Symbolika tibetského buddhismu

 

Ole Nydahl

 

K tomu, abychom pochopili téma tohoto výkladu, se musíme vrátit do daleké minulosti. Musíme se z dnešní doby, kdy jsou všude kolem nás ocelové hory, které do prostoru chrlí stovky druhů zubních past nebo tisíce automobilů, vrátit do epochy, v níž jsme všichni byli chudí a naším světem bylo rodné údolí. Tehdy lidé nebyli příliš výkonní, protože neměli stroje, které máme dnes a všechno dělali s pomocí zvířat. Neustále byli zaměstnáni rozličnými závazky a do města se dostali možná jedenkrát ve svém životě. Neměli dopravní prostředky, televizi, noviny, neměli příliv informací zvnějšku a zcela určitě neznali politiku plánované spotřeby zboží, která si teď vynucuje neustálé kupování novějších a novějších věcí. Dnes se setkávají tisíce lidí a rozhodují o tom, zda mají být kalhoty široké nahoře, dole, uprostřed nebo nikde. Jde o to, abyste vyhodili všechno ze skříní a nakoupili nové šaty.

Podívejme se tedy na čtyřicet tisíc let vývoje lidstva, obzvlášť pozorně potom na posledních padesát let a na naši bohatou civilizovanou část světa, na vznik odlišných kultur, symboliku a různé způsoby projevu lidské mysli. Marxisté vám budou neustále povídat o dominantní roli tříd ve společnosti, biologové zase o genetických podmínkách. Jedním z důvodů, proč má dnes tolik lidí z jiných kultur problémy najít své místo v našich velkých městech, je jejich odlišný genetický kód. Do společnosti, kterou tvoří Severoevropané, se prostě nehodí. Jejich způsob myšlení je naprosto odlišný. Bylo provedeno hodně výzkumů s jednovaječnými dvojčaty. Na oddělených sourozencích bylo vypozorováno, že si dva bratři - dokonce i když jeden bydlel ve Východním Německu a druhý v Západním - často vybírali partnerky se stejnými jmény, pojmenovávali podobně zvířata, stavěli stejné domy a měli stejné smýšlení. Myslím si tedy, že pravdu mají vědci a ne komunisté, protože lidé žijí a chovají se podle toho, jak jsou vychováni.

Ze všech kultur dnešního světa jsme si zvolili kulturu tibetskou. Naše minulé inkarnace mají pravděpodobně spojení s touto částí světa, protože je pro nás určitým způsobem důležitá a zajímavá. V tibetské kultuře má symbolika velký význam a působí na dvou odlišných úrovních. První z nich je běžná světská úroveň, která je podmíněná historií, společenskými podmínkami, výrobními prostředky a procesy, jež s tím vším souvisejí. Druhá nás zasahuje zcela odlišným způsobem. Není složena z podmíněných jevů, odrazů, které se objevují v zrcadle, ale je samotným zrcadlem, bezprostředním prožitkem mysli a její podstaty. Právě to způsobuje, že je pro nás pokus spojit tibetskou kulturu se západní tak přitažlivý. Máme hodně důvodů k tomu, abychom se v naší západní kultuře cítili šťastní. Naše západní společnost se nikdy dříve netěšila z takové svobody a ochrany práv jednotlivce, možností vzdělání a využívání sociální péče, jaké zažívá dnes. Právě díky naší západní demokracii, která se široce rozprostřela po celém světě, máme vše nejlepší. V tom je zřetelně na čele Anglie a ostatní země si z ní berou příklad a jdou v jejích stopách. Když si tak ale sedíme dobře živení ve svých velkých autech, máme dobré vzdělání, všechny ty hezké věci, které nám zpříjemňují život, mobilní telefony a Internet, který dosáhne i do těch nejzapadlejších koutů světa, měli bychom jít dál a vnést do tohoto světa aspekt osvícení. Nakolik si dobře vzpomínám, americký prezident Jefferson kdysi řekl: “Já jsem studoval válečnické řemeslo, mé děti studují zemědělství a jejich děti budou moci studovat umění.” My můžeme udělat další krok, o kterém se Jefferson nezmínil. Přejít od umění k realizaci podstaty mysli, toho, kdo toto vše prožívá. Praktikujeme-li tibetský buddhismus, směřujeme právě k tomu..

Když se buddhismus nadobro usadil v Tibetu, objevily se spolu s ním symboly, které reprezentují to, co se odehrává v mysli. Při pohledu na význam těchto symbolů zjistíme, že samy o sobě nejsou až tak jasné a pochopitelné. S naší západní tendencí kriticky myslet a schopností abstraktně pracovat bychom měli dokázat od sebe zřetelně oddělovat čistě kulturní vrstvu nauk, která se zaměřuje na to, co se objevuje v mysli, od vrstev, které se týkají její bezprostřední podstaty. Měli bychom se rovněž vyhýbat zkostnatělým informacím určeným zejména ke studiu, kterých je v této tradici velké množství, ale které nám nedávají bezprostřední užitek a nepomáhají nám lépe žít, zemřít a narodit se. Při našem hledání a rozvoji musíme být schopni odlišovat jednu věc od druhé..

