Vyjádření Šamara Rinpočheho k útokům z 11. září:
Během posledních dvou týdnů jsem cestoval po mnoha Bodhi Path centrech v USA a mnoho lidí se mě ptalo, jak bych vysvětlil hrůzné teroristické útoky z 11. září a zda bych navrhl, jak postupovat z buddhistické perspektivy. Pro své žáky tedy nabízím následující myšlenky.
Teroristé, kteří přivodili tuto nesmyslnou tragédii jsou postiženi nevědomostí a následně mohou být oklamáni slepou vírou v názorový systém, který překrucuje skutečný duch Islámu. Chybí jim moudrost a dobrý smysl pro úsudek, aby mohli určit, co je správné a co špatné. Lidé se zlými záměry zneužili jejich nevědomosti a slepé víry, zmanipulovali a využili je. Proto, stejně jako bychom měli soucítit s oběťmi, měli bychom soucítit i s teroristy pro jejich nevědomost.
Když se vlády a jednotlivci rozhodují pro další postup, jejich motivace nebo záměr je klíčovým faktorem toho, co je přiměřené a morálně správné. Z hlediska buddhismu zcela jasně není akceptovatelná touha po pomstě. Nicméně, pokud vláda nebo jedinec musí udělat něco, co má škodlivé důsledky, ale co udělá pro prevenci zla a ku prospěchu většiny, je to akceptovatelné.
Podle toho, co Buddha učil o morálních zásadách, myslím,že existují čtyři různé kombinace záměru/úmyslu a jednání. Když je vyjmenujeme od nejzlejších po nejsoucitnější, jsou to:
Špatný nebo zlý záměr - negativní nebo škodlivé jednání
Špatný záměr – neškodné nebo pozitivní jednání
Dobrý, realistický záměr – destruktivní nebo škodlivé jednání
Dobrý nebo čistý záměr – laskavé jednání
V obraně proti terorismu musí vlády světa a jejich představitelé tento cíl následovat jedině se záměrem prospět všem, včetně samotných nevědomých teroristů. Pokud k dosažení tohoto cíle nedostačují pouze shovívavé činy, potom není na výběr a musí se zapojit úzce zaměřené činy, které by vykořenily zlo terorismu a způsobily co nejmenší újmy na nevinných obětech. Toho lze dosáhnout použitím naší moudrosti a soucitu, které najdeme logickou analýzou, která je součástí lidské moudrosti. Je důležité nedělat rozhodnutí na základě našich nejasných emocí.
Na osobní úrovni bychom se neměli upínat k našemu smutku nebo strachu z této tragédie. Namísto toho bychom to měli využít jako inspiraci k rozvoji našeho vlastního soucitu. Měli bychom provádět prosebná přání za oběti, ale také tato přání rozšířit tak, aby zahrnuly všechny bytosti, které trpí na celém světě. Tato tragédie nás musí inspirovat k dosažení nesmírného soucitu se všemi bytostmi.