Tibetská kniha mrtvých

Tibetská kniha mrtvých (tibetsky Bardo thödol), doslova „vysvobození v bardu skrze naslouchání“, je jedním ze základních textů tibetského buddhismu. Autorství tohoto díla je tradičně připisováno Padmasambhavovi. Bardo thödol poskytuje návod pro živé bytosti jak úspěšně projít obdobím mezi smrtí a novým vtělením a jak se může proces umírání změnit na proces osvobození. Knihu by měl podle buddhistické tradice číst každý, nejlepší však je slyšet ji z úst lámů.

Poprvé byla Tibetská kniha mrtvých napsána pravděpodobně v 8. století na základě starší ústní tradice. V dalších šesti stoletích patřila ke skupině spisů, které směli studovat jen lámové a veřejnosti nebyly přístupné. V Západním světě byla kniha poprvé publikována pod názvem Bardo Thödol - Liberation by Hearing on the After - Death Plane roku 1927. Česky vyšla poprvé roku 1938. Od roku 1991 vyšlo již několik vydání Tibetské knihy mrtvých v překladu Josefa Kolmaše.