Spirála jako achymistický transformátor osudu

Megality, oživené a založené se základy obsahujícími úhelné prostředky, zvyšující jejich účinnost či spirálové sady, nejsou jediným řešením,
Každý člověk nevlastní požehnání nebo zátěž zahrady a polností, lesů a luk.
Pro interiér nebo osobní rozvoj bezdomoví, jsou určeny tyto metodiky.
Spirály z určitého kovu nebo slitiny, kamenů či obrazců, vložené pod postel určenou k meditaci, léčebným procedůrám či odpočinku.
Spirály v mandale z drahých kamenů jako brány sefirót či tattev, brány andělů, moderně řečeno, vstupy k nadvědomí, do nichž se medituje zvláště před spaním, chceme.li obdržet nějaká poselství jako ršiové nebo biblický Josef, vezír faraóna.
Spirálovitý kruhový tanec dervišů vyzdvihující ducha do nadvědomí.
Jógínská a kabalistická cvičení (kavany), k probuzení kosmické energie hadí síly.
Další možnosti.

U spirály a pránické energie védských učenců se stále řeší zakletí prostorových teorií a představy o odděleném čase a prostoru, což Einstein rozboural na padrť. Avšak čchi, prána nebo další pojmy pro jemněhmotnou dynamiku, mohou znamenat fraktálové pravidlo, kdy se událost neprostorová a časoprostor nějak navzájem propojují a my to naivně zveme jemněhmotnou energií, spojenou gramaticky s hypervesmírem, se kterým komunikuje hlavně naše vědomí a nadvědomí a o němž mluví starověké nauky jako o nadsvětních a podsvětních vesmírech, sférách a oblastech bytí. Do jaké míry mezi bezprostorovou událostí a našim světem tří rozměrů hrají roli přechody jinorozměrných nad-vesmírů, jakýchsi říší pravzorů prohmotný svět a jeho fraktálovou strukturu, to je velká otázka a výzva.  Jaké struktury, časy (spojité, nespojité, spojitě nespojité, více než jednorozměrné, vesmíru společné, nebo jen inteligencemi onoho světa tvořené),  tyto nadsvěty tvoří, jaká tam platí všeobecná fyzika a zda-li vůbec,je-li za tím vším jediné jsoucno osobního Boha, souhrn inteligencí jako Buddhové mahájány, množství bohů starovělých nauk, prázdnota, jednota Brahmana, ufo zjevy, či cosi, co se míjí jakékoliv představě nepředstavě lidśtva, to nezodpovíme. Avšak, že lze nejspíše naše biorytmy a jemné bytí vyladit co nejlépe vůči vesmíru a zlepšit si tak stav života, to je jisté.

Spirála v geometrii pravěku, často znázorňovaná lidmi po obřadních tancích, cvičeních,hudbě šamanů a proroků (král David tančící v tranzu před mocnou archou úmluvy, apollónské tranzové jarní noční zpěvy Hyperborejců), indiánské tance), nebo dokonce po šamanských drogách, což v metafyzice neobeznámení lékaři vidí jen jako halucinace mozku, je víceméně znamením času, události, jsoucna, odděleného od plynutí času našeho světa všednosti.

Spirály na sebe navazujícínebo vlny byly pro pravěké učence znakem opakování cyklů přírody, střídání dne a noci, ročních dob a období záplav.

Kruhy, kola s loukotěmi a spirály nad sebou naskládané, zase cestou šamana-proroka na nebesa nebo výstupem na nebesa a sestupem z nebes, jak to prožíval ve svatyni Luz- posvátného mandlovníku Jákob, když viděl schodiště na němž vystupovali a sestupovali poslové boží z nebe a do nebe. Proto toto místo dostalo jméno Beth elohim, a byl zde za severoizraelského krále jeroboáma postaven konkurenční chrám vůči Jeruzalémské svatyni.

Jak nazývali své menhiry kmeny neolitiků, kultury zvoncových pohárů, obchodující již s jantarem, tyrkysem se Sinaje, nosícím zlaté amulety ze šperků, jejich potomci ze starších kultur doby bronzové (konečná fáze Stohenenge), to bohužel nevíme, protože pověstní keltové, druidové a jejich zbývající stopy v latinských pramenech spadají mezi nábženství doby železné, libující si v lidském zpodobování hrdinů a bohů, což kritizují všechna zbývající zasvěcení doby bronzové a měděné jako modlářství. Z nepochopení věci se dodnes vedou spory mezi milovníky zlidštěných obrazů a vyznavači abstrakcí bez tvaru a podoby,bohužel pro světové umění, na život a na smrt.

Vezmeme-li si pravěký, předpotopní strom života, promítnutý později do sedmiramenného svícnu, a když jej začneme roztáčet a všelijak s ním vytvářet pohyby v geometrickém dynamickém modelu, podobně jako indové původně sluneční védská tanec Súrji ve sto osmi krocích, učinili tancem skrytým nejen v jejich umění bharata nátjam, ale též ve sto osmi pózách Šivy Natarádži v chrámu ákáši a nadvědomí, v jihoindickém Čidambaram, pochopíme, tajemství inteligence a události věčného života promítnuté do pomíjivosti prostoročasového bytí.

Spirála, která je oživena meditací, umělecky v tranzu vytvořena, tancována nebo alchymisticky odlita, pečetěna třebas jménem andělů, je tak nepatrným spojitelem mezi vesmírem zde a tam.

Samotné stočení drátu nebo postavení kamene nestačí, bezobřadu či zasvěcení to bude účinné jen tak, že předchozí zasvěcení vybraného místa se spojí s dávno uspaným zasvěcením předchozích zasvěcenců.

Naše území je výběrově zasvěcováno opakovaně na vybraných místech ato možná posledních sto tisíc let.

Takže zajisté zaujímáme postavení osudových měničů lidstva, protože ne nadarmo zde vznikla válka třicetiletá a druhá světová se tu přehnala jako přez první oběť, proto také nemůže být taková mandala nebo menhir, zahrada a jiné prostředky brána jen pro naše uzdravení a zasvěcení či transformování, ale měla by přispět k ochraně světa před mocnostmi,které udělají vše proto, aby tento přechod nebyl hladký, či aby nebylo umožněno případným vznešeným bytostem věčnosti,jejíž jméno budiž na věky pochváleno, pomoci člověku od iluze rodové karmy ekologické katastrofy, obsazující jako virus jednu planetu chladnoucího vesmíru za druhou, k probuzení se na cestě z omezení ve třech rozměrech do věčně živého nadvědomí.

Příjemný nový rok a radostné setkání nad těmito alchymistickými novinkami přeje Robert.