Umění malby svinovacích obrazů

 

Alexandra Lavizzari-Raeuber

 

Každá umělecká forma vychází z kultury určité oblasti. Tímto způsobem každý umělecký výtvor zrcadlí danou kulturu a předkládá nám svědectví o době a prostoru, ve kterém vznikla. Přechází tím navíc z pasivity a aktivně ovlivňuje další kulturní vývoj.

Je proto nezbytné chápat umění v tomto kontextu. Tibetské umění najdeme při pohoří Himálaje. (Rozprostírá se od západu - indické provincie Ladakh, přes Tibet, severní horské kraje Nepál, Dolpo, Manang a Mustang, dále pokračuje přes údolí Káthmándú k jihozápadní Číně, Sikkimu a Bhútánu a dosahuje až k Mongolsku.) Jeho styl a ikonografie jsou neměnné. Liší se jen menšími místními a historickými variantami. Kromě těchto přírodních hranic existují také rozdíly etnické a politické. Jako na většině území Asie je i zde náboženství v jeho specifické himálajské podobě společným prvkem umělecké návaznosti působícím na umělecký vývoj a spojující bhútánské, ladakhské a tibetské styly. Můžeme tedy hovořit o himálajském umění.

Na tibetské umění, které je úzce spojeno s náboženstvím, proto musíme pohlížet z tohoto zorného úhlu. Zde vzniká umění svinovacích obrazů nazývaných thangka . Thang-ka v doslovném překladu znamená něco, co lze svinout.

Tyto obrazy mají různé významy, podle nichž se rozlišují. Jeden takový obraz může plnit různé náboženské funkce. Sám obsah obrazu nemusí být vždy spolehlivým vodítkem ke zjištění jeho původního významu. Umění malování thangk patří k vědnímu oboru "umění a umělecké řemeslo" (tib. bzo rig pa ). Spolu s filosofií, logikou, gramatikou sanskrtu a lékařstvím tvoří celek tradičních nauk tibetské kultury. Tato umělecká větev nauk byla dále členěna a malba thangk zaujímala nejvyšší místo v hierarchické posloupnosti nábožensko-umělecké tvorby.

Toto vysoké ocenění vychází z několika faktů. Malíři se museli dlouhá léta věnovat studiu malířské techniky a duchovnímu studiu. Navíc je tu význam thangk jako pomocného prostředku pro praktikující buddhisty - proniknutí k vyšším stupňům poznání.

V zásadě můžeme rozlišit tři funkční kategorie thangk :

- thangky s naučnou a výchovnou funkcí,

- thangky zhotovené k soukromým účelům (k účelům ochrany, poctění smrti, nahromadění zásluh atd.),

- thangky jako základ meditace, pro použití při meditacích.

Jen velmi vzácně sloužily thangky k čistě dekorativním účelům. Nacházejí-li se proto thangky v meditačních místnostech, zdobí-li stěny klášterů, nejsou pouhou dekorací, ale zachovávají si svůj význam, protože obyvatelé kláštera nemohou opomenout jejich prvořadou funkci.

 

Thangky s naučnou a výchovnou funkcí

 

Do této kategorie spadají malby s výpravným charakterem. Zobrazují životy osobností z buddhistických dějin. Tyto životopisy jsou chronologicky uspořádané výjevy, které mohou být přeneseny do jednoho či do série obrazů. Nejdůležitější duchovní moment - například osvícení Buddhy - je umístěn do centra obrazu, a ostatní životní momenty od narození po smrt obklopují centrální motiv. Ve svých počátcích sloužil tento typ maleb mnichům k seznamování lidu s Buddhovým učením.

Patří sem i thangky s nevýpravným charakterem, které zobrazují určité uspořádání osob. Tyto tzv. krung rabs thangky zobrazují ve formě rodokmenů všechny inkarnace Dalajlamů, Pančhenlamů nebo linii vedoucích představitelů různých klášterů. V tzv. begjud-rim thangkách je ústředním námětem určitý směr učení. K identifikaci tohoto učení nám slouží vyobrazení asketů a mnichů. Většinou je však dokáží rozpoznat jen zasvěcené osoby, které znají celou tradici daného učení. Stává se totiž, že určitý učitel je znám pouze v malém, uzavřeném okruhu, například v okolí jednoho kláštera.