Například v meditaci darování mandaly předkládáme jako dar dvanáct kontinentů, jež oplývají krásnými věcmi jako jsou například úroda rostoucí sama od sebe, krávy splňující přání, jablka, která padají do pramene a vydávají krásný zvuk atd. Potom darujeme osm symbolů, jež přinášejí štěstí, a sedm zvláštních znaků. Na vnější úrovni obdarovávají bohatstvím, úrodou, dlouhým životem a dalšími dobrými věcmi. Tibeťané se chtěli vyhnout tomu, aby to vypadalo příliš světsky. Proto prohlásili, že tyto dary mají výjimečný význam, protože je požehnal Buddha. Tak se vyhnuli onomu rozlišování na “běžné” a “vysvobozující”, které my musíme stále používat. Pokud má něco souvislost s myslí a její podstatou, měli bychom zjistit, jak to funguje. V této meditaci rovněž vystupují krásné bohyně darů. Pokud jim prokazujeme poctu plnou oddanosti a úcty, pomáhají nám, rozvíjejí nás a dávají nám požehnání. Z mého pohledu by mohly odložit stranou všechny ty předměty, které drží v rukách, květy, girlandy apod. a přijít jen tak, bez ničeho (smích)..

Pokud jdeme dál, zjistíme, že symboly postupně získávají hlubší význam. Například slunce a měsíc. Je to divné, ale jen pro Tibeťany a Němce je měsíc mužský a slunce ženské. Nevím jaký druh moudrosti zalétl do Německa, ale ta, která přišla do Tibetu, říká, že měsíc je soucitem, je laskavý a uklidňující, naproti tomu slunce je aktivní, povzbuzující, dokonce tě může spálit, přinutit k aktivitě, je dravou moudrostí. Má to něco společného s názorem, že muži jsou šťastnější než ženy. Jsou více zaměření na sebe, na vlastní “záření”, nespatřují příliš mnoho věcí a je tedy pro ně snadnější být šťastní. Ženy jsou více otevřené navenek, “vyzařují” na druhé, vidí více, i u sebe, a je pro ně tedy všechno obtížnější. Zde jsou slunce a měsíc chápány na hlubší úrovni a ne jen jako zdroj světla..

Na konci darování mandaly se objeví praporec vítězství. Překonali jsme své nepřátele a máváme nad nimi praporcem vítězství. S nepřáteli je pouze ten problém, že čím víc jich porazíme, tím víc se jich objeví. Přicházejí odevšad. Hodně lidí má karmu takovou, že je považuje za zlo. Pokud navenek směřujeme své háky agrese, přicházejí k nám nepřátelé, kteří jsou řízeni karmou. Praporec vítězství možná ještě znamená, že jsme porazili své vnitřní nepřátele - rušivé emoce jakými jsou hněv, zmatek, pýcha, připoutanost a závist. Potom už nepřátelé nepřicházejí, protože se žádný prstenec agrese nemá za co zachytit. Neustále se setkáváme s lidmi, kteří se nám podobají. Šťastní potkávají šťastné, hněviví přitahují hněvivé. Sami tvoříme svět, ve kterém žijeme. Praporec vítězství v sobě tedy rovněž obsahuje vysvobozující aspekt.

Mnohem bezprostřednější svazek s tibetským buddhismem a jeho symbolikou se rodí v okamžiku, kdy již provádíme přípravné praxe (tib. ngöndro). Objevují se v našich očích, zní v našich uších, jsou všudypřítomné. Tady je promíchání vysvobozujících a světských vlastností již zřetelné. Jak jsem již vzpomenul, sami Tibeťané je od sebe nijak výrazně neoddělovali a tento problém obešli tvrzením, že všechno bylo požehnáno Buddhou. Musím říci, že všechny tyto věci v sobě mají energii. V noci, kdy zemřel Karmapa, jsem měl v Rumteku velice jasný sen, ve kterém jsem dostal všechny poklady vládce vesmíru. Nejprve se objevila půvabná a elegantně oblečená dánská královna Margareta. Objal jsem ji a zeptal se: “Co děláš v mém snu?” To byla drahocenná královna. Pak mě helikoptéra vynesla do velké výšky, to bylo drahocenné kolo. Pak jsem seděl na hlavě obrovské sochy Buddhy a okolo mě létaly dolary a drahokamy. Byla právě Reaganova éra, kdy byl dolar silný. Pamatuji se, že jsem přemýšlel o tom, kolik bychom za ty peníze mohli postavit center a udělat dobrých věcí. To byl drahocenný klenot. Pak se objevil drahocenný kůň jako motocykl BMW a drahocenný slon jako Porsche. Všechny tyto věci z obětování mandaly prostě neustále padaly na zem. Těsně před tím, než mě Hannah probudila, jsem stál na ploché zemi, na místě podobném Rödby. Přišla obrovská vlna, potom druhá a nakonec se kolem objevilo obilí, jež roste samo od sebe. Nutnost odlišovat světské věci od vysvobozujících neznamená, že bychom si měli myslet, že jsou některé z nich bez energie a odkazu. Neměli bychom říkat, že to, co se jasně a bezprostředně netýká mysli, je podřadné, bez požehnání, ze “second handu”. Požehnání nesčetných buddhů a meditace mnoha lamů a jogínů vytvořilo tisíce let trvající obrovské energetické pole vysvobozujících věcí. Toto požehnání a energie se pravděpodobně bude přesouvat směrem k našemu dnešnímu světu a k tomu, na co jsme zvyklí - směrem k BMW, Porsche, helikoptérám atd.

