Úvod do buddhismu Diamantové cesty

Šangpa rinpočhe

Poté, co Buddha Šákjamuni dosáhl osvícení, předával veřejná i individuální učení, celkem 84 000 košů nauk, dokud se neodebral do parinirvány. Jeho první učení bylo Dharmačakra Perwatang, neboli Čtyři vznešené pravdy a Osmerá stezka, jež jsou základem veškerého duchovního rozvoje. Toto první učení bylo předáno obyčejným bytostem a přitáhlo největší dav lidí. Jeho druhé učení bylo Nadosobní učení, jež kladlo větší důraz na prázdnotu. Toto učení bylo předáno bódhisattvům. Třetí, podrobnější učení, bylo předáno bódhisattvům, kteří měli větší inteligenci a byli schopni pochopit nejvyšší pravdu.

Diamantová cesta (skt. vadžrajána, tib. dordže thegpa) se zaobírá nejvyšší pravdou. Abychom mohli naslouchat učení Diamantové cesty, musíme mít určité vlastnosti. Také mistr potřebuje určité vlastnosti, aby byl schopen předávat učení Diamantové cesty. Když se sejdou obě tyto podmínky, může člověk postupovat po cestě. Je přitom schopný pochopit nejvyšší pravdu a rychle dosáhnout osvícení.

Učení Buddhy Šákjamuniho obsahují sútry i tantry. Sútry jsou postupnými fázemi obecného učení, např. etiky, milující laskavosti a soucitu atd. Tantry rozvíjejí vnitřní výsledky, např. při metodě praxe Diamantové cesty se předpokládá, že člověk nejprve zrealizuje všechny základní praxe, pak praktikuje metodu Diamantové cesty, přičemž pohlíží na své okolí jako na čistou zemi a na bytosti v něm jako na osvícené bytosti, neboli bódhisattvy. Toto je konečný výsledek, který rozvíjíme, velmi optimistický pohled - vidět kvality bytostí a prostředí a rozvíjet to v sobě. Zatímco ostatní vidí negativní a pozitivní stránku, tj. vady samsáry a jedinců a vyhýbá se tomu negativnímu, praktikující Diamantové cesty vidí kvality, pozitivní stránku, a v souladu s tím rozvíjí své vlastní kvality. Ačkoli můžeme stále vidět zatemnění ostatních, jako např. hněv, nenávist, závist, touhu a nevědomost, rozpoznáváme že tato zatemnění jsou v podstatě moudrostí. Transformace určitého zatemnění vytváří určitý druh moudrosti. Pět moudrostí je transformací pěti zatemnění.

Zatemnění, není-li rozpoznáno, vytváří zmatek a utrpení. Jestliže jsme schopni rozpoznat podstatu zatemnění, pak je to moudrost. Zatemnění pocházejí z našeho vlastního vědomí. Jejich podstata má potenciál stát se dharmakájou. A samotné zatemnění má potenciál stát se sambhógakájou a nirmánakájou.

Mnoho lidí stále ještě pochybuje, zda je Diamantová cesta buddhismem nebo hinduismem. Předpoklad, že Diamantová cesta buddhismu byla ovlivněna hinduismem, se zdá být rozumný, protože když oba systémy porovnáme, vypadají podobně.

Před buddhismem existoval v tehdejší Indii hinduismus. Hinduismus byl náboženstvím nejvyšší kasty lidí nazývaných bráhmové nebo brahmíni, nejinteligentnější lidé. Oni nemohli přijmout Buddhovo učení, protože byli velmi inteligentní a velmi vzdělaní. Měli svou vlastní filozofii. Aby Buddha tyto lidi přesvědčil, vytvořil Diamantovou cestu. Vnější forma Diamantové cesty je podobná hinduismu, ale každý aspekt má symbolický význam. Aby Buddha dovedl tyto lidi k pochopení pravdy, upravil určité tradice z hinduistického náboženství a pak vedl lidi na pravou cestu. Například Ohnivá púdža byla vlastně původně hinduistickým rituálem. Všechny rituální praxe byly ve skutečnosti upraveny z hinduistických rituálů, kromě filozofie a meditací. Tyto rituály musely být upraveny, aby vyhovovaly danému prostředí a lidem. Hinduisté vykonávají Ohnivou púdžu, aby uspokojili bohy a v ohni dokonce i obětují zvířata. Buddha přeměnil každou podstatu v symbol našich vlastních zatemnění, jako např. nenávisti. Oheň pak symbolizuje moudrost, která spaluje a překonává zatemnění, abychom mohli pochopit podstatu naší mysli.

