Umět procítit lék

Rozhovor s homeopatickým lékařem Philipem Baileym

Kateřina Komorádová

 

Seč – Ústupky (Železné hory), červenec 2010

Letošní, jedenáctý ročník letní školy pořádané Homeopatickou akademií se opět po letech konal v hotelu Jezerka nedaleko obce Seč-Ústupky v Železných horách. Lektorsky ji zastřešil významný australský lékař a homeopat Philip M. Bailey, M.D. Českou republiku navštívil poprvé, a tak prostě a jednoduše NEŠLO nepožádat ho o rozhovor.

Praktikujete už dvacet let. Vzpomenete-li si na své začátky, co byste dnes udělal jinak?

To je těžká otázka. Asi bych každý případ studoval podrobněji. Na začátku jsem znal jenom pár léků, asi dvacet, o kterých bych si troufnul tvrdit, že je znám skutečně dobře. A tak jsem se možná snažil, aby každý pacient pasoval právě do této skupiny léků. Ale takhle to nefunguje.

Máte pro začínající homeopaty nějakou radu, ke které jste přišel postupem doby a vývojem?

Takové otázky mi nikdy nikdo před tím nekladl … (smích) Moje rada by byla, aby lék dobře cítili, než začnou praktikovat. Aby znali aspoň čtyřicet, padesát léků, aby měli opravdu pocit, že je znají.

Co tím myslíte? Provádět provingy?

Dělat provingy by byl ideální způsob, protože tím lék doopravdy zažijete, jak působí. Ale také mám na mysli dobře znát lék na základě případů, vidět ho, jak působí v živých případech.

Takže praxe, praxe a zase praxe…

Nebo stačí vidět případy ne třeba vlastní, ale na seminářích, jako je to tady, živé případy nebo případy u někoho jiného.

Dá se také v homeopatii usnout na vavřínech?

Hodně homeopatům se to stává.

A jak se tomu vyhnout?

Samozřejmě hodně záleží na povaze homeopata, některé povahy k tomuto směru inklinují už od začátku. Ale když se budete stýkat s dobrými homeopaty, vaše slepá místa se nějakým způsobem určitě projeví. A o to jde - poznat je

Prováděl jste vy sám na sobě proving nějakých léků?

Ne, na to jsem od přírody líný. (smích)

Na jaký zážitek ze své praxe nezapomenete?

Těch je… (dlouze přemýšlí) Mám pocit, že mi v paměti hodně zůstávají takoví ti trošku blázniví lidé. To jsou možná ti z nejzajímavějších případů. (přemýšlí) Napadá mě jeden, který nemohu rozluštit. Je to někdo, kdo cítí, že má božské vedení. Je příjemné s tímto pacientem být, protože je hodně živý, přátelský… Ale fascinuje mě, protože nedokážu najít jeho lék.

Kdybyste měl ze své praxe zhodnotit, jaké všechny léky jste předepisoval, lze mezi nimi vysledovat nějaký výrazný posun? Tedy že by se dřív některé z nich vyskytovaly více a naopak dnes méně, v závislosti na vývoji společnosti?

Je těžké rozlišit, jestli jsem se změnil já nebo jestli se mění společnost. Já jsem se změnil určitě a teď předepisuji jiné léky než dřív. Třeba v současné době hodně předepisuji fluoratum, ale nedokážu říct, jestli je to tím, že se mění lidé a společnost nebo jestli se měním já a vím víc než dřív, kdy tento lék předepisovat. Ale zdá se mi, že se už tolik nesetkávám se  starými polychresty tak jako dřív. Calcarea carbonica nebo Lycopodium ke mně tak často nepřichází.

Práce i zábava na letní škole

Ve svých přednáškách na Letní škole jste se zaměřil na soli a Carcinosin. Tomu jste se podrobně věnoval ve své knize Carcionisum, mě teď budou zajímat spíše soli: Byly u těch, které přednášíte, provedené provingy?

Nevím. Tedy takhle: Provingy se tolik nezabývám. Naučil jsem se Scholtenovu metodu, jak rozeznat jednotlivé soli, a jestli byly provedené provingy nebo ne, to nevím. Ale je to praxe, co mi ukazuje a potvrzuje, že léky fungují. A to je pro mě důležité. Často, když si přečtu proving nějakého léku, tam ani nenajdu moc zajímavých informací, které si z provingu mohu vzít. Ale když si přečtu klinickou praxi s danými léky, najdu tam mnohem víc konkrétnějšího a zajímavého. Není to tak, že bych považoval provingy za neužitečné; jenom mám třeba jiný způsob, jak se léky učit.

