Souhrnná zpráva Páté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC)

Vliv člověka na klimatický systém je zřejmý a současné antropogenní emise skleníkových plynů jsou nejvyšší v historii. Nedávné změny klimatu měly dalekosáhlé dopady na lidské a přírodní systémy.

Oteplování klimatického systému je nepochybné a od padesátých let minulého století nemá řada pozorovaných změn obdoby po celá desetiletí až tisíciletí. Atmosféra a oceán se oteplily, množství sněhu a ledu kleslo a hladina oceánu stoupla.

Každé z posledních tří desetiletí bylo v blízkosti zemského povrchu teplejší než kterékoli z předchozích desetiletí od roku 1850. Období od roku 1983 do roku 2012 bylo pravděpodobně nejteplejší třicetiletí za posledních 1400 let na severní polokouli, kde je takovéto vyhodnocení možné provést.

Od dob před průmyslovou revolucí se zvýšily antropogenní emise skleníkových plynů převážně vlivem ekonomického a populačního růstu a nyní jsou vyšší než kdy předtím. To vedlo k bezprecedentním atmosférickým koncentracím oxidu uhličitého, metanu a oxidu dusného nejméně za posledních 800 000 let. Jejich účinky, společně s ostatními antropogenními efekty, byly zjištěny v celém klimatickém systému a byly extrémně pravděpodobně hlavní příčinou pozorovaného oteplování od poloviny 20. století.

V posledních desetiletích měly klimatické změny dopad na přírodní a lidské systémy na všech kontinentech a napříč oceány. Tyto dopady byly způsobeny pozorovanou změnou klimatu, a to bez ohledu na její příčinu, což poukazuje na citlivost přírodních a lidských systémů na proměňující se klima.

Důkazy pozorovaných dopadů změny klimatu jsou nejsilnější a nejkomplexnější u přírodních systémů. V mnoha oblastech měnící se srážky nebo tání sněhu a ledu mění hydrologické systémy a ovlivňují množství a kvalitu vodních zdrojů.

Přibližně od roku 1950 byly pozorovány změny u mnoha extrémních povětrnostních a klimatických jevů. Některé z těchto změn byly přisuzovány působení člověka, včetně snížení počtu chladných teplotních extrémů, zvýšení počtu teplých teplotních extrémů, nárůstu extrémně vysokých stavů hladiny oceánu a zvýšení četnosti výskytu silných srážek v řadě oblastí.

Pokračující emise skleníkových plynů způsobí další oteplování a dlouhodobé změny ve všech složkách klimatického systému, čímž se zvyšuje pravděpodobnost závažných, všudypřítomných a nevratných dopadů na obyvatele a ekosystémy. Omezení změny klimatu by vyžadovalo podstatné a trvalé snížení emisí skleníkových plynů, které spolu s adaptací mohou omezit rizika ze změny klimatu.

Předpokládá se, že teplota povrchu bude stoupat ve 21. století a to podle všech hodnocených emisních scénářů. Je velmi pravděpodobné, že vlny veder se budou vyskytovat častěji a budou trvat déle a že v mnoha oblastech budou extrémní srážky intenzivnější a častější. Oceán se bude i nadále oteplovat a okyselovat a průměrná globální hladina oceánu bude stoupat.

Změna klimatu zesílí stávající rizika a vytvoří nová rizika pro přírodní a lidské systémy. Rizika jsou rozdělena nerovnoměrně a jsou obecně větší pro znevýhodněné obyvatele a komunity v zemích na všech úrovních vývoje.

Mnoho aspektů změny klimatu a souvisejících dopadů bude pokračovat po celá staletí, a to i v případě, že antropogenní emise skleníkových plynů budou zastaveny. Riziko náhlých nebo nezvratným změn se zvětšuje s velikostí oteplení.

Mnoho adaptačních a mitigačních opatření může napomoci k řešení problematiky změny klimatu, ale neexistuje jedno dostatečné řešení. Účinná implementace závisí na politikách a spolupráci na všech úrovních a může být posílena prostřednictvím integrovaných reakcí, které propojují adaptaci a mitigaci s jinými společenskými cíli.

Adaptační a mitigační opatření jsou podložena společnými zesilujícími faktory. Patří mezi ně spolehlivé instituce a správa věcí veřejných, inovace a investice do ekologicky šetrných technologií a infrastruktury, udržitelný způsob života, způsob chování a životní styl.

Možnosti adaptace existují ve všech sektorech, ale jejich kontext pro implementaci a potenciál ke snížení rizik souvisejících s klimatem se liší napříč sektory a regiony. Některá adaptační opatření zahrnují významné vedlejší přínosy, synergie a kompromisy. Větší změna klimatu zvětší problémy při implementaci mnoha adaptačních opatření.

Změna klimatu je hrozbou pro udržitelný rozvoj. Existuje ale mnoho příležitostí propojit mitigaci, adaptaci a sledování dalších společenských cílů prostřednictvím společných aktivit. Úspěšná implementace závisí na dostupnosti příslušných nástrojů, vhodných řídících a správních struktur a zvýšené schopnosti reagovat na tyto podněty.