Svobodné zednářství není výtah ke kariéře a bohatství

ROZHOVOR - Opravdu hýbou zednáři světem? Jaký vliv mají členové řádu, ve kterém se sdružují politici, byznysmeni, vědci, lékaři, právníci a další významné osobnosti, v Ostravě, v Moravskoslezském kraji? Fungují tady vůbec a kolik jich je? Dozvím se nějaká jména?

Nad tím vším přemítám cestou na schůzku s mistrem ostravské lóže Jiřím Seidlem. Abyste byli trochu v obraze, ostravská lóže má číslo devatenáct a název podle spisu Jana Ámose Komenského Lux in tenebris (Světlo v temnotách). Spolu s dalšími třiadvaceti lóžemi v Praze, Brně, Českých Budějovicích, Plzni a dalších městech je součástí Veliké lóže České republiky.

Možná by bylo na začátek praktičtější, kdybyste mi řekl, na co se ptát nemám, protože odpověď nedostanu.
Jsou sice okruhy, o kterých nemohu mluvit, ale ptejte se. Řád svobodných zednářů není tajná, ale diskrétní organizace, a proto nečekejte žádná jména. Sám o sobě zednář může říci, že je členem řádu, nesmí to ale prozradit o jiných bratřích.

Proč tolik tajemství kolem zednářů? Nemyslíte, že kdybyste byli otevřenější, že by pak přestaly řeči o spiklenecké organizaci?
Především kvůli tradici a historii. Zednáři mají hodně společného s francouzskými templáři. V době, kdy byli templáři francouzským králem stíháni a nakonec rozpuštěni, jich hodně uteklo také do Anglie. A tam, aby navázali nějaký kontakt a mohli se vzájemně stýkat, měli tajná znamení, hesla a podobně. To svým způsobem přešlo i do ritu svobodného zednářství. Obrovskou inspirací svobodného zednářství jsou i gotičtí stavitelé chrámů a jejich mistrovská tajemství. Zednáři hodně pracují se symboly a jejich výkladem.

Tomu rozumím, ale proč teď to utajení?
No já myslím, že dnes jsme daleko otevřenější než dříve. Vzniklo tolik knih a literatury, kde je všechno popsáno, jsou uvedená některá znamení, dotyky, které byly dříve strašlivě tajné, teď jsou docela dostupné. Kdo chce, ten se dozví. Je to pěkné, když má určitá skupina lidí historickou tradici a ctí ji. I trochu toho tajemna má svoje kouzlo.

 Jenomže to tajemné může vyvolávat i určité pochyby, či podezření…
Však z nás dělali židobolševiky, dělali z nás vrahy. Utajení je možné také chápat jako způsob ochrany před nepochopením lidí. Znovu opakuji, že to udržujeme jen kvůli tradici a historii. A naším cílem je konat dobro, přitom nestojíme o žádnou popularitu. Vyplývá to z ideje svobodného zednářství. Svobodný zednář by se měl chovat tak, aby byl považován za dobrého člověka, férového, čestného, empatického, a nemusí o sobě hlásat, že je svobodný zednář.

Podali jsme si ruce, poznají se zednáři mezi sebou hned při prvním setkání?
Ano, poznají.

Podle čeho?
Tak to je jedna z těch věcí, které vám nemůžu říct.

Četl jste knihy Dana Browna, třeba Šifru mistra Leonarda, Ztracený symbol a další?
Ano, četl jsem je.

A…?
… docela dobře jsem se bavil. Ale jo, tu problematiku autor trochu zná. Dělá ale ze zednářství zbytečné drama. Aby svobodný zednář ve třiatřicátém stupni zasvěcení byl takový zločinec, jak se píše ve Ztraceném symbolu, to je nesmysl, naprosto vyloučeno. Sice třiatřicet stupňů máme, to je pravda, vloudit se mezi nás nějaký lump možná může taky, ale nikdy by nedosáhl nejvyššího stupně zasvěcení. Dan Brown je dobrý kompilátor.

