Stručná historie tibetské linie Karma Kagjü

Topga Julgjal rinpočhe

Linie Kagjü, která se někdy uvádí pod názvem "Ústní linie" Tibetu, se objevila zároveň s velkým jogínem Tilopou, který žil v severní Indii někdy kolem 10. století našeho letopočtu. Tilopa je považován za zakladatele této linie. Kromě toho obdržel čtyři zvláštní přenosy (transmise; tib.: bka-babs-bži) a díky tomu se stal držitelem této linie.

Ačkoli je zde jistý rozpor v historických pramenech týkající se totožností mistrů jógy spojovaných s jednotlivými čtyřmi přenosy, nejběžnější konsensus udává jejich původ následovně: první ze čtyř pochází od Lobpöna Luduba (slob-dpon-klu-sgrub, skt.: Áčarja Nágardžuna) a sestává ze dvou tanter, z tantry "Sangwa Dupa" (gsang-ba-dus-pa, skt.: guhasamádža) a z tantry nazývané "Denši" (gden bži). Tento přenos také začleňuje praktiky nazývané "Iluzorní tělo" (sgju-lus [gjulju], skt.: májadéva) a "Přenos vědomí" (tib.: pho-ba [phowa], skt.: samkranti). Druhý zvláštní přenos pochází od Nagpa Čhopy (nag-po-spjod-pa). Zahrnuje tantru nazývající se "Gjuma Čhenpo" (sgju-ma-čhen-po, skt.: mahámája) a praktiku nazývanou "Vědomé snění" (tib.: rmi-lam [milam], skt.: svapna). Třetí zvláštní přenos pochází od Lawapy (la-ba-pa) a nazývá se "Demčhog" nebo také "Khorlo Dongpa" (bde-mčog, khor-lo-sdompa, skt.: čakrasamvara) a obsahuje praktiku nazývanou "Čisté světlo" (tib.: odgsal [ösel], skt.: prabhasvara). Čtvrtý byl přenesen od Khanda Kalpy Sangma (mkha-grobskal-pa-bzangmo) a zahrnuje tantru známou jako "Khjepa Dordže" (gjes-pa-rdo-rdže, skt.: hévadžra) a praktiku nazývanou "Tumo" (gtum-mo, skt.: kandali).

Tato učení předal Tilopa jogínovi Náropovi a ten je systematizoval jako "Šest učení Náropy" - meditace, které jsou považovány za ústřední učení linie Kagjü. Na základě několika textových odkazů se jeví, že se Náropa narodil v roce 956 našeho letopočtu. Své znalosti předal Marpovi (narozenému roku 1000), velkému překladateli, který cestoval z Tibetu do Indie, aby tam podstoupil výuku, a který se následně vrátil do Tibetu a všeobecně šířil tato učení dharmy.

Marpův student džecün Milaräpa, narozený roku 1033, se stal jedním z velkých jogínů Tibetu. Jeho životní příběh, začínající obtížnými okolnostmi kvůli otcově předčasné smrti, jeho pomstou na nepoctivém strýci a tetě a jeho následnou lítostí, která vedla k opravdové touze poznat cestu dharmy, je mezi tibetským lidem obecně známý. Díky své vytrvalosti a schopnosti vyrovnat se se všemi okolnostmi, na které narazil, dosáhl důkladného pochopení nejhlubší podstaty skutečnosti. Jeho učení jsou zaznamenána v díle Sto tisíc písní Milaräpy a v dalších sbírkách.

V Milaräpových učeních pokračoval Gampopa (narozen roku 1079), také známý jako Dagpo Largaj, lékař z Dagpa. Ten nejprve studoval podle tradice Kadampa, což je postupná a systematická cesta, která zahrnuje učení lamrim. V pozdějším věku se setkal s Milaräpou a pod jeho vedením přijal a pochopil pravý smysl úplného učení. Od té doby je linie známá jako Dagpo Kagjü a zahrnuje mnoho dílčích sekt. Ve dvanáctém století se první Karmapa, Düsum Khjenpa, stal žákem Dagpo Largaje a přijal všechny jeho pokyny týkající se praktikování súter a tanter. Po mnoho let studoval, praktikoval a vyučoval na různých místech v Tibetu. Byl zakladatelem linie Karma Kagjü. "Karma" se vztahuje k samotnému Karmapovi a "Kagjü" je odvozeno od termínu "Khababši Gjupa", vztahujícího se ke čtyřem zvláštním sadám učení udržovaných Tilopou, jejichž původ se táhne zpět až ke slovům Buddhy. Karmapa Düsum Khjenpa byl prvním uznaným reinkarnovaným lamou v Tibetu.

Po první Karmapově přítomnosti na tomto světě se linie vyvíjela rychle a kolem 12. století se tradice Karma Kagjü rychle šířila a byla hojně praktikována po celém Tibetu. To bylo v době politického převratu charakterizovaného rychlým úpadkem monarchií, které dříve vládly. Objevilo se mnoho předních politických postav, které soutěžily o moc, ale žádný vůdce nebyl schopen ustavit svrchovanou moc, neboť žádný jednotlivec neměl sjednocené přívržence. Karmapové se nikdy nezajímali o boje různých politických frakcí, ani se jich neúčastnili a ve skutečnosti byli přinuceni aktivně se této účasti bránit, poněvadž byli ve zvláště zranitelné pozici. Protože požívali obrovskou duchovní autoritu, byli cílem politicky ambiciózních jedinců. Jejich náboženští stoupenci je povzbuzovali, aby přijali pozice moci, protože cítili, že oni mají kvality požadované pro vedení národa.