Během přednášky o solích baria (Baryty) jste se zmínil o náklonnosti těchto prvků k hraní počítačových her jako jednoho z výrazu jejich dětinskosti. Dal by se tento rys vztáhnout na celou současnou společnost a její tendenci vyhnout se odpovědnosti a „být dospělý“ a jen si užívat?

To si nemyslím. Vždycky bylo hodně pacientů Baryt, spíš jsme je ale dřív neuměli rozeznat. A také většina Baryt nepůsobí dětinsky na první pohled, to až když je lépe poznáte. Zvenku se zdají být docela odpovědní a vyspělí.

Na to navazuje i další otázka týkající se léků řešící vztahy s matkou. Dá se říct, zda toto téma, téma nevyřešeného vztahu nebo navázání na matku, bude pro lidi do budoucna představovat čím dál tím větší problém?

V současné době je hodně svobodných matek. A myslím, že to hodně souvisí s tím, jak často se setkávám s případy mlék. Je tam hodně silný vztah mezi svobodnými matkami a léky typu mlék. Také já jsem až do nedávna moc dobře nevěděl, jak tyto případy rozeznat, jak poznat, že jde o případy mléka. Takže opět nedokážu říct, jestli jsou tyto léky v dnešní době častější než dřív nebo ne. Ale tihle lidé mě hodně zajímají, protože z mé zkušenosti to jsou lidé hodně hlubocí a hodně duchovně založení.

Jak se díváte na vztah homeopatické léčby a určitých potravin, o kterých někteří homeopaté tvrdí, že mohou účinky léků antidotovat? Např. káva?

Poté, co Vithoulkas prohlásil, že by káva neměla být překážkou, jsem svým pacientům přestal zakazovat, aby pili kávu během homeopatické léčby. Vithoulkas byl kdysi mým hlavním učitelem. A tím se mi vlastně hodně ulevilo, když jsem mohl přestat pacientům zakazovat pít kávu. S pacienty, kteří ji při léčbě dál pijí, nemám žádný problém. Ale měl jsem problém s pacienty, kteří pravidelně kouřili marihuanu. Tam se případy antidotování objevily.

Zmínil jste se, že jste se chtěl vždy zúčastnit Letní školy a přednášet zde. A pak přišlo pozvání od pana Čehovského. Jel jste sem na Letní školu s nějakým očekáváním? Očekával jsem, že tu bude hodně práce. A to se splnilo. (smích). Očekával jsem, že to bude zábavné. A je to zábava… Ne, neměl jsem hodně očekávání a je mi tu příjemně, užívám si to.

Často v životě a od života něco očekáváte?

Myslím, že čím dál méně. Jak stárnu, tak míň a míň. To je totiž také součást mé duchovní cesty a praxe být stále víc v přítomnosti a nemít do budoucna žádná očekávání.

Na čem v současné době pracujete?

(přemýšlí) Musím si v Austrálii znovu zařídit a rozběhnout praxi, protože jsem byl dva roky pryč. … A také si vybírám doplňky pro svou novou motorku Harley Davidson. (smích) A ano, teď vlastně očekávám – že si to hodně užiji.

   

Poděkování

Tento rozhovor by nevzniknul bez dvou žen – Jany Vlkové a Jany Jinkové. Oběma tímto velmi děkuji za pomoc a spolupráci.

  

Medailonek

Philip M. Bailey, M.D.

Původem britský homeopatický lékař, nyní žije v Austrálii.

Autor mnoha homeopatických odborných knih. Nejznámější z nich, obsáhlá materia medica s důrazem na psychologické profily léků Homeopatická psychologie, byla již v devadesátých letech přeložena no mnoha jazyků a přinesla mu celosvětové uznání. Patří k základnímu fondu moderní homeopatické literatury. Česky vyšla také kniha věnovaná léku Carcinosinum, která byla brzy po svém vydání zcela rozebrána. Dotisk v nakladatelství Alternativa proběhl v roce 2010.

Dr. Bailey je ve svém homeopatickém vzdělání výrazně ovlivněn řeckým homeopatem Georgem Vithoulkasem a Janem Scholtenem. V současné době žije v Austrálii, Českou republiku navštívil poprvé.

  

Poznámka/pozvánka:

Philip Bailey nás opět navštíví, a sice v lednu. Na Homeopatické akademii bude přednášet léky z mlék, což je také téma jeho nové knihy nedávno vyšlé v Holandsku. České vydání se chystá. Na knihu se těšte a na přednášku přijďte – zažijete nejenom zajímavé (homeopatické) téma, ale také zajímavého (homeopatického) lékaře. Philip Bailey je totiž víc než jen pojem…