Štědrost z pohledu buddhismu

Topga Julgjal rinpočhe

Rozhovor se zesnulým rinpočhem Topgou Julgjalem

 

Rozhovor vedl Joseph M. Lynch

Joseph M. Lynch: Rinpočhe, mohl byste uvést platnou definici štědrosti v rámci buddhismu? Jde jen o to, že má člověk ke všem otevřenou mysl, nebo je to něco více?

Topga rinpočhe: Štědrost má mnoho tváří. Štědrost, která se týká buddhistů a buddhismu je trochu odlišná, než abychom ji mohli považovat za štědrost v každodenním obecném smyslu slova. Bódhisattvové, jejichž mysl je připravena pomáhat všem cítícím bytostem všemi způsoby, dávají termínu "štědrost" mnohem hlubší smysl, neomezenou perspektivu.

Avšak když hovoříme o štědrosti na úrovni bódhisattvů, máme na mysli vědomí, že nemáme žádné ego. Máme-li mysl bódhisattvy, měli bychom být připraveni vyhovět jakýmkoli potřebám všech druhů bytostí. Když rozvíjíte mysl bódhisattvy, víte již také, jak být štědrý, kdo potřebuje pomoc, co je potřeba učinit a všechno ostatní. Myslím, že takováto opravdová štědrost přichází tak nějak automaticky a je jí dosahováno na první úrovni deseti bhúmi. Existuje také mnoho způsobů poskytování materiální pomoci, ale nejvíce uplatňovanou formou štědrosti je učení o dávání nazývající se "Otáčení kolem dharmy".

JML: Je nějaký rozdíl mezi dáváním peněz, práce nebo něčeho jiného? Mají tyto věci stejnou hodnotu nebo je v tom rozdíl?

TR: Za prvé bychom měli vymezit oblast našeho rozhovoru, která se týká úrovně bódhisattvů, neboť si myslím, že je to opravdu nutné. Z pohledu bódhisattvů je poskytování materiálních věcí dobré. Je to jeden ze způsobů projevování štědrosti. Avšak poskytování učení je považováno za nejdůležitější akt štědrosti nade vše ostatní.

Můžete se ptát proč. Protože učení omezuje negativitu. Touhy, ambice i utrpení budou omezeny, když budete znát příčiny, které způsobují, že chcete to nebo ono. Ano, bódhisattva by se zaměřil na učení; to je důležitější než cokoli jiného. Na druhé straně se nevydrží dívat na to, jak někdo fyzicky trpí, je v nouzi či téměř umírá hlady a podobně. Položil by život, tak jako to tolikrát ve svých předešlých inkarnacích učinil i Buddha. Daroval své tělo, protože to bylo potřeba. Normálně však bódhisattvové projevují svou štědrost hlavně rozdáváním učení.

JML: Jaký je správný postoj, správná motivace při dávání? Jak můžeme kontrolovat svou mysl, abychom se ujistili, že nejsme v nouzi chamtiví?

TR: Tak za prvé, v některých naukách se uvádí, že dáváte-li někomu třeba i materiální věc, prověřte nejprve svou mysl. Nachází se někdo z nás skutečně v takové pozici, aby mohl komukoli cokoli dávat? Dejme tomu, že chcete někomu dát jídlo. Měli byste si být zcela jistí, že toho nebudete v žádném případě litovat. Ten záměr je důležitý, protože vždy můžete dávat od srdce. Je třeba prověřit i takové detaily jako možnost prokazovat štědrost jako praxi. Zrovna tak musíte zjistit, proč dáváte. Dáváte té osobě něco, protože očekáváte, že dostanete něco na oplátku? Nebo dáváte prostě proto, že se jedná o důležitého a mocného člověka? Je tedy třeba, abyste jasně viděli a zkoumali své myšlenky, jednu vedle druhé.

JML: Někteří z mých přátel jsou velmi bohatí. Tráví celý život hromaděním peněz, ale je pro ně velmi obtížné darovat i jen malou částku, protože jsou ke svému bohatství velmi silně připoutáni. Jaké počáteční cvičení mysli je vhodné pro lidi s takovou připoutaností?

TR: To je velký problém. V Tibetu se často vypráví jedna historka. Byli jednou dva bratři. Jeden měl devadesát devět koní a ten druhý jen jednoho. Ten chudý si stále myslel: "Proč mi můj bratr nedá alespoň jednoho koně, aby ten můj měl společníka." Bohatý bratr si naopak myslel: "Kdyby mi tak dal toho svého koně, měl bych jich pak celou stovku! Proč mi jen nemůže toho jednoho koně dát?!"

Taková je naše lidská povaha. Ale myslím si, že dávání materiálních věcí s dobrými pohnutkami je výborná věc.

Pojďme ale zpět k Vaší otázce. Tito lidé mohou začít dáváním třeba jen malých věcí. Proč ne? Ano, je to velmi důležité, i když máte hodně peněz. Není nutné dát někomu milión korun. Můžete začít darováním jen jediné koruny. To je dobré; alespoň to začnete dělat s dobrým srdcem! A ačkoli lpíte na penězích, z darování jedné koruny byste neměli mít tak špatný pocit.

