Unitární stát

Unitární stát (nebo jednotný stát) je ve státovědě označení pro stát s jednotnou soustavou státních orgánů, s jednotným právním řádem a nedělitelným územím. Jedná se o pojmový protiklad federace.

Unitární povaha státu nevylučuje vnitřní decentralizaci (například existence krajů v České republice) ani územní autonomii jedné z částí (například postavení Skotska v rámci Spojeného království), takový stát je pak označen jako unitární stát s místní autonomií. Vymezení pravomocí místních orgánů i autonomního území je stanoveno v ústavě a je zde uplatněn princip subsidiarity.

Charakteristické prvky unitárního státu

• nedílná státní suverenita - v mezinárodních vztazích je unitární stát reprezentován jen svými nejvyššími orgány, samosprávné a místní orgány se nepodílejí na výkonu pravomocí nejvyšších orgánů ani ve vnitrostátních otázkách
• územní svrchovanost - území státu je nedělitelné
• jednotný charakter právního řádu - vrchní orgány mají plnou kompetenci v zákonodárství, místní orgány mohou normy vytvářen jen na základě a v rámci mezích zákona (často jako prováděcí či doplňkové normy), tzv. secundum et intra legem
• hierarchie státních orgánů - nejvyšší stupeň soustavy tvoří jediná soustava nejvyšších orgánů (zákonodárných, výkonných i soudních)
• jednotné státní občanství - v unitárním státě neexistuje možnost dvojího občanství (místní autonomní celky nemají vlastní občanství jako ve federaci)