21. kapitola

1. Jakmile jsme se tedy s nimi rozloučili, vypluli jsme a přímým směrem jsme přijeli na ostrov Kós a druhý den na Rodos a odtud do Patary.
2. Tam jsme našli loď, která plula do Fénicie, nastoupili jsme na ni a vypluli.
3. Když se nám pak začal ukazovat Kypr, nechali jsme ho po levé straně. Pluli jsme do Sýrie a přistáli v Týru, protože tam měla loď vyložit náklad.
4. A když jsme nalezli učedníky, zůstali jsme tam sedm dní. Ti říkali Pavlovi skrze Ducha, aby nechodil do Jeruzaléma.
5. Po naplnění těch dnů jsme se vydali na cestu a všichni nás vyprovázeli i s ženami a dětmi až za město, kde jsme na břehu poklekli a modlili se.
6. A když jsme se spolu rozloučili, nastoupili jsme na loď a oni se vrátili domů.
7. My jsme se pak z Týru vydali na další plavbu a dorazili jsme do Ptolemaidy. Pozdravili jsme bratry a zůstali jsme u nich jeden den.
8. Nazítří jsme my, kdo jsme byli s Pavlem, odešli a přišli jsme do Cesareje. Vešli jsme do domu evangelisty Filipa (který byl z oněch sedmi) a zůstali jsme u něho.
9. Ten měl čtyři dcery, panny, které prorokovaly.
10. A když jsme tam pobývali již mnoho dní, přišel z Judska jeden prorok jménem Agabus.
11. Když k nám přišel, vzal Pavlův pás, svázal si ruce i nohy a řekl: "Toto říká Duch Svatý: Toho muže, kterému patří tento pás, takto svážou Židé v Jeruzalémě a vydají ho do rukou pohanů."
12. A jakmile jsme to uslyšeli, prosili jsme ho my i ti, kdo byli z toho místa, aby nechodil do Jeruzaléma.
13. Pavel však odpověděl: "Co děláte? Proč pláčete a trápíte mé srdce? Vždyť já jsem připraven nejenom být svázán, ale také v Jeruzalémě umřít pro jméno Pána Ježíše!"
14. Když se tedy nechtěl dát přesvědčit, přestali jsme se slovy: "Ať se stane Pánova vůle."
15. Po těch dnech jsme se tedy připravili a vydali se vzhůru do Jeruzaléma.
16. Šli s námi i učedníci z Cesareje a vedli nás k jistému Mnázonovi z Kypru, dávnému učedníkovi, u kterého jsme měli být hosty.
17. A když jsme přišli do Jeruzaléma, bratři nás radostně přijali.
18. Druhého dne tedy šel Pavel s námi k Jakubovi a tam se sešli všichni starší.
19. A když je pozdravil, vyprávěl jim jedno po druhém všechno, co Bůh skrze jeho službu udělal mezi pohany.
20. Když to tedy uslyšeli, oslavovali Pána. Potom mu řekli: "Vidíš bratře, kolik desítek tisíc je Židů, kteří uvěřili, a všichni jsou horliví milovníci Zákona.
21. Ale o tobě mají zprávu, že učíš všechny Židy, kteří jsou mezi pohany, aby odstoupili od Mojžíše, a říkáš, že nemají obřezávat syny ani zachovávat zvyky.
