Současná tvář buddhismu

V Tibetu byly tři možnosti, jak následovat Buddhovu stezku. Stát se mnichem, praktikovat jako laik nebo být jogínem. Mniši a mnišky žili odděleně v mužských a ženských klášterech s přísnými pravidly chování. Laici měli rodiny, normální práci a pokoušeli se používat učení v každodenním životě a konečně jogíni žili mimo veškeré společenské konvence. Často přebývali v různých jeskyních, měli mnoho partnerů a celý život nasměrovali k duchovnímu rozvoji (příkladem je známý jogín Milaräpa). V rozvinutých zemích, kde si lidé mohou zvolit počet svých potomků, dnes již mnoho velkých buddhistických klášterů nevzniká. V dřívějších časech žili muži a ženy odděleně ne kvůli tomu, že by byl Buddha prudérní, nebo že by jeho učení bylo nepřátelské vůči tělu a sexualitě. Nebál se ani sporů budoucích dědiců o nahromaděný majetek jako katolická církev, ale lidé se prostě nemohli milovat, aniž by měli děti a rodinný život jim pak často ubíral čas na studium a meditaci. Mnišské sliby vznikly shromážděním Buddhových rad určených jeho různým následovníkům, jednotlivcům i skupinám. A přestože mnohé vypadají v moderním světě opravdu podivně, nelze je změnit, aby se hodily do nových situací. Na Západě se nyní původně oddělené skupiny laiků a jogínů velmi sbližují. Dnes již jogíni nemusejí soutěžit s rudě oděnými mnichy o podporu od produktivní části populace, a proto již nemusejí používat vnější odlišující znaky, jako například volné bílé oděvy a neupravené účesy. A laičtí praktikující jsou zase na stáří zajištěni díky současné sociální politice a proto si nemusejí zakládat rozsáhlé rodiny, které se o ně pak budou starat. Jak se zdá, mým žákům na celém světě se podaří obě tyto stezky zcela přemostit a vybrat z nich to nejlepší. V denním životě udržují mahámudru, osvobozující pohled jogínů, a dělají vše pro to, aby byl život smysluplný a produktivní. Tradiční „jogínský styl“ projevují navenek jen o dovolených, kdy stěhují své stany z jednoho meditačního kurzu na druhý. Buddhovy rady o příčině a následku přilákaly před dvěma a půl tisíci lety v Indii mnoho lidí. Jak se ale zdá, o moudrosti a soucitu jich už chtělo slyšet o poznání méně. A podmínky potřebné pro udržení čistého pohledu Diamantové cesty jich splňovalo jen velmi málo. Dnes je na Západě spousta nadaných lidí s dobrou karmou. Ti chtějí prožít jasnost prostoru mysli a otázky týkající se příčiny a následku raději přenechávají policii. Ani psychologie a filozofie nejsou již příliš přitažlivé, protože jsou ve škole často předkládány ne zrovna nápaditou formou. Moderní člověk s dostatkem sebedůvěry chce přímou zkušenost.

