Švihov

Lámal se věk patnáctý a šestnáctý, když vodní hrad Švihov nechal založit pan Půta Švihovský a zakrátko se zde natrvalo usídlil.

Půta byl pánem tuze krutým nejen na své poddané, ale i ženu a děti. Vypráví se, že se dopouštěl činů vskutku ohavných... To se mu také stalo osudným.

Tenkrát, za jednoho listopadového večera se stala tajemná událost. Toho dne se již od rána na nebi snad čerti ženili, celý den byla obloha ztemnělá a k zemi se snášel sníh. Vítr děsivě skučel.

Když se přiblížil večer, náhle nebe úplně zčernalo a ozval se třeskutý hrom. Půta Švihovský byl zrovna ve věži, když se před ním zčistajasna zjevil chlupatý čert s dlouhými rohy a drápy.

Vyděšeného Půtu chytil a střechou s ním odletěl do pekla. Zbyl po něm jen dým se sirným zápachem.

Díra ve střeše se prý nikdy nesměla zakrýt, aby se pekelníci nerozzlobili a věřte, že do tohoto ďábelského otvoru nepršelo ani nesněžilo.

Od těch dob se duch Půty Švihovského zjevuje nejen na hradě, ale i na nedalekých cestách. Je to duch nesmírně zlý, krutý, mlčenlivý a se zamračeným výrazem ve tváři. Každého koho potká, vyděsí k smrti a ten, kdo ho nepozdraví, je ukrutně ztrestán ohnivými důtkami.