22. Co tedy s tím? Určitě se shromáždí zástup, protože uslyší, že jsi přišel.
23. Udělej tedy to, co ti říkáme: Máme tu čtyři muže, kteří na sobě mají slib.
24. Vezmi je k sobě, nech se s nimi očistit a zaplať za ně náklady, aby si oholili hlavy. Tehdy všichni poznají, že na tom, co o tobě slyšeli, nic není, ale že i ty sám chodíš v řádu a zachováváš Zákon.
25. A ohledně těch, kteří uvěřili z pohanů, my jsme o tom psali a usoudili jsme, aby nic z toho nedodržovali, jen aby se zdržovali od masa obětovaného modlám, od krve, od zardoušeného a od smilstva."
26. Tehdy Pavel vzal ty muže a když se s nimi druhého dne očistil, vešel do chrámu, aby ohlásil, kdy se vyplní dny toho očištění - až bude za každého z nich přinesena oběť.
27. A když se těch sedm dní už mělo vyplnit, spatřili ho v chrámu Židé z Asie. Ti vzbouřili všechen lid a vrhli se na něj
28. s křikem: "Izraelité, pomozte! Toto je ten člověk, který všechny všude učí proti tomuto lidu, Zákonu i místu a k tomu ještě přivedl do chrámu Řeky a poskvrnil toto svaté místo!"
29. (Předtím s ním totiž ve městě viděli Trofima z Efezu a domnívali se, že ho Pavel přivedl do chrámu.)
30. Tak se rozbouřilo celé město. Lidé se seběhli, chopili se Pavla a táhli ho ven z chrámu. A dveře byly ihned zavřeny.
31. Když už ho však chtěli zabít, došla k veliteli posádky zpráva, že se celý Jeruzalém bouří.
32. Ten ihned vzal vojáky a setníky a přiběhl na ně. A oni, jakmile uviděli velitele a vojáky, přestali Pavla bít.
33. Tehdy velitel přistoupil, chopil se ho, poručil, ať ho sváží dvěma řetězy, a ptal se, kdo to je a co udělal.
34. V zástupu však jedni křičeli to a druzí ono. A protože kvůli hluku nemohl zjistit nic jistého, poručil, aby ho odvedli do pevnosti.
35. A když se ocitl na schodech, přihodilo se, že ho kvůli násilí davu museli vojáci nést.
36. Šlo za ním totiž množství lidí křičících: "Pryč s ním!"
37. Když pak už měl Pavel být přiveden do pevnosti, řekl veliteli: "Mohu ti něco říci?" A on řekl: "Ty umíš řecky?
38. Takže ty nejsi ten Egypťan, který před nedávnem vzbouřil a vyvedl na poušť ty čtyři tisíce hrdlořezů?
39. Pavel tedy řekl: "Já jsem Žid z Tarsu v Kilikii, občan ne bezvýznamného města. Proto tě prosím, dovol mi promluvit k lidu."
40. A když mu to dovolil, Pavel zůstal na schodech a pokynul rukou lidu. A když nastalo hluboké ticho, promluvil k nim hebrejským jazykem:

22. kapitola

1. "Bratři a otcové, vyslechněte nyní mou obhajobu před vámi."
2. (A když uslyšeli, že k nim mluví hebrejským jazykem, ztišili se ještě více.) Řekl tedy:
3. "Já jsem zajisté Žid, narozený v kilickém Tarsu, ale vychován jsem v tomto městě u nohou Gamalielových. Byl jsem se vší přísností vyučen otcovskému zákonu a byl jsem horlivcem pro Boha, jako jste podnes vy všichni.
4. Já jsem tu cestu pronásledoval až k smrti. Svazoval jsem muže i ženy a dával je do vězení,
5. čehož je mi svědkem i nejvyšší kněz a všichni starší. Od nich jsem také přijal dopisy pro bratry a šel jsem do Damašku, abych i ty, kteří byli tam, přivedl svázané do Jeruzaléma k potrestání.
6. Ale stalo se mi, že když jsem se okolo poledne blížil na cestě k Damašku, náhle mě obklopilo veliké světlo z nebe.
7. Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi říkal: 'Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?'
8. Odpověděl jsem: 'Kdo jsi, Pane?' A on řekl: 'Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.'
9. Ti, kdo byli se mnou, sice viděli světlo a dostali strach, ale hlas toho, který ke mně mluvil, neslyšeli.
10. Řekl jsem tedy: 'Pane, co mám dělat?' Pán mi řekl: 'Vstaň, jdi do Damašku a tam ti bude řečeno všechno, co je ti určeno dělat.'
11. A jelikož jsem byl od jasu toho světla nevidomý, přišel jsem do Damašku veden za ruku těmi, kdo byli se mnou.
12. A jistý Ananiáš, muž zbožný podle Zákona, který měl dobré svědectví ode všech Židů, kteří tam bydleli,
13. přišel ke mně, postavil se a řekl: 'Bratře Saule, prohlédni!' A já jsem hned v tu chvíli na něj pohlédl.
14. On řekl: 'Bůh našich otců tě vyvolil, abys poznal jeho vůli a spatřil Spravedlivého a uslyšel hlas z jeho úst,
15. neboť mu budeš přede všemi lidmi svědkem toho, co jsi viděl a slyšel.
16. A nyní - proč otálíš? Vstaň, pokřti se a smyj své hříchy a vzývej Pánovo jméno!'
17. Když jsem se pak vrátil do Jeruzaléma a modlil se v chrámu, stalo se, že jsem upadl do vytržení
18. a viděl jsem ho, jak mi říká: 'Pospěš si a vyjdi rychle z Jeruzaléma, protože tvé svědectví o mně nepřijmou.'
19. Já jsem řekl: 'Pane, oni vědí, že jsem věřící v tebe dával do vězení a v každé synagoze je bil.
20. A když prolévali krev Štěpána, tvého svědka, i já jsem tam stál a schvaloval jeho zabití a hlídal jsem pláště těch, kdo ho zabíjeli.'
21. On mi však řekl: 'Jdi, protože tě pošlu daleko k pohanům.'"
22. Poslouchali ho tedy až po toto slovo a tehdy pozvedli hlas se slovy: "Pryč s takovým člověkem ze země! Nesmí zůstat naživu!"
23. A když takto křičeli a rvali si pláště a házeli prach do vzduchu,
24. poručil velitel, aby ho odvedli do pevnosti a řekl, ať ho vyslýchají bičováním, aby zjistil, z jakého důvodu na něj tolik křičeli.
25. Když ho tedy přivázali řemeny, řekl Pavel setníkovi, který tam stál: "Vy smíte bičovat člověka, který je Říman a není odsouzen?"
26. A když to ten setník uslyšel, přišel k veliteli a oznámil mu to. Řekl: "Dej pozor, co chceš dělat, protože tento člověk je Říman!"
27. Velitel tedy přišel k Pavlovi a řekl mu: "Pověz mi, ty jsi Říman?" A on řekl: "Ano."
28. Velitel mu tedy odpověděl: "Já jsem to občanství získal za veliké peníze!" Pavel však řekl: "Ale já jsem se tak už narodil."
29. Ti, kteří ho měli vyslýchat, tedy od něho ihned odstoupili a i velitel dostal strach, když zjistil, že je to Říman a on ho nechal spoutat.
30. Nazítří ho tedy velitel propustil z pout, protože chtěl s jistotou poznat, z čeho ho Židé obviňují, a nařídil, aby se sešli velekněží i celá jejich velerada. Pak přivedl Pavla a postavil ho před nimi.