Dále sem patří čhog ring thangky zobrazující ochranné buddhovské aspekty a ochránce učení. Tyto thangky kladou větší důraz na náboženský obsah než na historický nárys tradice daného učení.

 

Thangky zhotovené k osobním účelům

 

Sem patří amatérsky zhotovené thangky či thangky malované na objednávku. Tyto malby jsou většinou majitelem věnovány klášterům. Jedná se o velmi rozšířenou tradici. Dárce si tímto činem získává zásluhy, které mají vliv na jeho karmu. Navíc jsou tyto zásluhy dvojnásobné. Jednak je získává dárce thangky , spolu s ním však také její tvůrce.

Ve výběru námětu zde hrají roli osobní důvody a náboženské potřeby objednavatele. Častým námětem je například Bílá vysvoboditelka. Ti, kteří pociťují překážky při vykonávání své praxe, se chtějí darováním thangky těchto překážek zbavit.

Pokud dojde v rodině k úmrtí, je to pro pozůstalé rovněž důvodem k objednání thangky . V tomto případě je zobrazen Buddha neomezeného světla (tib. Öpagme, skt. Amitábha). Jeho čistá země, která je spojována se západním směrem, je cílem všech zemřelých.

Posledním druhem jsou v této kategorii thangky s ochrannou funkcí, které lze lehce identifikovat podle toho, co zobrazují. Častým námětem je zde Vysvoboditelka (skt. Tára) nebo Milující oči (tib. Čänräzig, skt Avalókitéšvara). Ti mají pomáhat léčit nemoci a pomáhat lidem v těžkých životních situacích.

Tyto náměty se často objevují na thangkách , které poutníci berou s sebou na cesty do klimaticky nepříznivých a nejistých končin. Nebo visí nad domácími oltáři a slouží k ochraně nebo eliminaci škodlivých vlivů.

 

Thangky k meditačním účelům

 

Tato plátna vyobrazují meditační formy a pomáhají praktikujícím při procesu vizualizace. Zobrazují jednotlivé buddhovské aspekty nebo jejich různá seskupení.

Vizualizace probíhá ve fázích:

1)

vybudování (zpřítomnění) představy buddhovského aspektu

2)

abstrakce obrazu: slabiky, gesta rukou

3)

identifikace s buddhovským aspektem

4)

rozpuštění

Thangky jsou důležité pro první fázi vizualizace. Na této úrovni přejímají funkci opory pro paměť meditujícího. Zobrazují totiž barvu těla, pozici, oblečení a výraz obličeje buddhovského aspektu, popř. strukturu a umístění formy v energetickém poli (skt. mandala).

Jako meditační pomůcky tvoří tato plátna nejdůležitější část všech thangk .

 

Legenda o prvním obrazu Buddhy

(vznikla po Buddhově smrti)

Za života Buddhy Šákjamuniho žili dva králové, kteří usilovali o oboustranné přátelství a příležitostně si posílali velké drahocenné dary. Jeden z oněch králů však nebyl tak bohatý, aby mohl stále znovu posílat tak velké dary. Šel tedy k Buddhovi a prosil ho o radu, aby nebyl ohrožen mír mezi oběma zeměmi. Buddha Šákjamuni si nechal přivést nejlepšího malíře království. Poradil mu, jak namalovat Kolo života a vně kola jeho samotného na měsíčním disku. Malíř namaloval vše k Buddhově spokojenosti. Jen jeho samotného nedokázal namalovat, protože záře, která vycházela z Buddhova těla, byla tak silná, že neuměl zachytit jeho podobu. Buddha s ním tedy šel k průzračnému klidnému jezeru. Postavil se na břeh a nechal malíře malovat svůj odraz ve vodě. Tento obraz má určité rozměry, které se nazývají tschölönma ("obraz moudrého malovaný z odrazu ve vodě"). Druhý král dostal darem obraz Kola života. Stačilo mu se na něj zadívat a dosáhl intuitivního porozumění smyslu tohoto obrazu. Zabýval se tím mnoho dní, stal se Buddhovým žákem a dosáhl osvícení.

 

(přeložila Lucka Humerová)