Tajemná říše rostlin

Už Aristoteles prohlašoval, že rostliny mají duši. Zakladatelem současné botaniky byl Carl Linne (1707–1778), švédský přírodovědec, zakladatel botanické a zoologické systematiky, který prohlásil, že se rostliny odlišují od lidí a zvířat především tím, že mají nedostatečnou schopnost k přemísťování. Ale počátkem 20. století maďarský vědec Raul Franc rozvinul teorii, že rostliny přemisťují svá těla, ale velmi malými krůčky na rozdíl od lidí. Neexistuje na Zemi jediná rostlina bez pohybu, říká Franc. Každá bylina je směsí různých pohybů (ohýbání, třepání, otáčení). Tvrdil, že rostliny mají všechny atributy živých bytostí, reagují velmi intenzivně na hrubé chování a vyjadřují hlubokou vděčnost za vlídnost. Rostliny mohou číst naši mysl a reagují na ni velmi intenzivně.
Psychoanalytik Baktes sestrojil aparát, kterým umí snímat reakci rostlin. Baktes zjistil, že rostliny předvídají činnosti, které by mohly ublížit jejich listům. Nejvíce reagují na hrozbu ohně a vytrhnutí ze země s kořeny, a proto je zapotřebí, aby si člověk udržel nebo obnovil život s rostlinami, které jsou živými a cítícími bytostmi zakořeněnými všude kolem nás. Oni mohou být slepými, hluchými, němými v lidském chápání, ale zcela určitě jsou spolehlivými barometry lidských emocí. Mají velkou energetickou sílu, která je blahodárná pro člověka.

Vědci, kteří experimentují se zvukem, odhalili, že rostliny velmi intenzivně reagují na hudební nástroje. Rostliny, které jsou v dosahu zvuku hudebního nástroje, kvetou o několik týdnů dříve než v běžných podmínkách. Rostliny mají také schopnost přijímat zvuky, které jsou nedostupné sluchu lidí. Rozlišují různé vlnové délky, takové jako jsou infračervené a ultrafialové záření, které naše oči neregistrují. Jsou velmi citlivé na rentgenové, magnetické a elektrické působení. Jestliže umístíme květinu do blízkosti televize, automaticky do sebe vstřebá látky, které jsou pro člověka škodlivé a navíc je využije pro vlastní bouřlivý růst.
Vzpomeňte na Černobylskou jadernou katastrofu, kdy docházelo k nevídanému nárůstu vegetace, především hub, které nejvíce absorbovaly radioaktivní záření. Tradiční přírodní lékaři v dávné minulosti dokonale znali a uměli doporučit do příbytku těžce nemocného člověka mnoho zelených rostlin, ať už visících, stojících či plazících se po stěně. Jasně zelené, silné, rychle rostoucí rostliny dodávaly nemocnému radost a víru v uzdravení. Tyto rostliny jako by na sebe braly část nemoci, zmenšovaly jeho strádání a utrpení. Nemocný přestával prožívat nesnesitelnou bolest, lehčeji dýchal, lépe pracovalo jeho srdce, ledviny, upravoval se spánek a zmenšovalo se podráždění. A tak z těžké nemoci „vytěžili“ oba, jak člověk tak rostlina. Jestliže se pacient nezačal uzdravovat, tak květ postupně chřadl bez ohledu na dobrou péči, kterou rostlina dostávala.
Rostliny procházejí periodou aktivity a pasivity, jsou plné léčebných účinků v určité denní či noční době, v určité dny a měsíce. I sluneční svit má silnější a slabší aktivity, které značně ovlivňují život rostlin. Těmito jevy je v podstatě dán sběr léčivých rostlin. Existují např. některé rostliny, které je možné sbírat pouze několik dní v roce. Také je důležité vědět v jakém měsíci, při jakém počasí, ve kterém čase sbírat ty či jiné rostliny a nesbírat tehdy, když to není zapotřebí. Někdy se sbírají v noci, někdy po ranní rose, jindy před prvním štěbetáním, nebo za poledního žáru.
Základní princip starobylého léčitelství zní: „Netrhej více než je zapotřebí a netrhej tehdy, kdy to není potřeba, protože ostatní rostliny by se mohly pomstít“. Prastaré léčitelské umění také začleňuje zaříkávání při sběru rostlin. Aby byliny nejefektivněji vyléčily danou chorobu, tak při každém sběru lékaři poprosili o sílu, zdraví a svolení o utrhnutí. „Ani jeden lístek Vám nebude ku prospěchu, který žádáte, jestliže nebude utrhnut s hlubokou pokorou,“ jak praví jedno staré přísloví. A proto v dávných dobách lidé sbírali byliny a květy s vřelým srdcem a dobrou náladou. Tato tradice se velmi striktně dodržuje v tibetském lékařství. Pouze tehdy rostliny s radostí dají tu energii, kterou do nich vložilo slunce a životodárný déšť spolu se Zemí.
Evropští pohanští představitelé věřili, že člověk pochází ze stromů, a že duše člověka je spojena se světem rostlin. Rozlišovali dva typy lidí. K první skupině patřili ti, kteří měli duši rostlinnou. Lidé tohoto typu byli srdeční, přátelští, milující přírodu, pokoj a mír. Druhou skupinu tvořili lidé s duší zvířecí, kteří měli povrchní charakter. Věřili také, že určité typy lidí jsou spjaty s konkrétními druhy rostlin. Na této bázi jsou také postaveny horoskopy druidů a horoskopy rostlin. V prvním stolení našeho letopočtu hrála důležitou roli v oblasti rostlin skupina nazývající se Druidové. Druidové byli letopisci, přírodní lékaři, znali tajné nauky umožňující získat moc nad lidmi a přírodními úkazy. U mnoha národů osídlující zeměkouli je možné najít pouto se světem rostlin. Vždyť přece legendy a pohádky nevznikají ve vzduchoprázdnu. V jejich základech leží reálné skutky a fakta, obaleny romantikou, pocházející z národa, podané poetickou formou. Nepochybně existuje neviditelné energetické pouto mezi člověkem a rostlinami. Proč u někoho květiny ve váze vydrží týdny, a u jiného zvadnou během několika málo dní? Příroda, která stvořila člověka, udělala také vše proto, aby byla schopná mu pomoci žít a cítit se zdravým.
Ve světě rostlin a minerálů můžeme najít léky na všechny nemoci. Už velmi dávno lidé věděli jaké byliny použít na posílení srdce, jater či ledvin. Každý národ, každá kultura měla cosi společného, a tím byla dokonalá znalost bylin, zvířat, minerálů, diagnostiky nemocí, přípravy léků, atd. Je zajímavé, že stejné metody léčení se objevovaly v Egyptě, Číně, Tibetu, Řecku, i u domorodých obyvatel Ameriky.
Do současnosti se dochovaly pouze útržky starých kultur, které však mají platnost i v dnešní době. Poznatky jógy jsou známy nejméně 20 000 let. Nemůžeme se spoléhat na nějaké prohlášení vědy, protože čemu věda věří dnes, může být během 6 měsíců vyvráceno. Zato poznatky jógy jsou potvrzeny nejméně dvacetitisíciletou praxí.
A na tomto pevném základě stojí kultura, která zůstala zachována ve své původní podobě až do současnosti. A to především díky své poloze, neboť se nachází na vrcholcích naší planety, v Himalájích. Bohužel pouze tibetská medicína přežila takové kultury jako byly civilizace Mayů, Inků či starobylých egyptských faraónů (z knihy Tibetská přírodní medicína od B.Tichanovského a M.Balána).