Právě v době těchto bouřlivých událostí, někdy ve 13. nebo 14. století, začali v Tibetu vládnout Sakjapové s podporou mongolského vládce chána Kublaje následovaného chánem Gangem. Ten byl prvním tibetským politicko-náboženským vůdcem a poprvé od doby konce vlády králů byl Tibet sjednocen pod jedním vůdcem. Když vládci z Mongolska a Tibetu viděli, že vysocí lamové mají na tibetský lid vliv, osvojili si v této době strategii vytváření oddanosti tím, že lamy zahrnovali dary, zvali je na dlouhé návštěvy svých království a udělovali jim honosné tituly. Motivace těchto gest byla často více politická nežli náboženská.

V období dynastie Ming ve 14. století pozval "Junglo", vládce dynastie Ming, pátého Karmapu Dešina Šegpu do Číny a obdržel od něj mnohá učení. Během své návštěvy předvedl Karmapa mnoho zázraků, které museli císařovi umělci denně zaznamenávat a která vyobrazili na asi dvaceti velkých obrazových svitcích. Několik z nich se zachovalo v klášteře Cchurphu v Tibetu až do invaze v roce 1950. Junglo byl těmito událostmi tak pohnut a vzrostla v něm ke Karmapovi taková důvěra, že navrhl sestavení plánu na převrácení všech náboženských sekt Tibetu na Karma Kagjü. Dešin Šegpa tento návrh rezolutně zamítl a místo toho vedl rozpravu o důležitosti respektování odlišných škol na základě pochopení, že odlišné tradice jsou nezbytné, aby posloužily k seskupení jednotlivých odchylek nacházejících se v celém lidství.

Navzdory politice té doby však bylo období od 13. do 17. století pro tradici Karma Kagjü dobou všeobecně příznivých okolností. Poněvadž se učení rozšířilo a počet stoupenců vzrostl, vůdcové linie se stávali stále významnějšími a toto období v dějinách Tibetu by mohlo být ve skutečnosti pojmenováno "Éra Kagjü".

V té době došlo k dramatické změně v mocenské struktuře země, která byla drcena silami domácích svárů, bojů o moc a vnějších politických vlivů. Ústřední vláda vedená Desi Cchangpou, nekompromisním přívržencem Karmapy, byla svržena mongolským vůdcem chánem Goširem a vůdcem Tibetu se stal 5. Dalajlama.

Desátý Karmapa Čhöjing Dordže se stal obětí těchto politických událostí a v polovině 17. století musel opustit Tibet a odcestovat do čínské provincie Jang. Poté počet přívrženců linie Kagjü klesal až do 18. století, kdy Situ Čhögji Džungnä dovedl pod vládou 13. Karmapy Düdula Dordžeho linii k období růstu a obnovy, ve kterém začala opět vzkvétat. Zejména v této době vytvořili lamové této linie mnoho význačných filosofických textů a prací pojednávajících o gramatice, sanskrtu a astrologii, které prospěly tibetské literární tradici i tibetskému lidu jako celku. V současném století, za života Jeho Svatosti 16. Gjalwy Karmapy, bylo po celém světě založeno mnoho center dharmy, včetně Karmapova mezinárodního buddhistického institutu v indickém Dillí, který poskytl lidem příležitost studovat a praktikovat Buddhovo učení. Po svém odchodu z Tibetu v roce 1959 byla Jeho Svatost schopna znovu vybudovat své hlavní sídlo postavením kláštera v Rumteku v Sikkimu, který je známý jako Centrum Dharma Chakra, nebo jako klášterní kolej, útulek a základní škola pro mnichy.

Šestnáctý Karmapa byl - podobně jako jeho předchůdci - v prvé řadě duchovní postavou, a proto se neúčastnil propagace sporu za svobodu Tibetu. Místo toho vynakládal úsilí, aby udržel duchovní tradici Tibetu neporušenou, a tímto způsobem pomohl zachovat tibetskou identitu v podobě jedinečné a samostatné kultury. Šestnáctý Karmapa současně nikdy nezapomínal na existenci velmi schopného a hlubokého duchovního vůdce, Jeho Svatosti Dalajlamy, který je také politickým vůdcem tibetského národa. Dalajlama má všechny potřebné vlastnosti, které tato pozice vyžaduje, stejně jako velkou administrativní skupinu lidí, kteří jsou silně zapojeni do opravdu závažných a významných politických hnutí na podporu tibetského lidu.

Jak již bylo řečeno, veškerá ustanovení vytvořená Jeho Svatostí Gjalwou Karmapou byla sestavena s úmyslem zachovat tibetskou náboženskou tradici a kulturu a poskytnout učení Buddhy lidem všech národností, kteří cítí, že by mohli těžit z pochopení a moudrosti Buddhy. Linie Karma Kagjü obecně klade důraz na obsáhlá studia široké škály předmětů bez rozlišování jejich úrovně důležitosti. V určitém okamžiku, pokládaném duchovním učitelem za vhodný, je podle stádií předepsaných tradicí přijato a provozováno praktické učení mahámudry, Velké pečeti prázdnoty, které je základním a nejvnitřnějším učením této linie. Když se objeví schopnost pochopení úplné hloubky významu mahámudry, může se žák pustit do "Šesti nauk Náropy".

Jakmile učitel předá základy učení týkajícího se mahámudry, jež bylo předáváno po linii, a jakmile žák dosáhne stejně hlubokého pochopení mahámudry jako jeho učitel, pak je tato osoba uznána za držitele linie, bez ohledu na svou minulost. Ať již je tato osoba uznána za lamu nebo laika, pochopení základní povahy hlubokého významu mahámudry je způsobilostí, která ustanovuje takového jedince za držitele tradice.

Vyňato z "Knowledge in Action", Vědomosti v akci, zpravodaje Karmapova mezinárodního buddhistického institutu (KIBI), Nové Dillí.

překlad: Vladimír Pleva