Střela

Zříceniny hradu Střely ční již po několik věků nad řekou Otavou. Z hradu zbyly jen trosky, ale pověst se zde vypravuje stále.

Psala se polovina věku sedmnáctého, když se na hradě usídlili, místo šlechty, jezuité. Pokojně zde žili, ničím nerušeni se oddávali modlitbám a věnovali se učení.

Jezuitům se za dlouhou dobu pobytu na Střele podařilo nashromáždit velké bohatství. Však se o svůj poklad také náležitě báli a přemýšleli, kam jej ukrýt před hrozícím nebezpečím.

Jednoho dne našel jeden z mužů starou, zaprášenou knihu. Rozevřel ji a po chvíli čtení se dovtípil, že je psána bývalým zdejším pánem. Kniha jezuitu zaujala a za několik dní čtení se blížil k jejímu závěru.

Tam však našel zajímavou stránku, psalo se v ní o chodbě pod hradem, která vede až na stráň nad Otavou. Rozhodl se tedy, že tajnou chodbu najde a prozkoumá.

Odpoledne se vypravil na procházku a nad řekou vskutku objevil dva otvory, jejichž konce mizely v temnotě nitra kopce. Vešel dovnitř, dlouho šel a šel, ani nevěděl kam. Tu se před ním objevil paprsek světla a jezuita se ocitl na hradě.

Vše vypravoval ostatním a muži se smluvili, že své nejcennější bohatství ukryjí právě v tajné podzemní chodbě. Avšak jejich plán byl zakrátko překažen. Hrad začali dobývat a jezuité nestačili svůj poklad - dvanáct stříbrných soch apoštolů - ukrýt v chodbách pod Střelou.

Byli již téměř bezradní, zbývalo jen málo a hrad byl dobyt. Jeden z mužů dostal nápad. Všechny stříbrné sochy spustili jezuité do hluboké studny a tam zůstaly ukryty dodnes.