Svatovítský poklad

Svatovítský poklad v Praze je sbírka uměleckých a historických předmětů, především nádobí, nářadí, náčiní a klenotů z drahých kovů a drahokamů, sloužících buď k bohoslužbě (liturgii) nebo kultu (devoci), a za tímto účelem obsahujících relikvie svatých. Nazývá se podle chrámu sv. Víta, v němž byl shromažďován a s výjimkou kratších přestávek uložen od svého vzniku dodnes.

Počátky pokladu spadají do období prvních Přemyslovců v 10. století, a lze je přímo spojovat s vládou knížete svatého Václava, který od císaře Jindřicha Ptáčníka přivezl darem relikvii z ramenní kosti sv. Víta. Do klenotnice byly dále uloženy Svatováclavská přilba, Svatováclavský meč a kroužková košile, z nichž první dva předměty lze podle posledních zjištění klást do 10. století. Do konce vlády rodu Přemyslovců bylo shromážděno několik desítek významných předmětů, jež byly z velké části rozchváceny již po smrti krále Přemysla Otakara II. (1278) nebo po smrti Václava III.(1306).

K nejvýznamnějším předmětům patří:

• lebka sv. Václava (slouží kultu, není vystavena)
• Svatováclavský meč
• Přilba sv. Václava
• Takzvaný Hřeben sv. Vojtěcha
• Prsteny sv. Vojtěcha
• lebka sv. Ludmily (slouží kultu, vystavena je stříbrná relikviářová busta z počátku 14. století)
• Nostický plenář
• Relikviář s prstem sv. Mikuláše
• Paže sv. Václava v pozdně gotickém relikviáři
   

Od poloviny 14. století se sbírka významně rozšiřovala, především zásluhou Karla IV., který pro ni získal řadu ostatků svatých z rodinné sbírky Přemyslovců (po své matce) i ze svých cest do zahraničí, především ze Říma, Pisy, Pavie, Sieny a dalších měst na své italské korunovační cestě, dále z Trevíru, Cách či Kolína nad Rýnem, a konečně z Francie. Objednal pro ně mnoho vzácných relikviářů. V nově budované katedrále sv. Víta císař pro relikvie zamýšlel vybudovat klenotnici v patrové sakristii (tam jsou dodnes uložena paramenta). Pro české korunovační klenoty (které k pokladu rovněž patří) dal vystavět Trůnní komoru nad kaplí sv. Václava, kde jsou tyto insignie uloženy dodnes.

K nejvýznamnějším předmětům patří:

• České korunovační klenoty (koruna, žezlo a jablko)
• korunovační kříž Karla IV.
• Křišťálová konvice s Ubrusem Poslední večeře Páně
• Křišťálová miska ss závojem Panny Marie
• Věžový relikviář sv. Kateřiny
• Věžový relikviář s Parléřovou značkou ve štítku
• Onyxová číše
• Svatovítský veraikon
• Desková malba Madony Aracoeli
• Svatováclavská kasule se štólou
• Mitra sv. Vojtěcha
• Lebka evangelisty sv. Lukáše (není vystavena)
   

Husitské války poklad přečkal v různých úschovách, nejhorší bylo uložení na hradě Karlštejně, kde císař Zikmund dal z drahých kovů relikviářů vyplácet žold svým vojákům, takže byly zničeny stovky významných předmětů, jako náhrobní tumba sv. Václava a relikviářové busty českých patronů a dalších světců, například Václava, Víta, Vojtěcha, Lukáše, Diviše či Zikmunda. Také z úschovy na hradě Ojvíně se žádné relikviáře nevrátily.

K návratu pokladu z Plzně došlo za vlády Vladislava II. Jagellonského, který také dbal o rozšíření pokladu, stejně jako první Habsburkové. Ničení katedrály za vpádu pasovských vojsk roku 1611 se naštěstí pokladu příliš nedotklo.

K nejvýznamnějším předmětům patří:

• Kolovratský plenář z roku 1465
• Busta sv. Vojtěcha
• Busta sv. Václava
• Busta sv. Víta
• Busta sv. Anny Samotřetí
• Renesanční monstrance z drahokamů, dílo Miseroniho dílny
• Soubor rudolinských šperků ze svateního řetězu

S rekatolizací po bitvě na Bílé Hoře se obnovily četné dary, vynikají zejména zlatnické a textilní práce z období vrcholného baroka. Roku 1645 byly zásluhou J.T. Pešiny přivezen soubor relikviářů s relikviemi z hradu Karlštejna, sloučeny se Svatovítským pokladem a založen pro ně Martinický oltář. V prvních desetiletích 18. století se Jan Tomáš Berghauer postaral o nové adjustování mnohých relikvií. Relikviáře sv. Jana Nepomuckého byly štědře financovány v souvislosti s Janovým blahořečením a svatořečením v letech 1719 - 1729. Slibný rozvoj pokladu zastavily napoleonské války a státní bankrot. V roce 1806 byl nařízen odvod 2/3 chrámového stříbra do státní mincovny.

K nejvýznamnějším předmětům patří:

• Relikviář na jazyk sv. Jana Nepomuckého (není vystaven)
• Mitra kardinála Arnošta Harracha
• Monstrance diamantová, dar mincmistra Ignáce Putze z Adlerthurnu
• Stříbrná Křestní souprava pražského arcibiskupa Jana Josefa Breunera
• Arcibiskupská berla Ferdinanda Khünburga
• Relikviářové poprsí sv. Václava
• Relikviářové poprsí sv. Vojtěcha
• Relikviářové poprsí sv. Víta
• Relikviářové poprsí sv. Cyrila, všechna čtyři z dílny Jana Jiřího Heyera
• Monstrance zlatá, zdobená rubíny a smaragdy, dílo bratří Jana a Františka Packenyů
   

Po Vídeňském kongresu se katolická zbonost opět obrátila k darům votivních předmětů. K prvním darům patřila monstrance francouzského krále Karla X., který v Praze pobýval v exilu. Dále to byli zejména Václav Matěj Pešina a Antonín Podlaha, kdo se zasloužili o opravy relikviářů, nové donace a uspořádání pokladu.

• Monstrance francouzského krále Karla X.
• Harrachovská monstrance z křišťálového skla
• Zlatá růže císařovny Marie Anny Habsburské

Počátkem 20. století byla zásluhou biskupa Antonína Podlahy a kanovníka Eduarda Šittlera klenotnice znovu uspořádána, přestěhována do nové klenotnice s točitým Hilbertovým schodištěm. Podlaha se Šittlerem o pokladu napsali první podrobnou publikaci, a dále soupisový katalog v edici Soupisů uměleckých a historických památek. Druhý, daleko obsáhlejší katalog, byl vydán teprve v září roku 2012.

V současné době poklad obsahuje více než 400 předmětů. Z nich dvě desítky předmětů jsou vystaveny ve stálé expozici Příběh Pražského hradu. Dále bylo vybráno 180 nejvýznamnějších uměleckých prací, které jsou od prosince roku 2011 vystaveny ve stálé expozici v kapli sv. Kříže na Pražském hradě. Ostatní zůstávají uloženy buď v nové (tzv. Hilbertově) pokladnici v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha, a textilie se nacházejí v depozitářích) Správy Pražského hradu.