Světové zednářství není jednolitou organizací, existují různé proudy a směry.

V zásadě rozlišujeme:

• Zednářství REGULÁRNÍ, splňující mezinárodně přijatá kritéria Spojené Veliké Lóže Anglie z r. 1929. Stručně shrnuto, základní znaky zednářské regularity jsou:
  • Požadavek víry v nejvyšší bytost, přičemž konkrétní tvar této víry je ponechán zcela na osobní svobodě jednotlivce.
  • Přísaha na 3 Velká Světla, z nichž jedním musí být některá obecně uznávaná svatá Kniha (Bible, Korán, Védy apod., tedy nikoli "bílá kniha" nebo Konstituce Řádu).
  • Svrchovaná územní jurisdikce, tzn. že na daném území je taková obedience pouze jedna.
  • Přijímáni jsou pouze muži.
  • V lóžích je zakázáno provozovat politiku (ve smyslu stranických agitací a sporů), náboženství (ve smyslu věroučných disputací) a byznys.
• Zednářství LIBERÁLNÍ, kde tato kritéria nejsou obecně vyžadována.

Regulární zednářství je dominantním světovým proudem. Liberální směr je ve většině států světa menšinový, výjimkou je (zjednodušeně řečeno) pouze Francie a frankofonní země.
Od pojmu REGULARITY, což je v principu "měřitelná" vlastnost té které obedience či lóže, je třeba odlišovat UZNÁNÍ (ang. recognition), což je smluvní vztah mezi obediencemi. Regulární obedience smí ovšem uznat zas jen jinou regulární obedienci, jinak riskuje, že sama ztratí mezinárodní uznání. Dávno však neplatí, že regularita je v podstatě totožná s uznáním od Spojené Veliké Lóže Anglie. Toto pojetí se již přežilo.