katolickou církví. Je to tak i ve skutečnosti? Katolíci se ostře proti těm knihám ohradili… Popisuje vyhraněný vztah zednářů s
To je dobrá otázka. Katolická církev měla se zednářstvím problémy. A myslím si, že v západních lóžích ty problémy má i v současnosti. U nás si nejsem tak jist, protože my vůbec nejsme nijak antikatolicky zaměřeni. Za totality byli zednáři také pronásledováni jako kněží. Zednáři nejsou nevěřící. Věří v jednoho Boha, který je Velikým Architektem Všehomíra. Tento bůh je bůh náš všech. Jestli se jmenuje Jahve, Bůh Otec, nebo Alláh, je to bůh, a my ho respektujeme. kterékoliv církve. Pořád je to jeden bůh, ve kterého věříme. Ať je z Každý ze zednářů v něj může věřit svým způsobem. Je-li to evangelík, tak evangelicky, já jsem katolík, tak katolicky. A to, myslím, hlavně naráželo na odpor katolické církve. Ale to je přece krásné. Může někdo popsat boha, může ho někdo nahmatat, chytit? Bůh je obrovská síla, kterou si často ani neuvědomujeme.

O co svobodní zednáři usilují, o co jim jde?
O duchovno, pomoc navzájem, charitativní činnost. Nejde o nějaký mnišský nebo vojenský řád, to ne. Máme sice určitá pravidla, ale i v těch pravidlech má každý jedinec dostatek svobody na svoje myšlení, názory. Je pravda, že jsme přísně výběrový řád. Občas se k nám hlásí někdo, kdo očekává nějaké alchymistické, kabalistické a kouzelnické triky, tak to u nás nenajde. A také rychle utíkají ti, kteří zjistí, že nedokážou přijmout, že svobodné zednářství uznává určité ideje všeobecného bratrství, všech lidí na celém světě, vzájemné lásky, úcty a pomoci. Což zní utopicky, ale my jsme přesvědčeni o tom, že se za mnoho a mnoho dalších generací toho může dosáhnout. To ovšem bude muset být lidstvo snad až na pokraji zkázy. Nechceme mentorovat a ani poučovat lidstvo. Držíme se zásady, že každý jedinec pracuje především sám na sobě. To znamená, že já jsem ten první, který musí být charakterní, pravdomluvný, čestný.

Nechce se mi věřit, že jste všichni Mirkové Dušínové…
To určitě nejsme, ale pracujeme na tom, abychom se přiblížili ideálu. A začínáme sami u sebe, ne napravováním kolegy, bratra.
Učíme se toleranci, práci na sobě. Až umřu, nebudu třeba dokonalý, ale umřu s pocitem, že jsem se snažil pro to udělat co možná nejvíc. Z toho by měl vycházet každý zednář. Je to také o sebeovládání. U každého se čas od času objeví něco, co by se dalo tak nějak „zašolichat“, láká vás to, ale vy nepodlehnete. Nebo máte příležitost udělat nějaký podraz, který by vám zcela normálně asi prošel, ale já ho neudělám, kdepak.

Dostat na vás kontakt je opravdu velké umění. Jak se člověk stane jedním z vás?
Zájemce nás může oslovit přes internet, a pak také členové řádu mohou vytipovat a oslovit kvalitní osobnosti. Komunikace začíná vyplněním dotazníku. Ptáme se v něm na osobní věci, vzdělání, jsou tam i společensko-filozofické otázky, to znamená, jaký názor má na boha, na literaturu, hudbu, prostě na spoustu věcí. Je tam také jedna zajímavá otázka: Co byste vyškrtl z desatera božích přikázání? Odpovědi posoudíme, a pak buď následuje další řízení, nebo se komunikace ukončí.

To mě zajímá, co adepti nejčastěji vyjímají z desatera?
(přemýšlí, zda odpovědět, potom smích) Je to různé, ale jeden adept nás rozesmál, když napsal: Nepožádáš manželky bližního svého.
Jak dlouho trvá, než dojde k zasvěcení? Co rozhoduje o tom, že nového člena přijmete?
Může to trvat i dva roky a více. Pokud projde kandidát hlasováním v lóži, určíme den, kdy bude přijat v přijímacím ceremoniálu. Tam už začíná ta tradice a rituály. Mimo jiné má při něm zavázané oči.

Vylučujete také?
Stane se, ale dost výjimečně. Někdo odejde třeba sám. Ale pozor. I vyloučený z lóže zůstává zednářem dál. Říká se mu uspaný zednář. Nemá sice žádný vliv na dění v lóži, ale je zednář.

Kdybych se chtěla dostat k zednářům, můžu?
Zednářství je mužská záležitost. Existují sice ženské lóže, nebo smíšené, ale je jich velmi málo.

