Sychrov

Již je tomu dávno, co na překrásném sychrovském zámku, který je obklopen velikým parkem s nejpozoruhodnějšími rostlinami, sídlil pán tuze vážený mezi lidem pro své dobré srdce a převelice bohatý. Říkalo se, že vlastní nejkrásnější zlatý náhrdelník v celé zemi.

Však právě jeho dobrácká povaha a důvěřivost ho přivedla do neštěstí. Jednoho dne se projížděl po okolí na svém bílém koni, když tu na cestě zaslechl drnčení kol kočáru a divoký klapot koňských kopyt.

Pobídl proto svého bělouše a rychle se jel podívat, co se stalo. Před sebou spatřil splašené koně táhnoucí kočár, v němž seděla neznámá dáma a volala o pomoc. Sychrovský pán koně v okamžiku zkrotil a pomohl paní vystoupit.

Neznámá hraběnka se s díky usmála, ale vyděšením po chvíli klesla do pánovy náruče. Ten ji posadil zpět do kočáru, sám nasedl na kozlík a pobídl svého koně, aby šel za ním.

Odvezl paní na zámek, odnesl ji do ložnice pro hosty a tam položil na měkké lože.

Hraběnka ještě téhož večera vstala a dlouho s pánem rozmlouvala a děkovala mu za záchranu. Líčka měla rudá jako rozvité růže a zvlněné zlaté vlasy jí splývaly až k pasu. Pán z ní nemohl spustit oči. Tak jej neznámá paní očarovala.

Ještě několik týdnů poté meškala hraběnka na zámku a stále se snažila být pánovi na blízku. Zámecký pán neměl ani tušení, že vše není jen náhoda. Do krásné hraběnky se zamiloval a prosil ji, aby neodjížděla.

Paní tedy zůstala na zámku a pán jí byl nesmírně vděčný. Jednoho dne se spolu procházeli po parku, když ji požádal o ruku a z pláště vytáhl zlatý náhrdelník a připnul jej na šíji své vyvolené.

Hraběnce se rozzářily oči a pán se již radoval, že se bude konat svatba. Paní mu vskutku zaslíbila své srdce.

Avšak ještě té noci tajně opustila zámek i se vzácným šperkem. Od těch dob ji nikdo v okolí Sychrova již nikdy neviděl. A pánovi, tomu se teprve teď otevřely oči a odhalil v krásné hraběnce podvodnici, která si dokázala získat jeho lásku, aby se dostala k drahému šperku.