Spojení mezi Paštuny a ztracenými kmeny izraelskými

Izrael financuje genetickou studii, která má určit, zda existuje spojení mezi deseti ztracenými kmeny izraelskými a národem Paštunů či Pathánů žijícím v Afghánistánu a severním Pákistánu.
Historické informace a pověsti naznačují, že takové spojení existuje, rozhodující vědecký důkaz však nebyl dosud podán. Paštuni se sami považují za potomky deseti kmenů izraelských, ale jako věrní muslimové ke Státu Izrael necítí žádné přátelství. Někteří přední izraelští antropologové soudí, že z celé řady skupin po světě, které tvrdí, že mají spojení se ztracenými kmeny, je to nejpravděpodobnější právě u Paštunů. Paradoxně jsou to právě Paštuni, z nichž vyšlo rozhodně protiizraelské ultrakonzervativní islámské hnutí Tálibán.

V nedávné době shromáždila indická badatelka Šáhnáz Alí z bombajského Národního institutu imunohematologie vzorky krve členů paštunského kmene Afrídí žijícího nyní v Malíhábádu nedaleko Lakhnaú v severní Indii. Šáhnáz Alí strávila několik měsíců studiem svých nálezů na izraelském technologickém institutu Technion v Hajfě. Předchozí genetická studie v téže oblasti neposkytla důkazy pro ani proti.

Když Asyřané asi před 2 730 lety (přesně r. 722 př. Kr. – pozn. překl.) dobyli království Izrael, rozprášili deset z dvanácti kmenů do exilu, údajně za mytickou řeku Sambation; ze dvou zbývajících kmenů Benjamin a Juda se stali dnešní Židé. Pátrání po ztracených kmenech od té doby pokračuje až do dneška. Nějaké stopy se údajně našly v Číně, Barmě, Nigérii, střední Asii, Etiopii a dokonce i na Západě.

Soudí se však, že tyto kmeny byly rozptýleny v oblasti dnešního severního Iráku a Afghánistánu, což upřednostňuje spojení s Paštuny.

Paštunské kmenové skupiny mají jména podobná jménům deseti ztracených kmenů izraelských, např. Júsufzáj, což znamená syny Josefovy, nebo Afrídí, tedy potomky Efrajimovy. Některé zvyky a obyčeje připomínají židovskou tradici: svícení svíčkami o šabatu, zdržování se určitých jídel, používání nebes při svatebních obřadech a některé podobnosti v odívání.

Antropoložka Hebrejské univerzity v Jeruzalémě Šalva Weilová však varuje, že to není důkaz genetické spojitosti. DNA může určit, ze které části světa Paštuni pocházeli, není však vůbec jisté, že tím lze určit konkrétní genetické spojení se Izraelity.

Rovněž Šáhnáz Alí je opatrná: „Teorie byla předmětem zkoumání už dlouho, teď doufám, že nám vědecká analýza poskytne některé odpovědi na otázku údajného izraelského původu pathánského kmene Afrídí. Dosud nevíme, co je pravda, ale určitě nám ukáží směr,“ řekla loni pro Times of India.

Jiní badatelé jsou si jistější, např. Navrás Afrídí, profesor univerzity v Lakhnaú, který sám z kmene Afrídí pochází. Kořeny jeho rodiny sahají zpět do Chajbaru (kmenové území v severním Pákistánu – pozn. překl.), ale on věří, že se dál do minulosti táhnou až ke kmeni Efrajim. „Patháni čili Paštuni jsou jediný národ na světě, o jehož pravděpodobném původu ze ztracených kmenů izraelských se najdou zmínky v řadě textů od 10. století do dneška, které sepsali jak židovští, tak křesťanští či muslimští učenci, ať duchovní nebo světští,“ tvrdí.

Dopady jakéhokoli zjištění jsou nejisté. Některé skupiny židovského původu, např. Bnej Menaše v Indii a další (Falašové) v Etiopii, přesídlily do Izraele. K tomu zřejmě u Paštunů nedojde. Weilová však tvrdí, že práce i tak byla napínavá. „Shledávám mýtus, který přetrval tak dlouhou dobu, celých dva tisíce let, skutečně fascinujícím.“

Článek Pashtun clue to lost tribes of Israel vyšel na serveru Guardian 17. ledna. Překlad Eva Cironisová.