Sto let od objevení hrobky Tutanchamona

V sobotu 4. listopadu 1922 byl objeven první schod. Dolů jich vedlo celkem šestnáct – šestnáct schodů do minulosti staré bezmála tři a čtvrt tisíciletí. Do hrobky faraona Nebcheperureho Tutanchamona. „Pán zjevení boha Re“ (Neb-Cheperu-Re) a „Živoucí obraz Amonův“ (Tut-Ankh-Amon) byl synem faraona Achnatona z 18. dynastie. Na trůn nastoupil v devíti letech a pozici legitimoval sňatkem se svou třináctiletou nevlastní sestrou, dědičnou princeznou Anchesenpamon. Žil v neklidné době, zmítané boji o moc s kněžími boha Amona, a jeho kroky řídil většinu času poručník. Zemřel roku 1323 před naším letopočtem. Vládl pouhých deset let a sotva se mohl rovnat svému velkolepému dědovi Amenhotepovi III. nebo mocnému Thutmosemu III. či Ramessemu II.. Jak konstatoval objevitel hrobky Howard Carter, jeho „jediným významným činem bylo to, že zemřel a byl pochován“. Tutanchamonovu hrobku zloději nestihli úplně vykrást, a to stačilo, aby se ze zapomenutého panovníka stal díky pohádkovému pokladu nejznámější egyptský faraon.

„Obávám se, že Údolí králů je nyní vyčerpáno,“ konstatoval v roce 1912 americký sponzor vykopávek Theodore Davis. Přesto o dva roky později převzal jeho licenci k archeologickému průzkumu George Herbert, 5. hrabě z Carnarvonu. Tou dobou už pro něj několik let pracoval kreslíř a archeolog Howard Carter. Odstranili zásyp z přístupové chodby a narazili na druhé zapečetěné dveře. V nich byl otvor po lupičích menší. Vzápětí vypukla první světová válka a Údolí králů se vylidnilo. Jen Carter zůstával. Sloužil jako královský kurýr pro Blízký východ, většinu času však trávil na vykopávkách. Ve vyprahlém, nesčetněkrát překopaném údolí neúnavně hloubil sondy, klepal do skal, jestli neuslyší dutý zvuk, převracel kameny, které mohly zasypat vchod do hrobky…

Pokračoval v tom i po válce – posedlý archeolog sponzorovaný výstředním lordem… Carnarvon už ztrácel naději a chtěl s vykopávkami skončit. „Poslední výkopová sezona!“ přemluvil ho Carter. Zahájil ji 1. listopadu 1922 ve Východním údolí, v sousedství mladších hrobek ramessovských králů. Když přiběhl jeden z jeho předáků s tím, že objevili přitesaný schod, zůstal skeptický. Jenže následoval další a další… Na konci schodiště odkryli kopáči portál zazděný kameny – a v hliněné omítce staré tisíce let spatřili otisky starověkých pečetidel. Některé z nich nesly jméno Tutanchamon. Carter v horečném rozechvění vysekal do portálu díru a prostrčil jí baterku. Uviděl chodbu zaplněnou sutí. Opravdu se podařilo objevit nedotčený královský hrob? Napětí bylo nesnesitelné. Přesto nezapomněl, že to byl Carnarvon, z jehož peněz patnáct let žil. S nadlidským úsilím – jak později přiznal – přerušil práce, poručil schody zaházet, rozestavil hlídky a šel poslat telegram do Londýna: „Konečně jste v Údolí králů učinil skvělý objev – stop – nalezen velkolepý hrob s neporušenými pečetěmi – stop – až do vašeho příjezdu znovu zasypán – stop – srdečné blahopřání – stop – Carter.“