Buddhismus je vlastně velmi pružný. Dokazují to příklady, které můžeme vidět v Tibetu, Číně, Japonsku atd. V Tibetu je podoba Buddhy přizpůsobena vzhledu Tibeťanů a také krajina v pozadí vypadá tibetsky. V Číně připomíná podoba Buddhy i krajina Čínu a ani v Japonsku tomu není jinak. Není na tom nic špatného. Namísto použití jedné tradice pro všechny se buddhismus podle potřeby přizpůsobuje.

Učil učení Diamantové cesty opravdu Buddha nebo je zavedli nějací jiní lidé nebo mnichové? U některých lidí stále přetrvávají takovéto myšlenky či pochybnosti. Nebudeme jim to však vyčítat, protože Buddha uvedl buddhismus na třikrát. První učení se hojně rozšířilo a dodnes je všeobecně známé a dochované. Velká cesta (skt. mahájána, tib. theg čhen) byla předána bytostem, které měly schopnost stát se bódhisattvou, tj. vybraným lidem. Někteří lidé si myslí, že Velkou cestu neučil Buddha. To je kvůli různým úrovním chápání. Mezi stoupenci Velké cesty bylo pár lidí se zvláštními vlastnostmi a tyto lidi učil Buddha Diamantovou cestu.

V Tibetu existuje 102 textů Kandžuru, 40 o sútrách a 62 o Velké cestě, z nichž polovina je o Diamantové cestě. Všechny učil přímo Buddha a jsou psány sanskrtem. Diamantová cesta je individuální praxe, proto není společná pro všechny. Pokračování linie tohoto učení se již nenachází v Indii. Můžeme je nalézt pouze v Tibetu. V tantrických učeních jsou popisy mnoha aspektů buddhy, mírných, polohrozivých i hrozivých; samotných či v párovém spojení. Z mnoha různých typů, jaké jste kdy viděli, má vzhled každého jednotlivého aspektu svůj vlastní symbolický význam. Proto není lehké Diamantovou cestu pochopit a praktikovat.

Buddhovské aspekty (jidamy) v praxích Diamantové cesty mají stovky a tisíce různých vzhledů odpovídajících úrovni a zatemněním každého jedince. Aby bylo možné překonat určitý typ zatemnění, potřebujeme ten který typ aspektu. Tyto jidamy nepovažujeme za bohy, ale za sambhógakáju Buddhy. V nejvyšším pohledu jsou všechny jidamy jako prostor - jsou neduální a ve skutečnosti ani jeden z nich neexistuje!

Ačkoli jsou sútry a tantry v konečném důsledku stejné, tzn. jejich výsledkem je osvícení, rozdíl mezi nimi spočívá v metodách praxe. V Diamantové cestě se používá více metod praxe, stovky a tisíce různých jidamů pro překonání nesčetných zatemnění prostřednictvím meditací, odříkávání manter a zpřítomnění. Zpřítomnění slouží k očistě těla. Mantra slouží k očistě řeči. Meditace na nejvyšší podstatu jidamu vede k očistě mysli. V rámci jednoho sezení praxe zapojujete celé vaše tělo jako celek a to je velmi hluboká metoda. Jestliže opravdu upřímně nabídnete jeden kousek ovoce, můžete nashromáždit mnoho zásluh. Prostřednictvím zpřítomnění můžete vytvořit nekonečné dary, např. mandalu a nesčetné světy, a nabídnout je neomezenému množství buddhů. Množství zásluh, které můžete nashromáždit, je ohromné a nespočetné. Metody Diamantové cesty jsou velmi hluboké a umožňují nahromadění více zásluh a mnohem větší moudrosti než jiné metody.

Jednou z vlastností Diamantové cesty je bezusilovnost. V případě jiných přístupů potřebuje člověk mnoho úsilí, aby dosáhl osvícení, jako např. praxi v osamění na izolovaných místech, postupný rozvoj, který trvá eony věků a vyžaduje mnoho strádání, zatímco Diamantová cesta je bez úsilí a umožňuje rozvoj skrze mysl (mentálně). Buddha říká, že mysl je nejdůležitější. Mysl aktivuje všechno. Abychom byli schopni naučit se a praktikovat tento druh hlubokých učení, potřebujeme tři podmínky: musí zde být inteligentní žák, jeho mistrem musí být schopná osvícená bytost a učení musejí být každému žákovi předána na jeho úrovni pochopení.

Jiní mohou učit podle toho, co vědí, ať již je to vhodné nebo ne. Buddha učí podle naší úrovně a potřeb, ne podle toho, co ví. To je zvláštní vlastností Buddhova učení. Protože nejsme osvícení, máme mnoho různých způsobů vysvětlení a různé metody praxe Buddhova učení; nejen na základě jedné knihy, ale tisíců a tisíců svazků textu. Musíme studovat a vyhledat mistra, který nám může pomoci. Musíme si zvolit jedno učení a to na sebe aplikovat, abychom dosáhli probuzení.

překlad: Vladimír Pleva