Později se trochu zmíním rovněž o tom, jak můžeme v buddhismu využít smysly a nasměrovat mysl k jejímu obsahu. Dokonce i když věci vypadají jako typicky vnější, díky odpovídajícím meditačním prostředkům a požehnání odkazu nás rychle rozvíjejí a rychle díky nim rosteme.

Doposud jsme mluvili hodně o filozofii, ale teď se zaměříme na problémy, které jsou užitečné pro všechny, tedy pro ty, kteří jsou držiteli odkazu i pro ty, které dharma tolik nezajímá. Pokud se na tibetský buddhismus podíváme zvenku, tak nějak intelektuálně, jako kdybychom s ním měli seznámit někoho druhého, ukáže se, že je v něm hodně vhodných a užitečných věcí i pro nebuddhisty.

Hlavní stezkou v Kagjü je stezka identifikace. Právě to nám dává sílu, nese nás vzhůru, probouzí nás. Na Diamantové cestě se chováme jako buddha tak dlouho, dokud se jím nestaneme. Rozvíjíme hlubokou důvěru k tomu, že každý z nás má buddhovskou podstatu a snažíme se v tomto stavu stále vědomě zůstávat.

Za mými zády vidíte thangku velké ochránkyně naší linie, Bílý deštník (tib. Dukar), která obzvlášť ochraňuje západní pobřeží a centrum v San Franciscu. Koupil jsem ji s přáteli ve Varšavě v jistém velice šťastném okamžiku za 777,77 marek. Samé sedmičky. To ale neznamená, že jsem vyznavačem čísel. Prostě jsem cítil velice silné požehnání, které z ní vycházelo. Chtěl bych ji tady použít jako demonstrační příklad a tak doufám, že nebudete mít nic proti tomu, když vás seznámím s jejími různými vlastnostmi.

Tato thangka je jedním z mnoha svinovacích obrazů, které byly namalovány v Tibetu během více než tisíce let rozvoje tamního buddhismu. Byly z velké části zničeny v roce 1959 a obzvlášť během období kulturní revoluce v letech 1960-68, kdy jedna čtvrtina světové populace ztratila většinu svého kulturního dědictví. Rozsahy škod v Číně, Tibetu a Mongolsku si lze jen ztěží představit. Takovéto thangky byly pašovány z Tibetu většinou přes Himálaje. Mnoho jich je vprostředku otřených, protože je lidé nosili ovinuté kolem těla, převázané provázkem a zakryté kožichem. Tahle je zachovalá a umělec byl dostatečně schopný a věděl, v jakém okamžiku ukončit práci, aby příliš mnoha detaily nezastínil linie kresby. Jedná se o hněvivou formu. Obvykle jsou takové formy černé, modročerné nebo hnědé. V buddhismu využíváme různé rušivé emoce, akceptujeme je a přeměňujeme, netváříme se, že neexistují. To, co bylo určitým způsobem nebezpečné a ohrožovalo nás, se pro nás stává ochranou. Obracíme situaci a říkáme: “Jestli jsi silnější, pomoz mi, buď mým přítelem a pracuj pro mě.”

Než přejdeme dál, měl bych vám ještě něco říci. Jak víte, Buddha učil čtyři skupiny lidí. Mnoho z nich se zajímalo o tolik věcí, že neměli ani čas si uvědomit, že mají mysl. Těm předal nauky krijatantry, kterou znáte z praxe ňungnä (očistná praxe na tisíciruký buddhovský aspekt Milující oči). Během jejího vykonávání se nejí, nepije, nemiluje, jen se říkají mantry. Nežertuji. Je to velice silná meditace. Má hluboký význam, přináší rychlé výsledky a dává opravdovou sílu. Je to však úroveň, na které je Buddha velký a vy jste malí. Postupně se rozvíjíte, abyste mu mohli pohlédnout tváří v tvář. Jiní praktikující šli dál a zjistili, že díky znalosti zákona příčiny a následku mohou dělat věci, které dávají štěstí, a vyhýbat se věcem, které přinášejí utrpení. Dostali nauky a iniciace čárjatantry. Naproti tomu těm, kteří se již sami se sebou cítili dobře a rozvinuli dostatečné množství energie k tomu, aby mysleli na druhé, něco pro ně udělali a brali všechno méně osobně, Buddha předal nauky jógatantry. Když odříkáváte mantru Milujících očí (tib. Čänräzig) a on sedí nad vaší hlavou, je to úroveň čárjatantry, když s vámi splývá a vy se jím stáváte, je to již úroveň jógatantry. Někteří žáci nahromadili v mysli tolik dobrých dojmů, že když se bezprostředně setkali s buddhy a jinými meditačními formami, pocítili s nimi náhle velice úzký a hluboký svazek. Ti dostali iniciace forem ve spojení, nauky maháanuttarajógatantry. Tento název znamená, že neexistují žádné vyšší pokyny. Slabinou většiny lidí je neschopnost vidět sexualitu na nejvyšší čisté úrovni. Pouze když dosáhneme vysoké úrovně pochopení a dokážeme sdílet radost s druhými, je možné vidět mužského partnera jako diamant, ženského jako lotos a tělo jako mandalu. Vyžaduje to čas a není to snadné, protože se to odehrává v oblasti, ve které prožíváme největší radosti a nejzávažnější problémy.

