Terra preta - naše záchrana?

Terra preta (portug. černá země) je druh velmi tmavé a úrodné antropogenní půdy, která byla objevena v Amazonii. V poslední době se dostává do středu zájmu těch, kteří se zajímají o trvale udržitelné postupy.

Terra preta byla založena a pravděpodobně i polnohospodářsky využívána indiánskými kmeny v Amazonii, kde je jinak relativně velice neplodná půda, a to již dávno před příchodem Evropanů. Co se týká obsahu ústrojných látek (humus), je tento půdní typ velmi stabilní a zůstává v tomto stavu údajně po stovky až tisíce let.

Terra preta vděčí za svůj název vysokému obsahu dřevěného uhlí pro jeho černou barvu. Dřevěné uhlí zde vytváří příznivé prostředí jak pro půdní mikroorganismy, tak pro vázání živin.

K jejímu vzniku patrně přispělo zcela cílevědomé ukládání vrstev anebo směsí dřevěného uhlí, keramických zlomků, hnoje, kostí, a dalších organických zbytků a jejich následné promíchání se stávající (neúrodnou) půdou.

Terra preta je absolutně odolná k vyplavování živin, což bývá velice závažným problémem většiny deštných pralesů. To ale v dnešní době začíná být problémem, s příchodem přívalových dešťů, i v našich zeměpisných šířkách.

Hloubka Terra prety dosahuje v přirozených nalezištích hloubky až dvou metrů a pro svou úrodnost je v Amazonii i často těžena. Bylo zjištěno, že vytěžená Terra preta se dokáže sama obnovovat (udává se až 1 cm ročně), což je velmi neobvyklé. Je to patrně způsobeno přítomností a aktivitou již zmíněných mikroorganismů, které jsou pro daný půdní typ zcela typické.

Teorie obnovy Terra prety však mohou být i odlišné.

Terra preta byla objevena též v Ekvádoru, Peru, Francouzské Guyaně a také v Asii a Africe. 

Rozbory prokázaly, že „Terra preta“je ve srovnání s „klasickými“ pralesními půdami bohatší na fosfor, vápník, síru a dusík, obsahuje nesrovnatelně více organické hmoty, vyniká schopností zadržet vláhu i živiny a když se s ní slušně zachází, udrží si úrodnost neuvěřitelně dlouho. „Klíčem k pochopení těchto jedinečných vlastností je dřevěné uhlí vznikající při pálení vykácené pralesní vegetace,“ vysvětluje vědec z německé univerzity. Dřevěné uhlí chrání organické látky v půdě před rychlým rozkladem a váže na sebe vodu a živiny. V konfrontaci s tvrzením německého vědce se zdá nepochopitelné, proč se vypálená políčka současných zemědělců tak rychle vyčerpávají. Rozdíl mezi dnešními praktikami amazonských rolníků a postupy jejich dávných předchůdců je však patrný už při vypalování porostu. Dnešní Indiáni spálí vegetaci na popel. Uvolní tak sice do půdy živiny, ale ty vydrží jen dva, tři roky a pak musí zemědělci kácet a pálit další prales.

Před dvěma tisíciletími přišli do Amazonie lidé, kteří pálili dřevo pokácených stromů na dřevěné uhlí, které pak v potu tváře zapravili do půdy. Tím jejich snažení neskončilo. Na takto připravenou půdu dávali Indiáni všechny organické odpady - od lidských exkrementů až po vnitřnosti ulovených zvířat. Vznikal tak jakýsi kompost, v němž se dařilo zvláštním půdním mikroorganismům. Masa mikrobů je v černozemi Terra preta ještě dnes mnohem vyšší než v jalových pralesních půdách. Časopis Nature nazval "černou revolucí" to, co znamená lidská činnost jednoduchými prostředky, jimiž přetvářeli vytvořenou úrodnou půdu v chudém oblouku jihovýchodní Asie až po Afriku. Tato Terra preta se začíná tvořit pomocí dřevěného uhlí vzniklého spálením rostlin a odpadu při nízkých teplotách (pyrolýza). To způsobí exponenciální růst mikrobiální populace, což ovlivňuje podzemní systém, která je pro úrodnost zásadní. Dřevěné uhlí k tomu zadržuje živiny.