Stigmata, jednoznačná znamení Kristova umučení, jsou středem teologické diskuse

   Počínaje Františkem z Assisi a pokračujíce dále dějinami směrem k současnosti bylo včetně novodobých osobností jako je svatý Padre Pio z Pietrelciny celkem asi 250 jednotlivců s pravými stigmaty. Církev nikdy nevydala žádné neomylné prohlášení o jejich jednotlivých vlastnících.
   K tomu, jaký by mohl být význam těchto bolestných ran na rukou a nohách u osob, které v některých případech změnily směr dějin i křesťanství? Zenit.org se na to zeptal pasionisty P. Tito Paolo Zeccu, profesora pastorální teologie a spirituality na Papežské lateránské univerzitě a Papežském Antonianu Atheneu v Římě, aby se zlepšilo porozumění diskusi. P. Zecca napsal knihy o tomto tématu a je v této věci jedním z předních expertů.
   Kněz přednášel mnohokrát na téma "Kříž podle svatého Plátna a osoby se stigmaty" v Centru pro Turínské plátno Caravita v Římě.[3]

Jaký je smysl stigmat?
   Zecca: Evangelium to ukazuje v tajemství Ježíšova zmrtvýchvstání, kdy rány nezmizely. Stigmata jsou znamením toho, co Kristus vytrpěl během mučení; proto tedy je zapotřebí teologická fakta daleko více studovat, než to bylo prováděno dosud. Janovo evangelium uvádí, že když Ježíš vstoupil do Večeřadla zavřenými dveřmi a pozdravil učedníky, ukázal jim svá stigmata, aby Ho sami poznali. Řekl sv. Tomášovi: "Vlož svůj prst do mého boku." (Jan 20,27). Ohromeným apoštolům tak odhalil fakt tohoto tajemství. Tento fenomén ukazuje účinnost Kristovy spásy na kříži, která zůstává zvláštním způsobem přítomna ve znamení stigmat jako příslušný zřetelný doklad výkupné a zachraňující účinnosti víry.

Celkem je asi 250 případů svatých a blahoslavených, kteří měli stigmata. Jaký je dějinný význam tohoto znamení?
   Zecca: Je to zvláštnost [fenomén] západní spirituality a mysticismu. Od časů sv. Františka jsme měli významný počet světců a blahoslavených, kteří s rozpaky zažívali znovuvytvoření Kristových stigmat na svých tělech.
   V současnosti zkoumání položilo důraz na charakteristické uspořádání a napodobení Ježíše, jež pocházejí z intenzivního osobního vztahu, který tyto osoby k Němu měly. Avšak to by byla velmi chabá analýza role těchto svatých a blahoslavených v lůně Církve. Byla by to nepostačující reflexe na zvláštní poslání, které se pojí se stigmaty.

Můžete uvést nějaký konkrétní případ? 
   Zecca: Například sv. František z Assisi obdržel stigmata, když všechny jeho zbožné plány - důvody byly v pořádku, schválena prvotní pravidla, cesta do Palestiny - selhaly. Zůstal sám a opuštěný. Byl ovládán životem utvářeným podle krucifixu, a proto současným trpěním stigmat se stal prospěšným pro řád i jako poselství pro celou církev. Nástupce sv. Františka, bratr Eliáš, rozuměl významu stigmat a zdůraznil to ve svém dopise všem stoupencům.
   Tu samou zvěst a poslání stigmat lze vidět u sv. Marie Magdalény z Pazzi a sv. Kateřiny Sienské. Ve století, které právě skončilo, bylo toto poselství zřetelně zjevné v osobách jako sv. Gemma Galganiová [zemřela v r.1913], sv. P. Pio z Pietrelciny [1887-1968] a Martha Robinová [francouzská mystička, která zemřela v r. 1981, jejíž spisy jsem studoval před otevřením procesu její beatifikace].
   Martha Robinová  (blíže viz 7-1) se stala známá díky slavnému spisovateli Jeanu Guittonovi, který napsal knihu "Nehybná cesta (The Motionless Journey)". Martha Robinová byla upoutaná po dobu 40 let na lůžku. Jako Gemma Galganiová a Padre Pio i ona inspirovala mnoho skupin svou spiritualitou a modlitbou za celý svět.

Jak jedná osoba, která přijímá stigmata Kristova umučení citem? 
   Zecca: Je to zkušenost štěstí a bolesti. Pán je vždy ten první, kdo se chápe iniciativy. Příjemcové stigmat to považují za nesmírnou milost a uvědomují si díky jim vlastní nezáslužnost. Ve skutečnosti žádají Pána, aby jim je vzal pryč, protože jsou nehodnými je nosit. Tento postoj byl očividný u Padre Pia. Svatý z Pietrelciny ukazuje jasně, jaké je poslání těch, kteří nosí stigmata. Padre Pio založil modlitební skupiny a Domov pro úlevu v utrpení, velkou nemocnici, provádějící specifické výkony pro zmírnění fyzického utrpení. Navíc je přímluvná schopnost osob nesených stigmaty větší, když se sjednotí s dalšími osobami v modlitbě k obnově, spáse a záchraně světa.

Proč ale dává Pán tento "půvab" určitým lidem? 
   Zecca: Odpověď je právě tak v jejich poslání. Je to služba Církvi, kterou potřebuje v jednotlivém momentu své historie. Je to jako prorocké znamení, volání, překvapující pravda, schopná lidem připomenout to, co je podstatné, totiž být přizpůsobený podle Krista, a Kristovu spásu, která nás zachraňuje Jeho ranami.

    V jistém smyslu my všichni nosíme stigmata, protože ve křtu jsme byli ponoření do Kristova života, který nám umožňuje podílet se na velikonočním tajemství jeho smrti a zmrtvýchvstání. Na naší vlastní malé cestě každý z nás nosí stigmata. Jestliže je neseme v duchu víry, naděje, odvahy a statečnosti, pak mohou být tyto rány, třebas zhnisané a nikdy se nehojící, pomocí k vyléčení jiných.
   Jedním slovem, stigmata reprezentují vědomý souhlas s křížem žitým duchovně.