Na nejvyšší úrovni existují pro symbolické vyjádření spojení různé metody. Není vždy snadné odlišit je od forem úrovně krijatantry, čárjatantry a jógatantry, protože jsou někdy představovány jen jako jednotlivá mužská nebo ženská postava. Například Dordže Phagmo se na vyobrazeních objevuje sama, její partner je ale symbolizován trojzubcem. Musíme dohromady spojit m užskou a ženskou polovinu, soucit a moudrost z úrovně Velké cesty a radost a prostor z úrovně Diamantové cesty. Proto jsou na nejvyšší úrovni buddhové vždy ve spojení, zatímco v krijatantře, čárjatantře a jógatantře se jedná buď o mužskou nebo ženskou formu.

První tři třídy tanter Buddha učil ve své zlatavé stojící formě a v závislosti na schopnostech a vlastnostech posluchače. Nezávisle na tom, zda byli moudřejší, soucitnější nebo aktivnější, je inspiroval tím, že jim ukazoval jejich vlastní potenciál a nejsilnější vlastnosti na čisté úrovni. Vibroval mantrami, které tomu všemu odpovídaly, a tak vytvářel most spojující vnitřní energetická pole s vnějšími. Rovněž ukazoval, jak je možné s ním splynout a stát se od něj neoddělitelným. Na nejvyšší úrovni maháanuttarajógatantry tomu bylo obdobně. Zde přetransformoval své tělo do formy ve spojení. V tom okamžiku lidé cítili, že se děje něco výjimečného, jako kdyby byli prostoupeni moudrostí. Po určité době se začali měnit, protože Buddhovy metody se nezastavují jen na povrchu, ale jdou hluboko do podvědomí a přeměňují ho. Druzí, když tyto pozitivní změny viděli, chtěli jít také v jejich stopách, přicházeli k nim a prosili o odkaz. Tak se v malých společenstvích začala objevovat důvěra k Buddhovu učení. Tímto způsobem v Indii vznikly dvě tradice. Jedna spočívala ve studiu dharmy na velkých univerzitách, jakou je například Nálanda nebo Vikramašíla, druhá byla stezkou jogínů. Je známo hodně příběhů, které vypráví o tom, jak se u učitele těsně před smrtí objevil jeho žák, rychle velice osobitým způsobem dostal nauky a potom mistr zemřel. Jednou z příčin, kvůli kterým byl buddhismus dříve tak silný, bylo to, že mistr předával jen ty nauky a praxe, které dobře znal a které obohatil vlastní energií a prožitkem.

V Indii se Buddhovo učení rozvíjelo asi 1500 let a potom se dostalo do Tibetu. Tady způsob předávání podlehl určitým změnám. Tibeťané nebyli omezeni kastovním systémem, byli také organizováni lépe než Indové, otevřenější a moudřejší v širším slova smyslu. V Indii byla přijímána jedna iniciace a po celý život byla praktikována jako osobní buddhovský aspekt (tib. jidam). Tady to bylo jinak. Iniciace byly spojeny do dlouhých cyklů, jako například Kagjü Ngadzo. Největší z nich byl Rinčhen Tardze - dva tisíce iniciací udělovaných od sedmi ráno do sedmi večer po dobu šesti měsíců. Velkolepá věc. S Hannah jsme tyto iniciace přijali v roce 1983 a navždy nás to změnilo. Těm, kdo přijali hodně iniciací, mohu říci, že ve skutečnosti existuje jen jeden svazek (tib. damcchig), a to svazek s buddhou, protože všechny tyto formy, všechny buddhovské aspekty vyjadřují stav buddhy. To je opravdu důležité. K posílení aktivity a síly provádíte praxe ochránců, v našem případě Černého pláště (tib. Mahákála), a k rozvinutí mysli provádíte praxi na buddhovský aspekt nebo na lamu ve formě buddhovského aspektu. Lama je zdrojem požehnání a díky tomu kolem sebe udržujeme intenzívní energetické pole. Když dostáváte iniciace jiných ochránců, měli byste vědět, že všichni patří do mandaly Černého pláště a že kvůli tomu nejsou nešťastní. Nejsou to závistiví bozi. Takové smýšlení můžete přenechat křesťanství nebo islámu. Ochránci mají stejnou podstatu a pokud meditujete na jednoho z nich, meditujete na všechny. Jejich způsob manifestace je trochu odlišný, ale všichni jsou odvahou, soucitem a radostí prostoru. Když se provádí praxe jiných ochránců, náš je tam také, ale kvůli užšímu svazku s naší linií je lépe zůstat u Černého pláště. Rozvíjíme se dobře, myslím si tedy, že to stojí za to.

