Tři druhy karmy

V Bhagavad-gítě (4.17–18) je řečeno: „Spletitostem činu je velice těžké porozumět. Proto je potřeba dobře vědět, co je čin, co je zakázaný čin a co je nečin. Ten, kdo v činu vidí nečin a v nečinu čin, je mezi lidmi inteligentní, a třebaže se věnuje nejrůznějším činnostem, setrvává v transcendentálním postavení.“
Tyto sloky popisují tři druhy karmy. Zde karma nepředstavuje reakci, ale čin, aktivitu. První, tzv. karmické činnosti jsou v harmonii s vyššími zákony přírody. Tyto „pozitivní“ činy přinášejí výsledky v podobě hmotného štěstí a blahobytu. Druhé, vikarmické činnosti písma zakazují, protože odporují řádu přírody. Takovéto negativní činnosti přinášejí úzkost a utrpení. Poslední, akarmické činnosti jsou vyšší povahy, neovlivněné hmotnými zákony přírody, a z toho důvodu se jim říká nečiny. Nepřinášejí ani pozitivní ani negativní reakce. Co je důležité, ukončují reinkarnaci. Toto nastává, když se úplně vyčerpá naše „karmické konto“. Nelze toho však dosáhnout zároveň s vykonáváním ať už vikarmických či karmických činností. Karmické a vikarmické činnosti se totiž vzájemně neruší, ale hromadí se nezávisle na sobě.
Příčinou problémů jsou činnosti vikarmy, které dnes bohužel provádí spousty lidí po celém světě a které jsou hrozbou celého lidstva. Projevují se jako kolektivní karma vybíjející se jako války, epidemie, přírodní katastrofy apod. Jelikož postrádáme poznání zákona karmy, navzdory všem našim dobrým záměrům a snahám zmírnit utrpení, je v tomto světě stále více neštěstí, a to ať už osobního nebo kolektivního. Pravé poznání je z konečného pohledu jediným skutečným řešením problémů. Ten, kdo toto pochopí, zjistí, že změna musí začít právě u nás samotných.