Socha ukřižovaného Krista - Medjugorje

Obrovský kovový korpus ukřižovaného Krista vypocuje neznámou vodní substanci u kostela sv. Jakuba v Medjugorje v Bosně a Hercegovině.
   Socha, která byla vyrobena v roce 1998 ve Slovinsku, je doplňkem kříže vztyčeného roku 1933 na Křížové hoře - Križevaci, místě dávných vinic, který je bez korpusu. Je odlita z plného bronzu, nohy až k pasu jsou však vyplněny betonem. Socha je vysoká 5 m.
   Substance vystupuje ze strany pravého kolena, kde byl kov odřen nebo vmáčknut a přírodní cestou se vytvořilo to, co by mohlo vypadat jako rána. Na povrchu je zde malá poškrábaná oblast, odkud je substance v malém množství vylučována, tvoří se pulsující množství až do kapky, a pak pokračuje pruh dolů po soše. Substance má načervenalou barvu a připomíná směs vody a oleje, něco, co by mohlo být krevní plazmou, ale žádné zkoušky dosud nebyly provedeny.
   Jev byl zkoumán metalurgy, kteří jev opocování se bronzové sochy jako celku, natož lokálního, zcela vylučují jako možný. Prohlašují, že jediné opocení bronzu při odlévání vzniká tehdy, když pomocí zahřívání dotvarovávají určitou část odlitku. Toto opocení se po vyrovnání teploty s okolím zmizí. Bronz není pórovitý, takže je zcela vyloučeno, že by mohla pronikat navenek nějaká zbytková vlhkost z cementu, kterým jsou nohy vyplněny. - Námitkou může být, že třeba socha není úplně těsná a že do ní sráží vysoká přímořská vlhkost nebo dešťové srážky. Tato námitka ale nevysvětluje, proč se socha "potí" jen někdy, a to v různou denní dobu, na jaře a na podzim, ale i v horkém bosenském létě.
   Zprávy z období od 28.6. do 6.7. 2001 hlásí, že trvá asi 1 nebo 2 minuty, než se vytvoří kapka, která z kolena začne stékat. Mnozí poutníci si kapky stírají do kapesníků, gázy a vlny, aby je uchovali. Kapky, které nejsou setřeny, nikdy nedopadnou na zem, ale odpaří se, jako by byly éterické.
   První zprávy podali poutníci v týdnu po 20. výročí prvních zjevení, tedy po 25. červnu 2001. Úkaz byl pozorován mnoha sty poutníků. Opakoval se i v říjnu 2001. Dotazy u poutníků se zjistilo, že prvotní div byl zjištěn již v roce 1998, ale byl považován za přirozenou kondenzaci vody.
   Všichni vidoucí, přítomní ve vesnici, si jeli prohlédnout korpus sami. Úředník v informační kanceláři řekl, že to nejvíc, co vědí o korpusu - darovanému farností před více než dvěma roky - je, že něco začal o víkendu vypocovat, ale nějací poutníci to ohlásili až před dvěma dny. "Ve čtvrtek 28. června 2001" - tři dny po dvacátém výročí - "bylo tam u sochy šest modlících se lidí, někdo plakal a někdo se držel těsně u základu sochy," oznámili dva poutníci, Barb Lane z Philadelphie a Craig McHenry z Massillonu, Ohio, jak stojí v písemné výpovědi. "Protože jsme tam stáli a pozorovali tento div, přišlo sem v rozpětí pár minut víc lidí a také byli zaraženi nezvyklostí tohoto jevu. Se vzrušením jsme oba sami sebe požehnali tekutinou ze sochy. Měla olejnatý omak a slanou chuť."
   Zpráva se roznesla a po útlumu vzhledem k délce trvání zjevení dostali poutníci nový impuls. Zejména bylo excitováno Chorvatsko, a splitské noviny dohadům kolem tohoto tématu věnovaly po celý červenec 2001 titulní stránky. Na hranicích s Bosnou a Hercegovinou se opět tvořily mnohahodinové fronty čekajících. Situace byla přirovnávána ke stavu po skončení války v roce 1992, kdy přicházelo také obrovské množství poutníků nabitých silnou touhou poznat, vidět, ověřit si. Zpráva z 9.7.2001 však říká, že se už žádná nová tekutina netvoří. Nicméně v říjnu 2001 bylo tvoření opět pozorováno. Zprávy z roku 2002 jsou opět pozitivní, poutníci si o Velikonocích, na výročí zjevení v červnu i z pouti o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie přivážejí pro sebe a své drahé cenné trofeje ve formě zachycených vyprýštěných kapek do mulu, gázy nebo do dopředu připravených látek a kapesníčků, a uchovávají je jako zázračný a léčebný důkaz a prostředek. Věří, že jde o zvláštní nadpřirozený dar Boží, neznají ale jeho přesný význam. Poslední zpráva z listopadu 2002 potvrzuje, že socha stále roní tekutinu. Vidoucí se však k jevu nevyjadřují. Tvrdí se, že jde o kondenzaci vlhkosti.