 

Tibeťané znázorňují buddhy vždy na lotosovém květu. Lotos je pravděpodobně nejčistší rostlinou v přírodě. Vyrůstá z bahna, prodírá se bahnitou vodou k otevřenému prostoru a teprve potom se rozvíjí do květu, který je zářivý a v každém ohledu dokonalý. Z tohoto důvodu je symbolem čistoty a byl uznán za něco, z čeho vše vzniká. “Zrozený z lotosu” znamená čistý ve své podstatě. Ne jako neposkvrněná dívka, která se nikdy nemilovala a nic neprožila, ale čistý díky dokonalosti přeměn rozmanitých autentických prožitků, jež vycházejí z opravdového života. Je centrem jevů, opravdovou energií – akceptováním toho, co se objeví, využitím a transformací. To je zapotřebí dobře pochopit, protože jinak podlehneme konceptu neposkvrněného početí a začneme se vzdalovat od života.

Je-li zobrazována mírná forma buddhy, pak na lotosovém květu leží nejprve měsíční disk, který září jemným světlem soucitu. Hrozivé formy jsou obklopeny plameny a stojí na slunečním disku, který vyjadřuje sílu bezprostřední okamžité aktivity.

O této “pálící” moudrosti slunce jsem se zmínil už dříve. Někdy, jako například v případě VIII. Karmapy, se objevuje měsíční a sluneční nebo sluneční a měsíční disk. Kvůli zdůraznění některých jejich výjimečných vlastností často buddhové okolo stojí nebo sedí (někdy pod vlivem hinduismu nebo bönu s jedním kolenem spuštěným) na různých zvířatech. Zářivá bohyně Paldän Lhamo (tib.) jede na mule oceánem krve. Odtíná ego a překážky, které ego způsobuje. Není možné jí v tom zabránit, je tvrdohlavá jako mula. Sedí bokem na sedle z lidské kůže, má dvě nebo čtyři ruce (čtyři, pokud vystupuje jako partnerka Černého pláště). Hrozivý aspekt Guru Rinpočheho a II. Karmapy, Dordže Drollo, stojí na tygrovi. Je červenočerný s tváří otočenou na stranu. V rukách drží dordže, další nesčetná dordže, která okolo něj padají, tlumí duchovní pýchu. Má rovněž phurbu, díky které vládne nad nepřáteli a negativitami. Bílý ženský ochránce Apši jede velkou rychlostí na bílém koni. Buddha moudrosti (skt. Maňdžušrí) sedí na lvu. Buddhové sedí i na jiných podivných zvířatech, jako jsou například hadi a draci, nebo na předmětech. Ale vždy je zachováno pravidlo, že nejprve je znázorněn lotosový květ, sluneční nebo měsíční disk, nebo oba najednou, a teprve na nich je zvíře, které vyjadřuje konkrétní vlastnosti. Dokonce i Paldän Lhamo, která se brodí oceánem krve, se nachází uvnitř obrovského lotosu.

Všechny kultury mluví o různých druzích záření, svatozářích, aurách a spásných energiích. V křesťanství například bylo velmi nebezpečné přiznat se k nějakým výjimečným silám. Druhého dne jsme mohli být díky rozsudku inkvizice upáleni na hranici, být podezřelí ze spolčení s ďáblem apod. Mezi buddhisty lze otevřeně prohlásit: má mysl dosáhla určitého stupně jasnosti, neprožívá jenom materiální věci, prožívá
i energetická pole.

Obecně mají buddhové jedno energetické pole kolem těla a jedno kolem hlavy (když mají několik hlav, je energetické pole jen jedno). Je to dobře vidět na příkladu Buddhy medicíny. U něj, stejně jako u jiných mírných forem, září jedno energetické pole z jeho srdce a druhé z hlavy. Barva vyzařovaného světla závisí na buddhovské rodině, do které dané vyzáření patří. U hrozivých forem se energetické pole podobá více plamenům, které šlehají do všech směrů.

