Táborská hereze

Na Táboře, kde byla svoboda hlásání slova božího (jeden ze 4 sipka artikulů) dovedena do krajnosti, však vznikla v tomto ohledu poněkud komplikovaná situace. Někteří „učedníci“ se mohli najednou stát kazateli hlásajícími Kristův příchod na zem a jeho tisícileté panování (sipka chiliasmus). Zcela odsoudili dohody z pražské synody, nesloužili mše v ornátech („komžičkách“) jako pražští „pláteníci“ ale v běžných („choděcích“) šatech. To by ještě nebylo zdaleka to nejhorší, viz výše. Někteří z nich však zcela odmítali mystérium Kristovy přítomnosti v sipka hostii a vínu po sipka konsekraci. Pohrdavě a rouhačsky nazývali hostii motýlkem nebo netopýrem a učili, že chléb i po posvěcení zůstává stále pouze chlebem a víno vínem, a proto můžou přijímat jakkoli, třeba i např. housku a pivo a místo ve svatostánku třeba i ve stodole.

Tím se zcela odtrhli od sipka ortodoxního husitského učení a přijali názory sipka pikartů. Útok na sipka eucharistii byl současně i zjevným útokem proti kalichu, základnímu symbolu sjednocujícímu všechny husitské směry, a proto museli tito extrémisté Tábor opustit. Po jejich odchodu mezi nimi vznikla i sekta sipka adamitů vyznávající mj. pohlavní svobodu. Jakéhosi sedláka Petra nazývali Ježíšem a jiného sedláka Mikuláše Mojžíšem. Tato sekta se již zcela vymykala jakémukoliv ortodoxnímu učení. Začali hlásat, že Bůh je v každém z nich, a proto jsou všichni v milosti boží. V těchto případech se již jednalo o skutečnou sipka herezi. Z důvodu páchání prostopášností, násilností, loupeží a hanění Písma svatého byly nakonec tyto extrémistické skupiny potřeny táborským vojskem.
 

Zdroj: https://husitstvi.cz