   Pokud to je pravý úkaz, korpus by mohl mít místo vedle jiných slavných úkazů v Medjugorje, jako je rotující slunce anebo růženec, který se barevně mění na zlatý.

   Několik otázek zodpověděl John Blair, projektový manažer ze železáren Josef Custom Ironworks, velké firmy v Bridgeportu:
   - Bude pocení v budoucnosti pokračovat nebo bylo způsobeno přírodním jevem?
   "Výron tekutinové substance z bronzové sochy je "absolutně" neobvyklý a s ohledem na to, jak se kapičky vyskytovaly - utvářely se jako pravidelné kapky na jedné dílčí části sochy - pravděpodobně nemohly být způsobeny vlhkostí."
   - Mohl by beton působit jako zdroj pro tekutinu, která nalezla svůj průchod nějakým otvorem? Jestliže nalézáme vlhké opocení bronzu, může vypocovat něco sám od sebe?
   "To je skutečně zvláštní otázka," řekl Blair. "Nikdy jsem to neviděl způsobeno vlhkostí. Ale když používám patinu, když materiál ohřívám hořákem, potom se orosení tvoří. Vy získáváte vlhkost přes povrch bronzu. Ale nikdy jsem to neviděl způsobeno žárem nebo vlhkostí." - Mohl by bronz po naplnění nohou až po pás sochy vlhkým betonem "táhnout" vlhkost zevnitř?
   "To nedává smysl. Nemůže v sobě tak dlouho udržovat vlhkost. Absolutně ne."
   - Mohlo by se stát, že se na jedné dílčí části kapičky budou tvořit každou minutu nebo dvě?
   "Můj jediný postřeh o pocení bronzu je o začátku procesu patinatizace, tedy když se začíná ohřívat bronz. Potom se bronz na chvíli opotí. Ale to není nic jako tady, kde dochází ke skutečnému odkapávání. Tam se zamlží povrch a vy tak víte, že se váš kus začíná zahřívat. Co se týká záležitosti vztahující se k potu podobnému tomuto - ledaže by tam byly díry, díky nimž by se voda stala zdrojem, to je puklina jako ve střeše, kterou by voda prosakovala; kdepak: toto by mělo být něco, jako tím zakončený zázrak."
   Jedinou vlhkost, kterou Blair v kovu viděl, byla ta během procesu přidávání barvy s kyselými přísadami. Vysvětlením přijatelným pro Blaira je, že se voda nějak dostává do sochy, kterou nějakou trhlinou vyluhuje. Blair ale sochu ve skutečnosti neviděl.
   Dalším kontaktovaným expertem je Tim Neilsen z Anchor Bronze and Metals z Clevelandu, Kanada. Řekl, že nikdy neviděl takovou skutečnost na bronzu, ale že se pokusí najít vědecké vysvětlení, které by objasnilo, jakého druhu je neobvyklá kondenzace. "Ale bronz sám ze sebe by nic nevyměšoval, ani nějaký druh vody ani cokoli jiného, jako toto," řekl.
   - Viděl jste někdy, že by kapičky přicházely pouze z jedné oblasti sochy?
   "Ne, nikdy jsem něco podobného neviděl. Hledám pro to vědecké vysvětlení."
   Snad nejlepším výzkumem sochy, dokonce lepším než přednesením problému vědcům, by bylo nejprve vidět, zda sem proudí zvláštní milosti.
