Tolštejn

Tolštejn 

Slávu hradu již dávno odnesl čas a dnes zde najdeme jen romantické zříceniny, opředené mnoha pověstmi. Vypráví se zde o pokladu, hradním pánovi zakletém do ptáka, který smutně skřehotá, o podivných kvílejících přízracích a hlavně o Bílé paní.

Pověst praví, že za života to byla krásná, mladičká žena. Její krása však zahalovala zlé srdce a touhu po bohatství a moci. Proto ji také nikdo z příbuzných neměl rád.

Paní se všem chtěla za všechno, co jí odpírali, pomstít, a tak pomalu spřádala myšlenky na podlý čin. Nikdo neví, jak se vše tenkrát, v těch dávných dobách seběhlo, ale paní lstí připravila právoplatné dědice o dědictví, velký poklad a tolštejnský majetek.

Všichni paní zavrhli, a proto ji už netěšilo bohatství, ke kterému přišla tak nekalým způsobem. Ani po smrti nenašla v hrobě věčný klid a odpočinek. Od těch prastarých dob se za jasných nocí zjevuje v ruinách hradu. Pokaždé se objevuje v některém z oken zříceniny.

Duch Bílé paní má tvář stejně krásnou a mladou, jako mívala paní za svého žití, a do kraje září její bělostný šat.

Bílá paní obejde v doprovodu černého psa s jiskřícíma očima celý hrad a navrátí se zpět do okna a potom zmizí a s ní i tajemné světlo, které vyzařuje z jejích dlouhých bílých šatů.

Již dlouho, předlouho bloudí paní po zříceninách hradu Tolštejna a zatím marně čeká na nebojácného mladíka, který by ji vysvobodil.