23. kapitola

1. Pavel tedy upřeně pohlédl na veleradu a řekl: "Bratři, já až do tohoto dne žiji před Bohem s naprosto čistým svědomím."
2. Nejvyšší kněz Ananiáš tedy přikázal těm, kdo u něj stáli, aby ho bili přes ústa.
3. Tehdy mu Pavel řekl: "Tebe bude bít Bůh, obílená stěno! Ty tu sedíš, abys mě soudil podle Zákona a proti Zákonu mě nařizuješ bít?"
4. Ti, kdo tam stáli tedy řekli: "Ty spíláš Božímu nejvyššímu knězi?"
5. Pavel řekl: "Nevěděl jsem, bratři, že je to nejvyšší kněz. Je přece napsáno: 'Vůdci svého lidu nebudeš zlořečit.'"
6. Když pak Pavel poznal, že ve veleradě je jedna strana saduceů a druhá farizeů, zvolal: "Bratři, já jsem farizeus, syn farizea; jsem souzen kvůli naději zmrtvýchvstání!"
7. A když to řekl, došlo mezi farizeji a saduceji k hádce a shromáždění se rozdělilo.
8. Saduceové totiž říkají, že není žádné vzkříšení ani anděl nebo duch, ale farizeové to obojí vyznávají.
9. Nastal tedy veliký křik a z farizejské strany povstali zákoníci a bojovali za něj se slovy: "Nic zlého jsme na tomto člověku nenašli; jestliže tedy k němu mluvil duch nebo anděl, nebojujme proti Bohu!"
10. A když nastal veliký rozbroj, poručil velitel vojákům (z obavy, aby Pavla neroztrhali), ať sejdou dolů, vytrhnou ho z jejich středu a odvedou do pevnosti.
11. A příští noc se k němu postavil Pán a řekl: "Buď statečný, Pavle; protože tak jako jsi o mně svědčil v Jeruzalémě, musíš svědčit i v Římě."
12. Když pak nastal den, srotili se někteří z Židů a zapřísáhli se, že nebudou jíst ani pít, dokud nezabijí Pavla.
13. A těch, kteří se takto spikli, bylo více než čtyřicet.
14. Ti přistoupili k velekněžím a starším a řekli: "Zavázali jsme se velikou přísahou, že neokusíme žádný pokrm, dokud nezabijeme Pavla.
15. Vy tedy nyní s veleradou dejte vědět veliteli, ať ho zítra přivede k vám, jako byste o něm chtěli zjistit něco přesnějšího. A my jsme připraveni zabít ho předtím, než se k vám přiblíží."
16. O té léčce však uslyšel syn Pavlovy sestry. Přišel tedy, vešel do pevnosti a pověděl to Pavlovi.
17. Pavel tedy k sobě zavolal jednoho ze setníků a řekl: "Doveď tohoto mladíka k veliteli, protože mu má něco oznámit."
18. On ho tedy vzal, odvedl k veliteli a řekl: "Vězeň Pavel mě zavolal a poprosil, abych k tobě přivedl tohoto mladíka, že ti má něco říci."
19. Velitel ho tedy vzal za ruku, poodešel s ním stranou a ptal se: "Co mi to máš oznámit?"
20. A on řekl: "Židé se dohodli, že tě požádají, abys zítra přivedl Pavla do velerady, jako by o něm chtěli zjistit něco přesnějšího.
21. Ale ty jim nevěř, protože na něj číhá více než čtyřicet z nich. Ti muži se zapřísáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí. Jsou už připraveni a čekají jen na zprávu od tebe!"
22. Velitel tedy toho mladíka propustil a přikázal mu: "Nikomu neříkej, že jsi mi to oznámil!"
23. A když si zavolal určité dva setníky, řekl: "Připravte na třetí noční hodinu dvě stě vojáků k cestě do Cesareje, také sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců.
24. A přiveďte zvířata, aby na ně Pavla posadili a bezpečně ho dopravili k vladaři Felixovi."
25. Napsal také dopis tohoto znění:
26. "Klaudius Lysiáš zdraví vznešeného vladaře Felixe.
27. Tohoto muže Židé zajali a chtěli zabít. Když jsem se však dozvěděl, že je Říman, přišel jsem s vojskem a vytrhl jim ho.
28. A protože jsem chtěl zjistit, z čeho jej obviňují, přivedl jsem ho do jejich velerady.
29. Tehdy jsem shledal, že jej obviňují kvůli nějakým otázkám jejich Zákona, ale že nemá žádnou vinu zasluhující smrt nebo vězení.
30. A když mi bylo oznámeno o úkladech, které tomu muži činili Židé, ihned jsem ho poslal k tobě a jeho žalobcům jsem přikázal, aby řekli před tebou, co proti němu mají. Buď zdráv."
31. Vojáci tedy vzali Pavla, jak jim bylo nařízeno, a odvedli ho v noci do Antipatridy.
32. Nazítří s ním pak nechali jet jezdce a vrátili se do pevnosti.
33. A ti, když přijeli do Cesareje, doručili vladaři dopis a postavili před něj Pavla.
34. Když si tedy vladař dopis přečetl, zeptal se, z jaké je provincie, a když zjistil, že z Kilikie,
35. řekl: "Vyslechnu tě, až přijdou také tví žalobci." A nařídil, ať je hlídán v Herodově paláci.