Prohlížíte-li si thangky, měli byste vědět i to, co nebylo namalováno. Kromě hor a mraků, jež jsou často vyvedeny fádními barvami, je to řada nesčetných buddhů, kteří vyplňují celý prostor. Nacházejí se vždy uvnitř svého energetického pole (skt. mandala). Představte si, že jste buddhou, osvícenou radostí, moudrostí, soucitem, nebojácností nebo ochranou, a nacházíte se uprostřed. Máte třicet dvě dokonalé vlastnosti, které vznikly díky rozpuštění vašeho ega, rozdělování/rozlišování na já a ty. Vaše energie se uvolnila, a tím byla umožněna svobodná hra mysli a prostoru. Sedíte v duhovém paláci se čtvercovým půdorysem. Vnitřní stěny, ty nejblíže k vám, mají barvu stejnou jako vy a vaše buddhovská rodina. Čtyři vchody, které jsou umístěny ve směrech čtyř světových stran, střeží ochránci směrů. U západní brány stojí červený, severní střeží zelený, východní modrý a jižní žlutý ochránce. Dovnitř dovolují vstoupit a dostat požehnání jen tomu, kdo se chce osvobodit od svého já
a všech neuróz a je připraven na otevřené, ryzí setkání. Uvnitř kolem vás se nachází osm aspektů ženské energie (jako u Hévadžry) nebo čtyři (jako u Khorlo Demčhoga). Hrozivé emanace mají hnědočerné nebo červenočerné energetické pole ve tvaru trojúhelníka.

Ochránkyně Bílý deštník (tib. Dukar), je obzvlášť úzce spojena s Buddhou. Je nazývána dcerou jeho srdce. Její mantra nebyla nikdy vyslovena. Objevila se prostě v tomtéž okamžiku, kdy se Bílý deštník manifestoval z uzlu na vrcholku Buddhovy hlavy. Bílý deštník je ochránkyní, svou moc zaměřuje především na ochranu před nepřáteli a nehodami. Objevuje se zářivá jako bílý oblak, překážka, do které jsi měl narazit, mizí, a ty jedeš bezpečně dál. Mnohokrát jsem se o tom přesvědčil. Určitě znáte historku popsanou v knize “Jízda na tygrovi”. Právě jsme jeli plně naloženi po dálnici ve státě Minnesota. Naše Toyota dostala smyk a my se řítili přímo na velký sloup. Když se nám mihnul před očima, už jsem téměř slyšel rachot nárazu a rozbíjeného skla. Ohlédli jsme se a spatřili stopy našich kol. Mezi nimi stál naprosto nedotčený sloup. Můžete mi věřit nebo ne, ale mohou to potvrdit další lidé, kteří u toho také byli. Dvě minuty před celou událostí jsem si uvědomil, že s sebou nemáme žádného ochránce. Rychle jsem vyndal fotografii Černého pláště a Bílého deštníku a umístil je za přední sklo.

Vyprávím vám tenhle příběh proto, abych vám ukázal výjimečný rozměr toho, co se někdy přihodí. Budete-li denně udržovat svazek s Černým pláštěm a dalšími ochránci, zakusíte jejich ochranu.

Jedna z nejdůležitějších thangk Bílého deštníku se nachází v Etnografickém muzeu v Hamburku. Působí opravdu výjimečně silným dojmem.

Kolem Bílého deštníku můžete vidět energetické pole plamenů osvíceného soucitu, které znáte z kreseb Černého pláště a jiných ochránců. Označuje okamžitou, intenzivní a nezadržitelnou aktivitu, která vaše problémy nepřeměňuje nějakým jemným a laskavým způsobem, ale rozbíjí vás na kousky, pořád znovu a znovu, a vy, teprve když je po všem, se chytáte za hlavu a ptáte se, co se vlastně stalo. Bílý deštník má tisíc rukou, tisíc hlav a tisíc nohou. Pravýma rukama uvážlivě vládne nad vnitřními překážkami. Drží v nich dvojitá dordže, praporce vítězství, praporce rozvoje, různé vědecké pomůcky. V levých rukách drží různé zbraně, kterými hrozivě ovládá svět: luky, šípy, kopí, meče, nože atd. Do lasa a háků chytá špatné energie, přitahuje je do svého laskavého srdce, přeměňuje je, dává jim návrhy, aby pracovaly pro dobro lidí, a potom je uvolňuje.

Ve dvou vnitřních rukách drží kolo dharmy a bílý deštník. Odtud pochází její jméno. Tisícem malých chodidel šlape po všem, co je škodlivé a negativní. Vidí a ví všechno, díky tisíci hlavám má pod kontrolou všechny směry, přičemž do každého směru je namířeno dvě stě hlav. Jsou uspořádány do pyramidy směrem vzhůru, září barvami pěti moudrostí – červenou, žlutou, zelenou, modrou a na samém vrcholku, jako kdyby splývaly s prostorem, jsou hlavy bílé. Deset dolních zubů jsou ženští ochránci a deset horních mužští. Svým okem moudrosti vnímá Bílý deštník absolutní podstatu jevů. Je v ní obsaženo vše.

