Úsov

Psal se věk sedmnáctý, když se v městečku pod hradem usídlilo mnoho Židů. Tenkrát také vznikly tři židovské hřbitovy. Na tom samotném by nebylo nic tak zvláštního, avšak na jednom náhrobním kameni není vyryto jméno, nýbrž ryba.

Ponořme se tedy do dávné minulosti a věřme následující pověsti.

V Úsově žil v těch dávných dobách mladý rabín. Byl velice chytrý a stále četl v učených knihách, aby se dozvěděl co nejvíce. Celá obec si ho pro jeho chytrost oblíbila, každému vždy ochotně poradil.

Netrvalo dlouho a rabín se zamiloval do mladičké, krásné Rút. Do jeho domu se vnesl veselý život a ruch. Rút vždy vyprávěla rabínovi, co ve městě slyšela a kde se co zajímavého událo. Rabín ji zprvu rád poslouchal, ale když se věnoval složitému studiu, nevítal její vyprávění s radostí a prosil ji, aby ho nerušila.

Jednoho dne se vrátila Rút z obchodu, přiběhla za rabínem do pokoje a chtěla mu povědět, jaké si koupila krásné šaty.

Její muž však zkoumal pozoruhodný zápis v jedné z knih a okřikl ji: "Kéž bys alespoň jednou mohla být němá jako ryba."

A co se nestalo, Rút z pokoje zmizela a nastalo hrobové ticho. Rabínovi to začalo být zakrátko podezřelé a začal svou ženu hledat. Nenašel ji v domě, ve městě, ani nikde jinde. Tu začal litovat svých neuvážených slov.

Mnoho let žil ve stesku a s pocitem viny, že svou ženu vyhnal. Až jednou se stala prazvláštní věc. Hospodyně zabíjela k obědu rybu, kterou jí přinesl bratr, když se vracel od řeky. Ryba začala rychle otvírat ústa a rabín prý tenkrát slyšel, jak promluvila.

Tu rabín poznal svou prokletou ženu, vzal mrtvou rybu ze stolu a odešel s ní na hřbitov. Tam ji zakopal a na náhrobní kámen sám vytesal rybu. Nikdo tomu, že by ryba promluvila lidským hlasem, nechtěl uvěřit a mezi lidmi se začalo šuškat, že se rabín zbláznil. Kdo ví, jak to tenkrát vlastně bylo.