Západní systém učení

Každý, kdo podporuje Buddhovo učení, se stává článkem nepřerušeného řetězu. Ať už dává peníze na provoz centra, působí jako místní nebo cestující učitel, nebo je příkladem pro společnost, rodinu a přátele, měl by toho o buddhismu vědět co nejvíce. Dokonce i ten, kdo dává přednost jasné a jednotné praxi, uvidí, že jakmile lidé získají přístup k přehledu celé cesty a možnost zvolit si metody z celé její šíře, jejich růst se ohromně urychlí. Jestliže máme určitý vhled, můžeme pomoci v rozvoji ostatním a radostná očekávání posunout o úroveň dál. Zde ale spořádané členění nauk na vináju, sútry, abhidharmu a vadžrajánu příliš nepomůže. Tady je zapotřebí orientovat se v jejich bohatství prakticky. Ten, kdo chce zaútočit na neuspokojivost podmíněné existence, příliš mnoho komentářů nepotřebuje. Potřebuje se spíš pořádně nadechnout. I když nám svět poskytuje stále více rad jak se dobrat duchovních zážitků, jsou to jen pozlátka naprosto odtržená od skutečnosti. Karmické energie starých návyků je možné setřást jen těžko a jen málo lidí má potřebný základ k tomu, aby tuto cestu vůbec mohlo nastoupit. Tímto potřebným základem je jistota, že disponují veškerým bohatstvím mysli a mohou s ní pracovat tak, aby dosáhli trvalých výsledků. Dnes to znamená pochopit, že mysl není produktem pomíjivého mozku, ale je jím pouze transformována. Pochopit, že odnepaměti plyne z jedné existence do další určitý proud informací, který shromažďuje prožitky, jenž dozrají jako další zrození a tak se to děje až do chvíle, kdy rozpoznáme zrcadlo, které leží za všemi obrazy – nepodmíněný stav mysli. Existence závojů zakrývajících naše vědomí nemá počátek a tyto závoje nejsou nijak slabým protivníkem. I s tím nejsilnějším požehnáním a nejlepší meditací je musíme odstraňovat krok za krokem. V dnešní zmatené společnosti poznáme mezi různými učiteli dobrého lamu nebo buddhistického autora podle toho, že ukazuje metody vedoucí k transformaci. Nepokouší se studenty uklidnit sladkým mluvením o náročných věcech a nepovzbuzuje jejich povrchní uspokojení tím, že jim odkývá jejich přejaté nebo exotické názory a přitom je vede jen slabě nebo vůbec. I ti lamové tří „starých“ tibetských linií, kteří mají sílu inspirovat žáky učením mahámudry nebo dzogčhenu, Buddhovým nejvyšším učením, by měli doporučovat praktickou cestu, jak tohoto stavu dosáhnout – úvodní praxe, jakými jsou zdánlivě nekonečná opakování s názvem ngöndro. Tato cvičení napomáhají vytvoření bohatství v našem podvědomí a k očistě – jediným trvalým základům absolutní radosti. Vyšší praxe se později objeví samy od sebe a smysl získají až poté, co byly, ať už v tomto nebo v některém z předchozích životů, dovršeny jejich základy. Také v těle se skrývá mnoho blokád a pokud chceme s praxí opravdu začít, musíme mít energetické kanály otevřené, což je dost náročný proces. Na začátku duchovního hledání je pátrání po štěstí a zjištění, že je produkováno na základě užitečných myšlenek, slov a činů. Tak začínáme prakticky pracovat se zákonem příčiny a následku. Díky mnohem lepší zpětné vazbě s vnějším světem i vlastním podvědomím se pak bude postupně uvolňovat veškeré bohatství mysli, které se projeví jako vzrůstající soucit a moudrost. Tato motivace pak povede tělo i řeč k dalšímu prospěchu ostatním. A konečně díky nashromážděnému množství pozitivních vjemů budeme přitahováni k úplnému potenciálu mysli a stejným způsobem se rozvine i oddanost k těm, kteří ho již zrealizovali. Tyto pocity tvoří velmi rychlou cestu k osvícení. Každá ze tří úrovní má smysl pro určitý druh lidí: pro egocentriky, altruisty a jogíny. Všechny tyto skupiny pak potřebují podporu pro svůj rozvoj, pilíře znalostí, meditace a udržování dosažené úrovně.

Znalosti – meditace – udržování dosažené úrovně

Ať už chceme získat jakýkoli poznatek nebo vhled, musíme nejprve určit, jaké má splňovat podmínky. Jasné učení, které by pro náš život mělo skutečný význam, nám musí poskytnout šanci, abychom ho mohli prakticky otestovat, bez omezování nějakými dogmaty nebo články víry. Nezávisle na tom, zda si přejeme dosáhnout nerušené existence, bohatého vnitřního života nebo rychlého rozvoje, abychom žili jako buddha mezi buddhy, potřebujeme mít šanci vyjasnit si možné pochybnosti a všemu správně porozumět. Buddhova poslední slova ukazují, že si to tak přál. Po citovaném výroku, že umírá šťasten, neboť předal vše, co může bytostem pomoci, dodal ještě něco. A to z něj dělá dokonalý příklad pro naši dobu: „Nevěřte ničemu jen proto, že to řekl Buddha, ale vše si ověřte. Zkoumejte, zda se učení shoduje s vašimi vlastními zkušenostmi. Buďte sami sobě světlem.“ Vzhledem k tomu, že se věda každým dalším objevem přibližuje k pohledu buddhismu, je možno bez rizika prohlásit: kdyby se ukázalo, že učení je v určitém bodě evidentně nesprávné a pravda je na straně vědy, je třeba důvěřovat vědě. Tak si to Buddha přál. Ústředním pilířem je meditace. Ta je velice účinná, obzvláště na úrovni Diamantové cesty. Proto by prakticky zaměřené metody měly být předávány jen za správných podmínek a vždy jen autorizovaným učitelem nebo skupinou praktikující pod jeho vedením. Pochopení musí dozrát a myšlenky je třeba proměnit ve zkušenosti. Jakmile odstraníme různé překážky, vybudujeme si správný pohled na věc a zrealizujeme hlavní body týkající se prázdnoty a vzájemné podmíněnosti všech jevů, mysl nacházející se ve svém přirozeném stavu bude manifestovat jasné vědomí a energii. Třetí pilíř upevňuje to, čeho jsme již dosáhli. Nic není méně přesvědčivé než náladovost a nejistota. Proto je pilíř udržování dosažených stavů tak důležitý. Podle toho, na které ze tří úrovní se pohybujeme, nás chrání před škodlivými činy, hněvem nebo ztrátou nejvyššího pohledu. Praxi Buddhova učení můžeme přirovnat k výstavbě třípodlažní budovy tvořené třemi sloupy a zastřešené pohledem mahámudry. Představuje potřebné poznatky, metody a energii na stezkách vhodných pro egocentriky, altruisty a jogíny.

Autor: Lama Ole Nydahl