T. G. Masaryk očima francouzského historika

Nová kniha o Masarykovi je výjimečná tím, že její autor pochází z francouzského prostředí. Soubigou mohl k tématu přistoupit nezaujatě, protože není spjat s českou politickou kulturou, s českými tradicemi a s českými kořeny. 

Soubigou vycházel z rozsáhlého studia archivních pramenů, Masarykových spisů a masarykovské literatury. Bohužel se mu ale nepodařilo naplnit očekávání, která byla do něj jako do zahraničního autora kladena. Více historik Vratislav Doubek: 

"Alain Soubigou pracoval na masarykovských materiálech dlouhou dobu. Pracoval především v Masarykově archivu v Ústavu T. G. Masaryka a tento archiv skutečně prozkoumal do detailů. Dostal se i do dalších archivů: do Archivu Kanceláře prezidenta republiky nebo do Státního ústředního archivu. To je materiálová základna, která je určitě úctyhodná, ale přesto je pouze omezená. Zejména v souvislosti s tím, že tuto knihu předkládá zahraniční autor, bych očekával práci se zahraničními archivy. A v tom mě Soubigouova kniha zklamala, protože tam není odkaz na jediný zahraniční archiv, ani americký, ani britský, ani ruský, ani rakouský, a dokonce, což je velice zvláštní, ani francouzský."

T. G. MasarykDebatu vyvolala otázka, kterou Soubigou v knize nastiňuje: chtěl dát Masaryk zavraždit Lenina? Soubigou detailně popisuje, jak Masaryk dal Savinkovovi 200 000 tisíc rublů s přesným určením: na "teror". Soubigou se domnívá, že když Masaryk předával Savinkovovi velký finanční obnos, velmi dobře věděl, co dělá, protože znal jeho teroristickou minulost. Otázkou zůstává, jestli Masaryk skutečně chtěl dát zavraždit Lenina. Soubigou soudí, že to není možné ani bezpečně potvrdit, ani bezpečně vyvrátit, přesto se mu to na základě dokumentů zdá pravděpodobné. A v knize dodává: "Proti běžně rozšířené legendě o Masarykově romantickém idealismu zde vystupuje jako politik naprosto realistický. Masaryk nebyl žádný idealistický pacifista."

Co o Masarykově angažmá v Rusku a Soubigouově interpretaci říká Vratislav Doubek? 

"Alain Soubigou si na tomto dokumentu staví kapitolu o Masarykově pobytu v Rusku v letech 1917 a 1918. Je to samozřejmě relevantní dokument, je to dokument podstatný, je to dokument, který je pro Masaryka třeba náležitě zhodnotit a Soubigou se o to pokusil. Nejsem si jistý, jestli se tím dá vyčerpat Masarykova působnost v Rusku v této fázi, ale to je autorská záležitost, to je věc Soubigoua. Já osobně si myslím, že v situaci, v níž Masaryk byl, v situaci, kdy poskytuje Savinkovovi značnou finanční částku, ví, co dělá, ví, proč to dělá. O několik týdnů, měsíců později předá americkému ministerstvu zahraničních věcí memorandum, v němž hodnotí situaci v Rusku a pozici bolševiků. A bude je hodnotit z amerického pohledu neobyčejně příznivě, tedy jakoby naopak, jakoby opačný postup, který zvolí vůči Savinkovovi. Po mém soudu to jsou účelová řešení, Masarykovi jde v tu chvíli o jedno: Masarykovi jde o to, aby válka byla dovedena do konce. Masaryk reaguje na nedávno podepsaný brest-litevský mír, který je v jeho vidění války ranou do zad, který jde špatným směrem. Pro Masaryka je v té chvíli důležité vyvést legie z Ruska, proto se z něj stává hráč na obě strany." 

U historické literatury si vždy musíme klást otázku, do jaké míry je kniha faktograficky spolehlivá. O to více si tuto otázku musíme položit u knihy, která má ambici představit nám uceleně život našeho prvního prezidenta. Bohužel, pozorný čtenář v knize nalezne celou řadu chyb a nepřesností. Co si Vratislav Doubek myslí o tomto handicapu? 

"Soubigou jako autor má svá silná místa, jeho kniha má silné stránky, silné aspekty, a to je sama Masarykova postava, masarykovský děj, ona hlavní osa knížky. A v těchto aspektech je jeho argumentační základna spolehlivá a přiměřeně se o ni dá opřít. Na druhé straně autor zvolil velice širokou koncepci, jak francouzskému čtenáři, pro kterého primárně píše, představit české dějiny v době T. G. Masaryka. V této široké autorské koncepci od Masaryka rád odbíhá a argumentuje masarykovským okruhem, argumentuje širší historií, širším vývojem politickým, kulturním a tak dále. A tam je naopak jeho argumentace až zarážejícím způsobem nespolehlivá a plná omylů a nepřesností. To samozřejmě knize ubírá na důvěryhodnosti jako celku." 

Přes tyto nedostatky je kniha velmi čtivá a pro řadu čtenářů jistě zajímavá. Každý by si v ní mohl najít pasáže, které pro něj samotného budou něčím přínosné. 

Pokud vás postava Tomáše Garrigua Masaryka zajímá, můžete si přečíst i další masarykovské knihy, například od filosofů Milana Machovce nebo Otakara Fundy. Historický pohled na Masaryka nám dlouho chyběl. Mezeru zaplnila až práce Jaroslava Opata. V současnosti pracuje na několikadílné masarykovské monografii Stanislav Polák. Máme se tedy na co těšit.