Spočívání v řece

Thich Nhat Hanh

Přátelé, řekněme, že někdo má oblázek, hodí ho do vzduchu a ten spadne do řeky. Jakmile se dotkne hladiny, pomalu se potopí. Bez jakékoliv snahy klesne na dno, a pak už jen leží a voda přes něj plyne. Dopadne na dno nekratší cestou, protože klesá zcela bez úsilí. Při meditaci můžeme klesnout stejně jako oblázek, přirozeně a bez námahy do pozice vsedě, a spočinout v klidu. Spočinutí je velmi důležitá praxe, musíme se naučit umění spočinout. Spočinutí je první část buddhistické meditace. Nechte své tělo a mysl spočinout. Mysl i tělo to potřebují.

Problém je, že málokdo ví jak nechat mysl a tělo spočinout. Stále zápasíme a zápas se nám stal zvykem. Nemůžeme té aktivitě vzdorovat, stále zápasíme. Děláme to dokonce i ve spánku. Proto je tak důležité, abychom se ze všeho nejdřív naučili spočinout a naučili se pracovat s energií našeho neklidu. Proto se musíme techniku spočinutí těla a mysli naučit.

Chtěl bych vám říct něco o meditaci v chůzi. Meditace v chůzi je radost z chůze bez záměru někam dojít. Nepotřebujeme mít cíl. Jenom jdeme a těší nás to. To znamená, že chůze je už zastavením, a potřebuje nějaký výcvik. Obvykle v každodenním životě jdeme, abychom někam došli. Když je chůze jenom prostředkem k dosažení cíle, netěšíme se z každého kroku, který uděláme. Meditace v chůzi je ale jiná. Jdeme, jen abychom šli. Těšíte se z každého kroku. To je revoluce v chůzi, mít potěšení z každého kroku.

Zenový mistr Ling Chi říkal, že není zázrakem chodit po žhavém uhlí, vzduchem nebo po vodě, ale že je zázračné chodit po zemi. Nadechujete. Uvědomujete si, že jste naživu. Žijete a kráčíte po této nádherné planetě. To už je zázrak. Největší ze zázraků je být naživu. Musíme se probudit, abychom si uvědomili, že jsme zde, naživu, a že kráčíme po této nádherné planetě. To už je zázrak.

Aby ten zázrak nastal, musíme být ale zde. Musíme se vracet do tady a teď. Proto se každý náš krok stává zázrakem. Když budete takto kráčet, bude každý krok výživný a ozdravující. Kráčíte, jako byste líbali zemi chodidly, jako byste ji masírovali. V praxi meditace v chůzi je mnoho lásky.

Buddha říkal, že minulost je pryč a budoucnost ještě nenastala. Nelitujme minulosti a nebojme se budoucnosti. Vracejte se do přítomnosti a hluboce ji žijte. Přítomnost je totiž jediná chvíle, kdy se dotýkáte života. Život je možný jenom v přítomnosti. Meditace v chůzi je proto navracením se do přítomnosti, abychom byli znovu naživu a dotkli se v té chvíli hlouběji života. Abychom se mohli dotknout země chodidly a mít z toho radost, musíme se pevně usadit v přítomnosti, v tady a teď.

Při meditaci v chůzi kráčíme jako svobodní lidé. Není to politická svoboda, ale svoboda od utrpení, smutku a strachu. Dokud nejste svobodní, nemůžete se z chůze těšit. Rád bych vám řekl krátkou básničku, kterou byste mohli použít pro meditaci v chůzi:

Dorazil jsem. Jsem doma.

V tady a teď.

Jsem pevný a svobodný.

Spočívám v konečném.

Mohlo by se vám líbit udělat dva kroky, nadechnout se a říct „došel jsem, došel jsem". S výdechem udělat dva další a tiše říct „jsem doma, jsem doma". Náš opravdový domov je v tady a teď. Protože jen tady a teď se můžeme dotknout života. Jak řekl Buddha, život je možný jen v tady a teď, návrat do přítomnosti je tedy návratem domů. Proto děláte jeden dva kroky a uvědomujete si fakt, že jste došli. Došli jste do přítomnosti.

Můžete‑li dojít, přestanete spěchat. Spěchat uvnitř i navenek. Myslíme si, že nemůžeme být šťastní v přítomnosti, tady a teď, že musíme někam jít, že musíme jít do budoucnosti, abychom byli opravdu šťastní.

Takhle lidé uvažují už dlouho. Snad nám to předali naši předci a rodiče. Proto se musíme probudit do přítomnosti tohoto návyku v nás a obrátit to. Buddha řekl, že je možné, abychom byli klidní a šťastní v přítomnosti. To je učení trista dharma sadha vihara. Znamená to žít šťastně v právě přítomné chvíli. Se sjednoceným tělem a myslí máte příležitost dotknout se podmínek svého štěstí. Když máte příležitost dotknout se podmínek svého štěstí, které jsou v tady a teď, můžete být šťastní raz dva. Nemusíte nikam chodit, zvláště ne do budoucnosti.

Při meditaci v chůzi tedy prosím o nic neusilujte. Buďte v klidu jako oblázek. Sedí na dně řeky a nemusí nic dělat. Když jdete, spočíváte. Když sedíte, spočíváte. Když při meditaci vsedě či v chůzi zápasíte, neděláte to dobře. Buddha řekl: „Má praxe je praxí ne‑praktikování." Říká to hodně. Opusťte zápas a jenom buďte, spočívejte.

Shambhala Sun, leden 2009, původně březen 1998