Tajemství střechy světa

Pro romantismus, ať už chápaný historicky jako období od poloviny 18. do poloviny 19. století, či obecně jako časově neomezený myšlenkový proud, je charakteristické okouzlení přírodou, divočinou a horami. Člověk žijící ve spojení s přírodou představuje ideál, který vyvolává vzpomínku na vlastní předky, jejichž dědictví měla západní civilizace ztratit v honbě za technickým pokrokem.

Tibet z pohledu romantika skýtá ideální prostor, kam lze upnout naděje na nalezení takovéto „dávné moudrosti“. Výrazný podíl na tom má jeho samotná geografie. Vysoká nadmořská výška, tedy blízkost nebi, je jedním z předpokladů „mystické” země. Současně značná izolovanost Tibetu podporuje přesvědčení, že zdejší učení je předáváno po staletí v neporušené podobě. Odlehlost Tibetu a dlouhotrvající zákaz vstupu pro cizince tak z něj učinily bílé plátno, kam lze promítat nesplněné sny a touhy západní civilizace.

Dalším rysem geografie Tibetu jsou prameny řady významných asijských řek, jako jsou Brahmaputra, v Tibetu zvaná Cangpo, Žlutá řeka zvaná Mačhu, Indus, pramenící v okolí posvátné hory Kailás pod jménem Sengge-khabab a Ganga zvaná Mačha-khabab. Charakter Tibetu jako zdroje a pramene se promítá z roviny geografické i do roviny duchovní a kulturní, což dokládá například snaha maďarského badatele Alexandra Csoma de Koröse (1784-1842) nalézt zde původ Maďarů.

Jakoby duchovní síla a moudrost k člověku přicházela z horských výšin snadněji než kdekoliv jinde na světě. S takovým názorem se lze setkat například v díle francouzské cestovatelky Alexandry David-Néelové (1868-1969), která ve své knize Mystikové a mágové Tibetu líčí různé neobyčejné jevy včetně mnohých případů telepatie. To, že se těmto jevům v Tibetu daří, přičítá právě klidnému horskému prostředí a vysokým nadmořským výškám.

Tato představa o Tibetu postupně pronikla i do publikací, jejichž autor v Tibetu nikdy nebyl. Její odlesk můžeme nalézt například také u českého indologa Vincence Lesného (1882-1953), který své znalosti o tibetském buddhismu do značné míry čerpal právě z prací zmíněné Francouzky.

Tajemný a duchovní rozměr se tak postupně stal stejně přirozenou charakteristikou Tibetu jako déšť Anglie.