Theosofická společnost a Tibet

Tibet a jeho údajná tajemství přilákaly zájem pozoruhodné ženy, Heleny Petrovny Blavatské (1831–1891). Blavatská, která pocházela z Ukrajiny, se v roce 1874 ve Spojených státech seznámila s plukovníkem Henry Steel Olcottem (1832-1907). O rok později společně založili Theosofickou společnost. Ta si stanovila za cíl sdružovat zájemce za účelem srovnávacího studia náboženství, filosofie a vědy a zkoumat „skryté nevysvětlené síly“ v člověku. Blavatská o sobě prohlašovala, že strávila sedm let v Tibetu jako členka tajného řádu zvaného Velké Bílé bratrstvo. Jejími učiteli zde měli být mahátmové oplývající okultním věděním. Své učení sestávající z různých zdrojů od antických mystérií až po to, co pokládala za tibetský buddhismus, formulovala ve spisech Isis odhalená (1877), Hlas ticha (1885), Tajná nauka (1888) a Klíč k theosofii (1889).

Tibetské nauky jsou zde vnímány jako vrchol spirituální evoluce lidstva. Vedle skutečnosti, že Blavatská sama v Tibetu nikdy nebyla, ačkoliv se na tuto zkušenost odvolávala, je Achillovou patou theosofického bádání způsob zacházení s texty, pojmy a myšlenkami, které v upravené podobě podle libosti využívá ve vlastním věroučném systému. Nová interpretace náboženských idejí je samozřejmě zcela legitimní a běžná mezi všemi náboženskými systémy, mnohem více však vypovídá o jejím autorovi než o původním inspiračním zdroji.

Jedním z výsledků takové práce je text známý na Západě jako Tibetská kniha mrtvých, tibetsky Zab-čhos ži-khro dgongs-pa rang-grol čili Hluboké nauky o spontánním vysvobození skrze rozjímání o pokojných a hněvivých božstvech.