Bílý deštník může vystupovat i v mírné, žehnající formě. Je skvělou ochraňující matkou a tím je opravdu krásná. V jejím srdci vždy pobývá Bílá vysvoboditelka. Lidé ji často zaměňují se stojící formou soucitu všech buddhů, Milující oči (tib. Čänräzig). Ten má rovněž tisíc rukou, ale ve vnějších nedrží žádné předměty, pouze jimi uděluje požehnání. Má jedenáct hlav, devět v pěti barvách, na nich je hlava ochránce a na samém vrcholu hlava Buddhy neomezeného světla (skt. Amitábha, tib. Öpagme).

Bílý deštník pro nás velice mnoho dělá, a proto jsem se jí kdysi ve velmi hluboké meditaci zeptal, jestli bychom neměli provádět nějakou její zvláštní praxi. Odpověděla, že je přítomna vždy, když se provádí invokace Černého pláště a to stačí. Také proto vám neřeknu její mantru. V nebezpečných situacích, například na cestách, si můžete představit, že nad vámi otevírá svůj bílý deštník a opakovat mantru “Karmapa khjenno” [čti karmapa čeno].

Někdy se setkávám s některými buddhy. Je to velice vzrušující pocit, když v prostoru před sebou vidíme nějakou jasnou a zářící formu. Probouzí to podobný dojem, jako kdybyste strčili prsty do zásuvky
a cítili, jak všechna elektrická energie prochází vaším tělem. Silnější prožitek neexistuje. Chtěl bych mít víc času, abych mohl více meditovat a aby den byl dlouhý jako měsíc. Po takovém setkání cítíte obrovskou vděčnost, toužíte poděkovat, mnohem víc pracovat.

Pokaždé, když jsme se ptali Karmapy, jestli bychom měli jít na nějaké delší odosobnění, nám pokládal otázku: “A kdo bude zakládat centra?” Odpovídali jsme: “V pořádku šéfe, vracíme se zpátky k práci.” On nám zase sliboval víc energie a ty samé zkušenosti, ke kterým se dospívá po dlouhém sezení. Mohli jsme ho odmítnout?

Vraťme se ale k ochráncům. Někteří nemají na čele oko moudrosti, podobají se přírodním bohům a často mají zvířecí hlavy – býka, jelena, antilopy nebo hada.

Nejsou to bódhisattvové, ale neosvícené energie, které vládnou na určitých územích. Určitě znáte nějaké křižovatky, kde často dochází k nehodám, a na jiných křižovatkách s obdobným uspořádáním se nikdy nestanou. Je těžké to vysvětlit. Taková místa působí dojmem, jakoby se tam setkávaly odlišné energie.

Jste-li k nim laskaví, jsou vašimi přáteli, a když ne, dokáží opravdu pozlobit.

Jedním takovým druhem energií jsou nágové. Nemají rádi, když se někdo vměšuje do působiště, kde vládnou. K tomu, abychom je uklidnili a naklonili si je, se provádějí různé rituály. Dělá se to pokaždé, když se staví klášter nebo stúpa.

Do země se zakopávají nádoby s dary, které se nazývají bumpa, a odříkávají se přání: doufáme, že vám nevadí, když změníme vaše okolí, přijměte naše dary.

Během ceremonie vysvěcování stúpy ve Španělsku, kterou prováděl jeden z našich nejskvělejších lamů, Lobpön Cečhu rinpočhe, se děly věci, jimž lze jen ztěží uvěřit. Po obloze kroužili tak velcí orli, jaké tu doposud nikdo neviděl, doslova odnikud se ve vzduchu objevil vířící sloup květů a listů. Vše se odehrálo pod správou místních energií, které byly aktivizovány, nakloněny a uspokojeny rituály, jež jim byly darovány.

Existují také energie, kterým se tibetsky říká damčhe. Byly ovládnuty mistry, například Guru Rinpočhem nebo 2. Karmapou. Tito mistři putovali po Tibetu, vydávali se do vysokých horských průsmyků nebo na území, která potkávala živelné pohromy, epidemie apod. a tak dlouho meditovali, až se jim podařilo navázat kontakt s místními energiemi, správci těchto pohrom. Říkali těmto energiím: poslouchej, chlapče, znám vibrace tvé energie jako telefonní číslo. Jestli nepřestaneš škodit, rozpustím tě a pošlu do jiného existenčního stavu. Následkem takového přesvědčování se hodně těchto forem podřídilo a stali se z nich bódhisattvové.

Často vypadají dost nevšedně. Mají na břiše hodně úst, rybí ocasy a jiné výstřední doplňky. Ty, které se nechtěly změnit, byly uvázány do phurb vyrobených z kousků meteoritů. Pak byly zakopány do země
a nad nimi byly postaveny stúpy. Říká se, že jedním z důvodů, proč se Číňanům podařilo dobýt Tibet, bylo to, že Gelugpové dovolili zničení těchto stúp. Uvolnily se tak dlouho vězněné a obzvlášť zhoubné energie.

