Učitel a jeho žák (Tuarégové)

Byl jeden velmi chudý chlapec, který ztratil otce. Jeho matka mu chtěla dopřát alespoň vzdělání, a tak ho zavedla do tábora marabutů, vzdělaných kněží, kde bývají ti nejlepší učitelé. Zůstala tam s ním a oba se živili pouze zbytky, které jim obyvatelé tábora nechávali.

Chlapec se velmi pilně učil, až se všechno naučil. Naučil se dokonce víc, než si jeho učitel přál. Pokaždé, když lekce skončila a učitel se vzdálil, chlapec pokračoval ve studiu a pročítal si i knihy, které před ním učitel tajil. Nakonec znal a uměl úplně všechno, dokonce i nejrůznějšíkouzla a čáry.

„Naučil jsem se už všechno, co se naučit dá," řekl matce. „Teď je čas odejít. Můj učitel mě bude určitě pronásledovat a možná mě bude chtít i zabít, protože znám všechna jeho kouzla."

Odešli tedy a šli velmi, velmi daleko. Utábořili se v malém údolí a chlapec matku požádal, aby mu vyrobila uzdu na koně. Matku to trochu překvapilo, ale neřekla nic, šla a vyrobila ji. Když se s uzdou vrátila, syn tam nebyl. Místo něho tam stál kůň a promluvil: „To jsem já, tvůj syn. Proměnil jsem se v koně, abys mě mohla prodat a koupit si ovce a velbloudy. Už nebudeme strádat. Uzdu však nikdy nesmíš prodat, tu si musíš vždycky ponechat. Nezapomeň! Uzdu nikdy neprodávej!"

Matka tedy nasedla na koně a jela do nejbližšího tábora, kde koně vyměnila za deset ovcí. Uzdu, tu neprodala, nechala si ji a vrátila se zpět do údolí. Druhého dne na místě, kam uzdu položila, byl opět kůň. Matka na něj nasedla a jela do jiného tábora. Tam ho vyměnila za deset koz. Přivedla kozy k ovcím a uzdu opět přinesla zpátky. Dalšího dne se uzda zase proměnila v koně a matka ho vyměnila za deset velbloudů. Takto se její stádo utěšeně rozrůstalo.

Zpráva o ženě, která prodává koně, ale bez uzdy, se brzy donesla i k chlapcovu učiteli. Okamžitě pochopil, že jde o jeho žáka, který zná jeho kouzla. Poslal tři učedníky, aby matku s koněm našli a koně koupili. „Musíte ho však koupit i s uzdou. Když vám žena řekne, že uzdu neprodá, mluvte do ní tak dlouho, až na uzdu zapomene."

Učedníci matku s koněm našli a řekli jí, že chtějí koně koupit. Matka jim řekla, že jim ho nechá za deset velbloudů. Ale bez uzdy, ta není na prodej. A tak učedníci pokračovali v rozhovoru, vyprávěli různé historky a potom se znovu zeptali na cenu. Matka trvala na svém, že kůň je za deset velbloudů, ale uzdu k němu nedá. Učedníci si s ní povídali dál a mluvili a mluvili, až ji tak popletli, že jim dala koně i s uzdou.

Přivedli ho k učiteli. Ten měl velikou radost, že na svého příliš zvídavého žáka vyzrál. Přivázal koně před stanem a nechal ho tam uvázaného celé týdny. Kůň neměl nic k jídlu a chřadl a chřadl, až byl hubený jako srpek měsíce. Dětem z tábora ho bylo líto a často se ptaly: „Proč je ten chudák kůň pořád uvázaný? Proč se nemůže jít napást? Vždyť takhle umře!" Nakonec se nad ním slitovaly i ženy a dovolily dětem, aby ho odvedly na pastvu.

Děti odvedly koně na zelenou louku, kde se pásly kozy a ovce. Kůň nemohl kvůli uzdě pořádně žvýkat, tak mu ji děti sundaly. Učitel byl v té době mimo tábor. Když se vrátil, koně před stanem nenašel. Znepokojeně zvolal: „Kde je ten kůň?" Jeho žena vyhlédla ze stanu a řekla : „Byl už chudák na pokraji smrti, hladový a úplně vyzáblý, tak ho děti vzaly na pastvu, aby nám neumřel. Byla by ho škoda. Takový krásný kůň!" Jen to učitel uslyšel, rozběhl se na louku, aby koně chytil a přivedl zpět.

Kůň se spokojeně pásl u břehu řeky, když vtom ucítil nebezpečí. Zvedl hlavu a uviděl, jak k němu od tábora běží učitel. Zatřásl hlavou, zařehtal a náhle se místo něho mrskala v trávě ryba. Skočila do řeky a zmizela. Učitel doběhl k řece a proměnil se v krokodýla, aby rybu chytil.

Ryba rychle připlavala k mělčině a změnila se v holuba. Zamával křídly a vznesl se do vzduchu. Učitel se proměnil se v supa, rozepjal mohutná křídla a rozletěl se za ním.

Holub se rychle snesl k zemi a ocitl se uprostřed davu na ulici velkého města. Vmžiku se proměnil v otroka. Sup se také snesl k zemi a proměnil se v griota, královského zpěváka.

Otrok se proměnil v zlatou kuličku a vklouzl do kapsy samotného krále. Griot přišel ke králi, aby mu zazpíval oslavné písně a vychválil ho, jaký je dobrý panovník. Král byl nadmíru spokojen a nabídl mu šperky. Zpěvák odmítl, a tak mu král nabídl truhlu s penězi. Zpěvák znovu odmítl a zpíval dál. „Nechceš šperky, nechceš peníze, co tedy chceš?" divil se král. Griot se uctivě uklonil a odpověděl: „Tvou zlatou kuličku."

„Zlatou kuličku? Jakou zlatou kuličku?" nechápal král. „Tu, co máš v kapse," odpověděl griot. Král nevěřícně sáhl do kapsy. Vždyť vůbec nevěděl, že tam něco takového má.

V tu chvíli se zlatá kulička proměnila v několik zrnek prosa. Král je nahmatal a vysypal z kapsy. Pohlédl na griota, ale ten se k jeho překvapení proměnil v kohouta. Už už se chystal zrníčka sezobat, ta se však proměnila v kocoura. Naježil se, zaprskal a skočil. Peří lítalo, chlupy lítaly, až nebylo ani vidět, kdo je kdo. Po chvilce se peří i chlupy snesly k zemi a všichni spatřili kocoura, jak kohouta pojídá. Když ho celého sežral, vyskočil na okno, mrskl ocasem a byl pryč.