   Z nich je možné jmenovat především několik obrácení na katolictví po spatření zázraku, který nemá logické vysvětlení. Dále je tu několik uzdravení, kdy si lidé roztírali olejnaté kapky po nemocných orgánech nebo se jimi žehnali; tak byla okamžitě uzdravena před očima lékařky-specialistky na astma a bronchitidu (Barbara Rozas) žena trpící těžkým astmatem (neznámá Irka, provázená manželem). Byl uzdraven kněz, který již téměř umíral, a nabyl nových sil. Uzdraveno bylo několik lidí s nemocnými klouby a žilami, artrózou, aterosklerózou, osteoporézou, celulitidu (Gwen Burguieres z Lake Charles, Louisiana ); u nich došlo k postupnému vymizení příznaků bolestí v těle a změn na povrchu během několika dnů, ne okamžitě. Někteří uzdravení viděli vystupující tekutinu ne jako čirou, ale zabarvenou červeně nebo nafialověle.
   Zvláštní situaci popisuje jedna účastnice, která si koupila sošku Ukřižovaného. Je jí Rosalinda Soares z Thorn Hill, Ontario, která svědčí: "Kapky se nikdy nedotkly půdy. Někdy se vytvořily tři nebo čtyři kapky, a někdy vyjde jen jedna kapka. Když jsme se vrátili zpět od sochy ke kostelu, odříkávali jsme naše modlitby a já jsem vzala svoji sošku do ruky a držela jí koleno, kde tekutina bývá vypocována, a posadili jsme se, já a dva přátelé ze zájezdu; měla jsem sochu ve své levé ruce a svůj růženec v pravé ruce, a Růženec již začal [byl předříkáván v kostele a vysílán přes reproduktory ven]. Náhle jsem cítila jakoby vlhkost v dlani své ruky, tak jsem odložila sochu a viděla, ó má dobroto, že je všechno červené - jako krev. Jako sametová tekutina. Bylo to úplně kousek od středu mé dlaně! To nebyla rez. Bylo to krásně královsky červené, purpurové. A když jsem se podívala na moji sochu, byla také potřísněná."
   O zázračných uzdraveních existují záznamy a prohlášení dříve postižených; o zkoumání jejich uzdravení nebo o zřízení komise pro toto zkoumání zatím nejsou žádné zprávy.
   Všimněte si, že Ježíš na křížové cestě padal a že na Turínském plátně je jasně zobrazeno odřené koleno. Studia Rubáše naznačila proud obou, krve a vodnaté tekutiny. Jak řekl jeden výzkumník Turínského plátna, "měli bychom se učit spojovat s ukřižováním nejen normální rány, jako jsou probodnutá zápěstí a nohy, ale stejně i menší dílčí rány, jimiž jsou např. zhmožděniny kolena (předpokládané z pádu)."
   Cíl [ránu] lze pozorovat spolu s dalšími jako odpovídající Rubáši z Turína - slavnému Plátnu nesoucímu obraz Krista. Profesor Giovanni Battista z univerzity v Miláně identifikoval těžké poškození na koleně Postavy z Rubáše včetně velkého pohmoždění levého kolena v kombinaci s odřením kůže vysunuté do oblasti čéšky a další, menší rány pohmoždění směrem k pravému koleni.
   To je v souhlasu s "ránou" na medjugorském korpusu - i když ne v takovém místě, jak si obvykle představujeme padajícího Krista (že by měl kolena poraněná zepředu); nejčastějšími poraněními jsou strany poškozených kolen.
   Svědectví jiného experta na Rubáš, odborníka, se opírá o názor, že zranění pravého kolena jsou pro tajemnou sochu samozřejmá. "Tělo [na Turínském plátně] má stopy po šlehání biči a silné bičování je odhadováno mezi 60 a 120 ran bičem s dvěma nebo třemi cvoky na konci žíly," poznamenává archeolog William Meacham. "Každá zhmožděnina na Těle je 3,7 cm dlouhá a nalézají se na obou stranách Těla od zad po lýtka, pouze ruce byly ušetřeny [za zvednuté ruce byl Pán zřejmě přivázán, takže nemohly být bičovány (pozn.překl.)]. Značky po bičování, vytvořené na pravém rameni a levé lopatkové oblasti, tvoří dvě široké oblasti se sedřenou kůží, většinou považovanou za výsledek tření nebo tlaku od nějakého rovného povrchu - jako od nosného trámu nebo od svíjení se na kříži. Také se zde nalézá pohmoždění na obou kolenou a sekance nalevo od čéšky, jako by z opakovaných pádů." (sr. 1-3 a 1-4)
   Ačkoli levé koleno je stále identifikováno na Rubáši jako jedno z nejvíce pozoruhodných zranění, experti potvrzují, že zranění kolen je součástí komplexu ran Kristova utrpení.