Na Západě pořád existují přírodní bozi z předkřesťanských časů a myslím si, že s nimi máme dobrý kontakt. Když křesťané přišli do Evropy, postavili obvykle své kostely na starých místech duchovního kultu. To neznamená, že pohanští bozi zemřeli. Často tam stále přebývají. Snažím se s nimi spřátelit. Prostě je mám rád a je možné s nimi spolupracovat. Například Holger Danske má silné energetické pole. Během německé okupace osvobozenecké hnutí složené z jeho stoupenců nezaznamenalo téměř žádné ztráty. Když jsem na zámku Kronborg v Helsingoru poprvé spatřil jeho sochu, přiložil jsem k jeho hlavě fotografii Rumteku a řekl: teď jsme přátelé, budeme spolupracovat. Pocítil jsem ho opravdu hluboko. Pokaždé, když se od té doby vracím do Dánska, přivážím mu mince a čokolády z různých částí světa. Kdysi jsem k němu přivedl Karmapu, aby ho požehnal. V Evropě byl překopán téměř každý kousek země. Aby tedy bozi přežili, museli navázat kontakt s lidmi, a proto je s nimi možné spolupracovat. (Ať už věříme v bohy nebo ne, právě jsme zčistajasna dostali patnáct tisíc dolarů od nějakého sázkového monopolu. Budou peníze na nová okna v kodaňském centru.) Pouze bych radil dávat si pozor na bohy z Afriky a Jižní Ameriky, protože ti dokáží být opravdu nepříjemní.

Další skupinou jsou ochránci, které vyzářil Buddha. Došel prostě k závěru, že když bude pořád jen sedět, usmívat se a opakovat “Óm, sladké óm,” mnoho toho neudělá a vyzářil tedy hrozivé emanace. Jeden z příběhů mluví o tom, jak bódhisattva Milující oči po těžké práci odpočíval a spokojeně si myslel: hotovo, dlouho jsem pomáhal lidem, nadešel čas na prázdniny. Náhle se podíval dolů a spatřil nás, kteří jsme dělali to, co obyčejně. Explodoval, rozpadl se na malé kousky a byl přesvědčen, že svou práci nikdy nedokončí. V ten okamžik přišel jeho lama Buddha neomezeného světla, opět ho scelil a zformoval tak tisícirukou formu Milující oči s devíti hlavami. Ještě však zauvažoval, že laskavost a mírnost nestačí a že je zapotřebí i ochranná moc, která někdy dovoluje trošku s lidmi zatřást. Doplnil tedy ještě hlavu Černého pláště a na samý vrcholek svou hlavu.

Jindy se bódhisattva Milující oči opět na okamžik podíval dolů na náš lidský svět a do očí mu vstoupily slzy. Ty se po dopadu na zem přeměnily v jedenadvacet forem Vysvoboditelky. Ze dvou největších kapek vznikly Zelená vysvoboditelka a Bílá vysvoboditelka. Je hodně podobných příběhů, ale v podstatě se soucit všech buddhů Milující oči v hrozivé formě manifestuje jako šestiruký Černý plášť. Ve dvou rukách drží kůži, ve zbylých dordže. Hrozivým aspektem moudrosti všech buddhů Buddhy moudrosti je čtyřruký Černý plášť. Drží knihu, šípy a luk.

Ochranným vyzářením energie všech buddhů Diamantu v ruce (tib. Čhagna Dordže) je hlavní ochránce naší linie dvouruký Černý plášť. Poskakuje a do zářícího slunečního disku zašlapává vše negativní. V rukách drží nůž, kterým odtíná všechny překážky, a misku plnou krve ega, kterou pije, přeměňuje a později využívá. Všichni tito ochránci mají stejnou podstatu, odlišují se jen vlastnostmi. Jsou toutéž energií, moudrostí a soucitem prostoru, které se pouze odlišně manifestují. S ochránci mám silný svazek, hodně mi pomáhají, a proto jejich meditace můžete provádět i bez iniciace. Když máte iniciaci jen na jednu z forem, můžete meditovat na zbylé.

 

Otázka: Jaký je rozdíl mezi Bílým a Černým Mahákálou?

Bílý Mahákála je jedním z aspektů šestirukého Mahákály. Stojí na indickém bohu Ganéšovi, který má tělo slona a z něhož padají drahokamy, protože ho lechtají chodila Mahákály. Mahákála drží v rukách klenoty, symboly zámožnosti, protože oblastí jeho působnosti je bohatství. Dává vám všechno, co je potřeba k tomu, abyste mohli praktikovat dharmu. Má také svoji mantru, ale když ho o něco prosíte
a myslíte na jeho černého bratra, stačí to. On mu všechno poví.

 

Otázka: Kdo je Kurukkula?

Kurukkula, červená tančící žena, je buddhistickým Amorem. Když vás zasáhne jedním ze svých šípů, zjistíte náhle, že jste se zamilovali. Objevuje se ve všech starých tradicích, ale obzvlášť oblíbená je v linii Sakja. Její iniciace uděloval i šestnáctý Karmapa.

 

*

(přeložil Karel Kindl)