Svět čelí rostoucímu riziku nové doby ledové

Vědci z amerického Oceánografického institutu ve Woods Hole (Woods Hole Oceanographic Institute, WHOI) stále naléhavěji upozorňují světovou veřejnost, že termohalinnímu oceánskému výměníku hrozí v brzké době kolaps. Hydrologický cyklus se mění, ledovce na celé planetě tají stále rychleji a prohlubující se narušení cirkulačního systému už způsobuje poruchy ve vývoji počasí na severu Evropy i na západě Kanady a Spojených států.

Koncem roku 2003 odborníci z WHOI publikovali výsledky svého výzkumu, na jehož základě doložili závažnost změn v cirkulaci mořských proudů. Nový výzkum potvrdil vzrůstající obavy z nebezpečí, že by celá Evropa včetně Británie mohla být v příštích desetiletích vystavena důsledkům nové doby ledové. Vědci zaznamenali největší a nejdramatičtější změnu v systému oceánského výměníku od zahájení pravidelných metodických měření. Podle nich vzrůstá riziko kolapsu Golfského proudu, který v Evropě pomáhá udržovat mírné klima.

Pokud by se Golfský proud odklonil nebo zcela zastavil, povětrnostní podmínky v Británii a severní Evropě by se rázem změnily. Podnebí by se citelně ochladilo, zemědělská půda by začala připomínat tundru a teploty v zimě by dlouhodobě klesaly pod minus 20 stupňů Celsia. V podstatě by bylo možné nové podmínky přirovnat k počasí v kanadském Labradoru, jež se nachází na stejné zeměpisné šířce.

Vedoucí vědecká pracovnice projektu WHOI doktorka Ruth Curryová varovnými slovy nešetří: "Tohle má potenciál závažně změnit oceánskou cirkulaci už v naší době. Severní Evropa pravděpodobně zažije podstatné ochlazování." V únoru 2005 označila situaci za velmi vážnou: "Jak se Země ohřívá, koloběh vody se mění a narušuje se jeho rovnováha. Led ubývá na celé planetě. Cirkulační systém zvaný oceánský dopravníkový pás (Ocean Conveyer Belt) je v nebezpečí kolapsu." Doktorka Curryová poukázala na fakt, že změny se už začaly projevovat. Neobvykle mrazivé zimy na severu Evropy a sucha na západě Spojených států jsou toho podle ní důkazem. Grónský ledový příkrov, který obsahuje dost ledu na to, aby se hladina světových moří zvýšila o 7 metrů, začíná tát a mohl by se náhle zhroutit.

Robert Gagosian, ředitel WHOI a špičkový oceánograf, prohlásil: "Možná se blížíme k hranici, která zastaví Golfský proud a stane se příčinou náhlých klimatických změn. Přestože pokračuje pomalé ohřívání Země jako celku, rozsáhlé regiony mohou zažít strmý a ničivý posun k chladnému podnebí." Na Světovém ekonomickém fóru v Davosu v lednu 2003 Gagosian upozornil přítomné politiky, že k náhlému ochlazení severní polokoule může dojít do dvaceti let.

Vědci prováděli rozbor vody v celém Atlantském oceánu od Grónska až k Tierra del Fuego na jižním cípu amerického kontinentu. Zjistili, že v průběhu posledního půlstoletí došlo k významnému nárůstu slanosti mořské vody ve svrchních vrstvách tropických oceánů, zatímco slanost vody v oblasti Arktidy výrazně poklesla. Tyto změny v salinitě se zrychlují od počátku devadesátých let. Podle Curryové jde o jasné znaky stále intenzivnějšího vypařování a silnějších dešťových srážek způsobených oteplením a také o příznaky rozpouštění polárních ledovců. "To má souvislost s globálním oteplováním, buď přirozeným nebo způsobeným lidskou činností, ale nejpravděpodobněji kombinací obou faktorů." Změny ve slanosti mořské vody odpovídají vyššímu vypařování v teplejších tropických regionech a díky tomu jsou povrchové vrstvy moře slanější. Nárůst odpařování vody vede k častějším srážkám, a to jak dešťovým tak sněhovým, což spolu s táním polárních ledovců způsobuje, že voda v okolí pólů je sladší.

Geologické výzkumy prokázaly, že obdobné změny ve vodách severního Atlantiku v minulosti několikrát odstartovaly dobu ledovou. K takovému radikálních posunu ve vývoji podnebí docházelo během dekád, někdy i během několika málo let. Národní akademie věd USA (National Academy of Sciences, NAS) přirovnává dynamiku těchto změn k situaci, kdy pomalu vzrůstající tlak prstu nakonec vypínač prudce přepne a rozsvítí světlo. Jakmile k přepnutí dojde, nepříznivé klimatické podmínky budou trvat minimálně desítky a možná i stovky let.

Když Golfský proud zkolaboval před 12.700 lety, způsobilo to 1.300 let dlouhou chladnou periodu, známou pod názvem "mladší dryas". Británie byla zmrazena v souvislý permafrost, průměrné letní teploty poklesly na 10 stupňů Celsia a zimní se pohybovaly kolem minus 20 stupňů. Ledové kry postoupily k jihu až na úroveň současného Portugalska. Za takových podmínek by samozřejmě nebylo možné uživit v Evropě populaci o stávajícím počtu. V Asii, Africe a na západě Ameriky by zavládlo sucho a celý termohalinní oceánský výměník by byl kvůli zhroucení Golfského proudu rozvrácen.

Někteří vědci označují výše uvedený scénář za "nejhorší možný" a počítají spíše s méně dramatickým ochlazováním. Světové klima by se nicméně i podle těchto expertů na několik dekád dostalo do chaotického střídání chladnějších a teplejších period, což by pro zemědělství a celou civilizaci mělo katastrofální následky.

Závěry Amerického oceánografického institutu podpořila také zpráva Mezinárodního programu pro geosféru a biosféru (International Geosphere-Biosphere Programme, IGBP). V lednu 2004 ji ve Švedsku představili veřejnosti špičkoví vědci v čele s profesorem Paulem Crutzenem, nositelem Nobelovy ceny. Zpráva vyjadřuje obavy z "nastartování změn s katastrofálními důsledky", přičemž riziko zhroucení Golfského proudu je považováno za velmi reálné. Odborníci upozorňují, že Golfský proud přináší v zimě do Británie stejné množství tepla jako sluneční záření. Za pravděpodobné označila zastavení Golfského proudu i americká Národní akademie věd (National Academy of Sciences, NAS).

Experti z britského Hadleyho střediska pro předpovědi a výzkum klimatu (Hadley Centre for Climate Prediction and Research, HCCPR) v lednu 2005 publikovali závěry svého výzkumu, kde poukázali na neustále se zvyšující objem sladké vody vtékající do Severního ledového oceánu. Hydrologický cyklus je podle nich narušen a hrozba zastavení nebo podstatného zpomalení termocirkulace v Severním Atlantiku je tak stále větší .