Točník

Nedaleko hradu Žebrák ční zříceniny hradu Točník, který se zde vypíná již od konce čtrnáctého století. Však přenesme se o dva věky dále, do dob císaře Rudolfa II.

Rudolf II. je známý svou láskou k alchymii. Mnohokrát se však ukázalo, že lidé vydávající se za alchymisty jsou jen podvodníci a mají nekalé úmysly. Tak tomu bylo i s Jeronýmem Makovským z Makové. Říká se, že poté co se stal Rudolfovým nejvyšším komorníkem, zneužil jeho přízně a zmocnil se tajných důležitých listin.

Císař se na něj tenkrát rozhněval a nechal jej odvést do vězení právě na hrad Točník. Tam měl být alchymista vězněn do té doby, než se Rudolf rozhodne, jak s ním naloží. A vskutku tomu tak bylo.

Jednoho dne přišla císaři zpráva, že Jeroným je známý podvodník a krátce před tím než přišel na jeho dvůr, byl propuštěn z Křivoklátu. Toho dne Rudolf II. rozhodl o osudu vězně.

Nechal tedy zapřáhnout kočár a vypravil se na Točník. Cesta příjemně ubíhala krásnou krajinou. Však císaři nebylo již tak veselo, jako když opouštěl svůj dvůr. Kdosi mu pověděl, že na hradě straší duch Bílé paní, která hlídá poklad.

Císař uvěřil této pověsti a dostal z přízraku strach, který se stupňoval a když kočár již ujížděl po úzké cestě k hradu, poručil Rudolf zastavit, kočár otočit a vrátit se domů.

Cesta je však na Točník opravdu úzká a kočár se tam otočit nedá ani při nejlepší vůli. Císař proto musel na hrad dojet a setrval tam několik dní. Ze strachu z Bílé paní však zapomněl na své poslání a kdo ví, jak to tenkrát s uvězněným alchymistou dopadlo.