Starý Bernštejn

Mnoho pověstí se vypravuje o pokladu ukrytém ve vrchu, na kterém stojí dnes již zříceniny hradu Starého Bernštejna.

Stejně jako pověstí je i hodně těch, kteří se poklad pokoušeli nalézt. Vždy však byla jejich snaha marná, a to i tehdy, když žádali o pomoc nadpřirozené síly, jak tomu je i v naší pověsti.

Za časů, které jsou dávnou minulostí, přišel na hrad jakýsi podivínský muž s několika přáteli. Ten mužík byl posedlý touhou najít zdejší poklad. Již na pohled se zdál každému podivný. Bradu a ústa mu zakrývaly dlouhé vousy, na hlavě nosil velký klobouk a oblečen byl v otrhaných šatech.

Dlouho, předlouho kopala skupina mužů pod hradem, ale nic nenašla. Přesto si byl ten muž jistý, že poklad je v hoře skrytý a pečlivě si zapisoval a zakresloval, kde již lidé kopali a co zajímavého nalezli.

Jednoho dne sám podivín vykopal starou zvlhlou knihu a potom si v ní celý večer listoval. Když tu najednou se objevil podivný list papíru, který jako by do knihy vůbec nepatřil.

Mužík si pergamen několikrát prohlížel a zdálo se mu, že to je klíč k pokladu. O půlnoci proto svolal všechny své přátele, rozdělal oheň a všichni se posadili kolem dokola. Chytili se za ruce a čekali, co se bude dít.

Mužův hlas se při čtení zvláštního zaříkávadla v potemnělém sklepení rozléhal. Tu se znenadání přihnala vichřice a celým hradem se ozývaly strašidelné zvuky. Všichni se polekali, již se nedrželi za ruce a zaklínač nestačil dočíst list do konce.

Nikdo již neví, co se potom stalo. Prý vše ztemnělo a podivínský mužík se probudil ráno pod zříceninami a nikoho ze svých přátel nenašel.

Naše vypravování není úplnou pohádkou. Říká se, že na hradě opravdu jakýsi francouzský dobrodruh vyvolával duchy a byl potom uvržen do vězení.