V syrském klášteře se snaží sbližovat Východ se Západem

Ke klášteru Deir Mar Musa vede dlouhá a strmá cesta, zvlášť v létě, kdy slunce doslova vyšisuje kraj, až má barvu jak čajová sušenka. Hlavní budova přiléhá ke svahu v závratné výšce na samém konci cesty. Zprvu titěrné domečky jsou s každým schodem větší a větší.

Před malým kamenným vchodem právě skládají zásoby ze hřbetu biblicky vyhlížející muly. Vejdeme a ocitneme se v labyrintu chodeb a místností, starém skoro tisíc let.

Otec Paolo dell Oglio sem poprvé přišel začátkem osmdesátých let. Klášter tehdy zel prázdnotou, téměř 150 let tu nikdo nežil. Mladý Paolo tu tehdy strávil deset dnů a pak se rozhodl, že obnově kláštera zasvětí život.

Přeměna kláštera

Zachovalo se jen zdivo, střechy se dávno zřítily, prostě kde nic, tu nic. Pak tu ale začalo být živo, na obnově se podíleli dobrovolníci z Evropy, Libanonu i Sýrie. A mimo jiné zjistili, že pod omítkou z patnáctého století se zachovala převážná část středověkých fresek.

A dnes? Hlavní i postranní chrámové lodě i apsida září barevnými biblickými výjevy.

 

Je tu i svatý Jiří v červeném plášti a jasně zelené tunice. Umělec ho zachytil ve chvíli, kdy pronásleduje jakési potvory - žene je přes něco, co vypadá jako jezero plné ryb.

V klášteře žijí dvě jeptišky, šest mnichů a tak deset až patnáct místních. Skoro všechno, co potřebují, si vypěstují.

Ochutnal jsem zdejší maličké olivy a meruňky velké jako jablka. Pěstují tu také vynikající rajčata a okurky. Ty rostou v malých vádí nahoře na kopci, kde se shromažďuje dešťová voda.

Stojí tu také řada včelích úlů a poblíž se popásá stádo koz, které místní chovají na mléko a maso.

Poustevník z Fordu

Ke klášteru - podle tradice sahající až do raného křesťanského osídlení Sýrie - patří i poustevník.

Jeho předchůdci sem přišli zhruba před patnácti stoletími, jenže dnes tu najdete jen jednoho. Žije nahoře na horském svahu a sem do kláštera schází jen o nedělích, aby se osprchoval a odnesl si zásoby.

Jednou jsme vedle sebe seděli u snídaně. Představil se jako poustevník Tim a dodal, že je z jižního Londýna, z Bexley Heath.

"Vedu osamělý život," povídá, "ale aspoň mohu po libosti psát a přemýšlet o duchovních záležitostech". Vyšlo najevo, že Tim je technik a dělá v automobilce Ford.

Vzal si roční volno, aby se mohl věnovat vědecké práci. V diplomové práci srovnával struktury vedení globální firmy s organizací benediktinského řádu, takže dobře ví, co obnáší klášterní život.

"Ta jeskyně, kde žiji, mi vlastně nepatří. Jen jsem si ji na rok vypůjčil od syrského mnicha Džiháda, který teď studuje v Římě," svěřuje se poustevník.

Hudba z mešity

Zúčastnil jsem se katolické mše, kterou sloužili v arabštině okořeněné špetkou latiny a syrské varianty aramejštiny, jazyka, kterým se v prvním století mluvilo v Palestině.

Jeptišky a mniši hráli vlastní hudbu na kytaru, flétnu a housle, opat je doprovázel rytmickými údery na syrský bubínek.

Znělo to jako orientální, mystická muzika. Když jsem tak poslouchal ty modlitby v arabštině, měl jsem pocit, že sedím v mešitě.

"Muslimové k nám na bohoslužby také občas zavítají," říká otec Paolo.

"Pro zdejší lidi má tohle místo velký duchovní význam už dob raného křesťanství. Bylo důležité dávno před vznikem islámu v sedmém století," vysvětluje kněz.

Věhlas se šíří

Otec Paolo chce, aby se věhlas kláštera Deir Mar Musa rozšířil i mimo horu a aby se zdejší společenství snažilo zlepšovat vzájemné pochopení lidí různých vyznání na Blízkém východě.

Sám často přednáší v muslimských institucích, například na Islámské univerzitě v Damašku. Šíitové ho požádali, aby na pátečních modlitbách promluvil v jejich mešitě.

Během roku sem do kláštera zavítá mnoho delegací, některé dokonce až ze zámoří. Účastní se debat duchovních. Imámové a politici diskutují o náboženských přístupech ke společenským záležitostem, válce i míru.

Otec Paolo tvrdí, že pokud jde o vztah mezi Východem a Západem, čeká nás ještě spousta práce.

"Jak to tak vypadá, západní národy ještě nechápou, jak citlivým tématem jsou na Blízkém východě otázky, jako např. kolonizace, těžba ropy nebo globalizace," poznamenává kněz.

Po snídani jsem zjistil, že klášter měl toho dne důvod ke smutku. Řady zdejšího osazenstva opouštěl jeden z jeho významných členů, Jásir. Všichni mu vyšli na terasu zamávat. Jejich "sbohem!" se neslo nad skalními převisy a stržemi a doprovázelo ho až dolů k silnici v poušti.

"Bude nám chybět," posteskl si poustevník Tim. "Vyráběl vynikající sýr. Jářku, lepší nenajdete, kdybyste prošel všechny kláštery v Sýrii!"

 

Zdroj: Malcolm Billings - zpravodaj BBC