Co máte proti ženám?
Vůbec nic. Velmi krásně to charakterizoval jeden bratr: Představte si, že by mezi námi byla žena. Jediná žena. A nemusela by být ani krásná, inteligentní, ani ničím poutavá. V tu chvíli, co chlap, to kohout. Jinak se samozřejmě žen nezříkáme. Pořádáme akce, kde se setkáváme společně s našimi ženami a dětmi.

Jak vypadá taková práce svobodných zednářů, jaká jsou pravidla, co se na těchto setkáních řeší?
Jsou daná přesná pravidla práce, která nebudu rozebírat. Práce je doprovázená emotivní hudbou, oblečením a dalšími rituály. Obvykle je na programu přednáška filozofického charakteru, právnická, estetická, sociologická a podobně, která má vztah k sebezdokonalování zednáře. Bývá dost náročná. Pak obvykle následuje diskuse. Najde se i prostor pro věci, které trápí každého z nás. Probereme problém, no a pak jdeme třeba na pivo.

Jsou nějaká témata tabu?
Ano, politika a náboženství jsou při práci tabu.

Ale když práce skončí, tak ale i na ně dojde, ne?
Když skončí práce, jdeme do hospody a probereme i tu politiku.

Je pravda, že kdybyste cokoliv potřeboval, bratři vám pomohou?
Ano, mně už se to stalo. Třeba když mi umřela žena. Okamžitě jsem dostal nabídku na materiální pomoc, což jsem samozřejmě odmítl. Ale pomohli mi překonávat i první období smutku. Velmi se mi věnovali.

Jaký mají zednáři vliv na politiku, byznys, kulturu?
U nás v republice žádný.

To se mi nechce věřit. Říká se, že mezi zednáři jsou vlivní politici, bankéři, vědci, lékaři, právníci. K zednářům se třeba hlásil i bývalý herec a ministr kultury Martin Štěpánek. Že by tito lidé neměli žádný vliv?
Přímý vliv rozhodně ne. Pokud některý z nás by vykonával nějakou veřejnou funkci, či měl vlivné postavení, nedělá to ve jménu zednářství, ale sám za sebe jako kterýkoli jiný člověk. Obecně vliv zednářů byl a je podle mě hodně zveličován. Tvrzení, že zednáři usilovali nebo usilují o vládu nad světem, to je nesmysl.

A usilujete o větší vliv?
Ne, řekl bych, že rozhodně ne.

Tak to mi trochu nesedí. V případě, že přijdete za vlivným bankéřem nebo politikem z lóže a požádáte ho, aby vám pomohl prosadit vaše plány, on vás odmítne?
Pokud budu žádat obecně prospěšnou věc, tak asi neodmítne. Ale pokud bych chtěl prosadit vlastní obchodní zájmy, dosadit do nějaké funkce, zajistit si post či něco pro vlastní prospěch, nějakou lumpárnu, tak řekne ne. Bratrská pomoc není výtah ke kariéře.

Jak to se zednáři vypadá v Moravskoslezském kraji? Jak početná je tady lóže?
Máme krásný chrám v Ostravě, v centru, ovšem nepoznala byste, kde přesně je. Zednářská lóže v Ostravě má asi kolem dvaceti členů. V komunální politice je v Ostravě minimum zednářů. Máme mezi sebou lékaře, právníky, učitele, podnikatele. Různé profese a intelektuální vrstvy. Pro zajímavost, na Šmeralově ulici stojí dům z první republiky, který má z té doby zednářské symboly.

Jak jste se ke svobodnému zednářství dostal?
V devadesátých letech jsem byl spoluzakladatelem lóže v Ostravě. Momentálně jsem nejstarší v naší lóži. Hodně jsem četl, z literatury jsem o zednářích poměrně dost věděl. Bývalý kolega, který se mnou kdysi učil, za socialismu emigroval a v emigraci se stal zednářem. Po sametové revoluci přišel do Česka, setkal jsem se s ním a řekl jsem mu, že bych se hrozně rád stal svobodným zednářem.

Je zájem o zednářství v Ostravě, v kraji?
Je dost velký. Odhadem z deseti zájemců přijmeme jednoho.

O zednářích se říká, že jsou to velmi bohatí lidé. Je to pravda?
Ale ne. Jsem důchodce, a rozhodně nejsem bohatý. Celý život jsem byl kantorem. Ale samozřejmě jsou mezi námi rozdíly, pokud jde o materiální zabezpečení.
 

Autor: Miroslava Chlebounová
CELÝ ROZHOVOR VYŠEL V MORAVSKOSLEZSKÉM DENÍKU DNE 26. 3. 2011.