JML: Existují učení, která tvrdí, že nemůžete-li darovat kousek jídla s dobrým srdcem, darujte jen polovinu. Avšak mnozí lidé jsou tak silně připoutáni, že nemohou udělat ani tohle. Je v takovém případě lepší, aby si ponechali i ten kousek jídla, dokud nebudou schopni dávat bez připoutání?

TR: Nemůžete-li dávat s dobrým srdcem, nedávejte raději vůbec. Jinak budete toho daru litovat. Také to nepřinese žádné pozitivní výsledky v souladu s působením karmy. Já si však myslím, že lidé na Západě a také např. v Indii jsou štědří, i když třeba nejsou duchovně založení.

JML: Vysvětlil byste rozdíl mezi světským a nesvětským dáváním?

TR: U lidí, kteří praktikují dharmu a rozvíjejí mysl bódhisattvy, je způsob myšlení, pokud jde o dávání, trochu odlišný. Potom ale obdivuji ty lidi, kteří jsou tak štědří, jako např. velké společnosti, které dávají milióny dolarů na programy sociální podpory bez jakýchkoli egoistických zájmů. Vím to z vlastní zkušenosti z práce s tibetskými uprchlíky počátkem šedesátých let. Obdrželi jsme velké množství finančních darů ze zahraničí a velká většina lidí, kteří je poskytli, ani nežádala odpověď! Možná to nejsou bódhisattvové, ale určitě mají dobré srdce.

JML: Je tedy nesvětské štědré dávání bez ega a světské dávání s připoutaností?

TR: Správně. Ale i když dáváte s připoutaností, je to dobrý začátek. Kdo z nás má opravdu neegoistický pohled? To je velká otázka. V knihách se píše tolik krásných věcí, ale nikdo se podle nich ve skutečnosti neřídí, není to tak? A já si ani nemyslím, že by měl. Člověk ale musí někde začít; začátek je právě tím nejdůležitějším krokem.

JML: Existuje ve skutečnosti nějaký rozdíl mezi dáváním jednomu člověku, společnosti, nebo sangze?

TR: Možná to bude znít poněkud diplomaticky, ale jako praktikující bych řekl, že podstatné je dávat, cokoli je právě třeba, a každému, kdo to právě potřebuje.

JML: Obdaroval byste tedy prvního člověka, kterého byste potkal?

TR: Jistě... proč ne?!

JML: Západní žáci by často obdarovali nějakého mnicha nebo mnišku. Avšak kvůli prostředí, ve kterém byli vychováni, kdy se od nich očekávalo, že dají jednou týdně nějaký dar v kostele nebo chrámu, např. při sabatu, nemají dobrý pocit, když mají obdarovat přímo nějakou konkrétní osobu. Existuje nějaký vhodný způsob, jak to provést?

TR: Je dobré chápat onoho obdarovávaného mnicha či mnišku jako představitele vaší tradice. Má-li dharma na Západě vzkvétat, je důležité, aby tito lidé měli vaši podporu. Není důvod cítit při projevování laskavosti nějaký stud.

JML: Na Západě se nyní často objevuje potřeba doplnit meditační sezení nějakým příspěvkem komunitě, jako např. prací v kuchyni, kde se vaří polévka, v hospici nebo vzdělávacím centru pro dospělé. Lidé si myslí, že pouhé pomyšlení "Přeji si, aby se vše dobré, co z této praxe vzejde, dostalo ke všem cítícím bytostem kdekoli v čase a prostoru," je příliš abstraktní a že je důležité vykonat i nějakou hmotnou formu oběti.

TR: Klášter býval tradičně ústředním místem buddhistické společnosti. A také v dnešní době asijští buddhističtí učitelé díky tomuto kulturnímu a tradičnímu zázemí, ze kterého pocházejí, tuto myšlenku stále podporují. Avšak jelikož dnes kláštery a centra dharmy na Západě dospěly do stádia, kdy mohou přispívat celé společnosti, tak by to určitě měly dělat.

Například Šamar rinpočhe často připomíná, že musíme dělat něco pro lidi, nejen prostřednictvím dobrých přání a učení, ale něco fyzického, nějaký druh charitativní činnosti. Takže časy se mění.

JML: Máte nějakou myšlenku na závěr?

TR: Hlavní myšlenka týkající se štědrosti, nebo kterékoli další z páramit, je, že by zde neměla být touha ani lpění na svém vlastním já. Pak bude vše, co děláte, mnohem čistší a dokonalejší.

Joseph M. Lynch je každým rokem po šest měsíců studentem a dobrovolným knihovníkem v Karmapově mezinárodním buddhistickém institutu. Dalších šest měsíců tráví cestováním a psaním a vyučováním angličtiny v korejském Soulu.

Tento rozhovor byl pořízen v lednu 1995 v Karmapově mezinárodním buddhistickém institutu.

 

překlad: Vladimír Pleva