tu se z čistého nebe ozval ohlušující hrom, jako by se na mnichy rozhněvali všichni svatí. Když se rozplynula hustá mlha, která padla na okolí, nebylo po Lidce ani po mniších památky.

Od té hrůzné události se tam báli lidé chodit, protože tu prý strašil kuchařčin duch. O studánce se později začalo říkat, že má léčivou moc, a za těch časů se již leckdo ke studánce odvážil.

Lída se tam prý zjevovala v černém hávu se smutnou tváří a snažila se přilákat nějakého mládence, který by ji vysvobodil z prokletí. Bohužel se jí to nepodařilo.

Jednoho horkého letního podvečera se zjevila čeledínovi, který šel z pole, a prosila ho, aby o půlnoci přišel na Valdek. Čeledín měl ze setkání s černou paní málem smrt stejně jako mnoho dalších a panna Lída zůstala zakleta navždy.

Bloudit kolem studánky a hradu bude prý tak dlouho, až se v mrtnickém kostele utrhne srdce zvonu.