24. kapitola

1. Po pěti dnech tedy sestoupil do Cesareje nejvyšší kněz Ananiáš se staršími a s nějakým řečníkem Tertullem. Ti oznámili vladaři žalobu proti Pavlovi.
2. A když byl předvolán, začal Tertullus obžalobu. Řekl: "Díky tobě zakoušíme veliký pokoj a tvojí prozřetelností se v tomto národě děje mnoho náprav,
3. což naprosto a všude přijímáme se vší vděčností, vznešený Felixi.
4. Abych tě však déle nezdržoval, prosím, abys nás s vlídností sobě vlastní krátce vyslyšel.
5. Shledali jsme totiž, že tento muž je jako mor. Rozněcuje nesváry mezi všemi Židy po celém světě a je vůdcem té sekty nazaretských.
6. Dokonce se pokusil znesvětit chrám! Zajali jsme ho tedy a chtěli jsme ho soudit podle našeho Zákona.
7. Přišel však velitel Lysiáš, s velikým násilím nám ho vzal z rukou
8. a přikázal, aby jeho žalobci přišli k tobě. Když ho vyslechneš, budeš se od něho moci sám dovědět o tom všem, z čeho jej obviňujeme."
9. A s tím souhlasili i Židé a tvrdili, že je to tak.
10. Když mu tedy vladař pokynul, aby mluvil, Pavel odpověděl: "Jelikož vím, že jsi již mnoho let soudcem tohoto národa, budu se hájit s dobrou myslí,
11. protože ti může být známo, že to není více než dvanáct dní, co jsem přišel do Jeruzaléma, abych se poklonil Bohu.
12. A nenalezli mě, jak se s někým dohaduji v chrámu nebo působím pozdvižení v zástupu nebo v synagogách nebo ve městě.
13. A to, z čeho mě teď obviňují, ani nemohou prokázat.
14. Vyznávám však před tebou, že podle té cesty, kterou nazývají sektou, tak sloužím Bohu našich otců: věřím všemu, co je napsáno v Zákoně a v Prorocích.
15. A mám v Bohu naději, kterou chovají i oni sami, že nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.
16. Proto se sám snažím o to, abych měl vždycky čisté svědomí před Bohem i před lidmi.
17. Po mnoha letech jsem tedy přišel, abych svému národu přinesl almužny a oběti,
18. při čemž mě někteří Židé z Asie nalezli v chrámu očištěného, ne se zástupem ani s pozdvižením.
19. Ti by měli stát před tebou a žalovat, pokud proti mně něco mají.
20. Anebo ať tito sami řeknou, zda na mně, když jsem stál před veleradou, našli nějakou nepravost,
21. kromě toho jednoho výroku, že jsem zvolal, když jsem stál mezi nimi: 'Já jsem dnes vámi souzen kvůli vzkříšení z mrtvých!'"
22. A když to Felix vyslechl, odložil jejich případ, protože už věděl o té cestě něco přesnějšího, a řekl: "Rozsoudím vaši při, až přijede velitel Lysiáš."
23. Poručil tedy setníkovi, aby Pavla střežil a ulehčil mu a aby žádnému z jeho přátel nebránil posluhovat mu nebo ho navštěvovat.
24. Když pak po několika dnech Felix přišel se svou manželkou Drusillou (která byla Židovka), poslal pro Pavla a vyslechl si ho ohledně víry v Krista.
25. A když vyprávěl o spravedlnosti a zdrženlivosti a o nadcházejícím soudu, dostal Felix strach a řekl: "Prozatím odejdi; zavolám si tě, až budu mít čas."
26. Zároveň však také doufal, že mu Pavel dá peníze, aby ho propustil. Proto také pro něho častěji posílal a hovořil s ním.
27. Když pak uplynuly dva roky, stal se Felixovým nástupcem Porcius Festus. A protože se Felix chtěl zavděčit Židům, nechal Pavla ve vězení.

25. kapitola

1. Když se tedy Festus ujal vlády v provincii, vydal se po třech dnech z Cesareje vzhůru do Jeruzaléma.
2. Tehdy mu nejvyšší kněz a přední Židé oznámili žalobu proti Pavlovi. Prosili ho
3. a dožadovali se té laskavosti, aby ho nechal poslat do Jeruzaléma; chystali totiž léčku, že ho po cestě zabijí.
4. Ale Festus odpověděl, že Pavel má být střežen v Cesareji a že on sám se chystá brzy odjet.
5. "Proto ti," řekl, "kdo mezi vámi mají moc, ať se vypraví se mnou, a je-li na tom muži nějaká špatnost, ať ho žalují."
6. Když tedy mezi nimi pobyl přes deset dní, sestoupil do Cesareje. Druhého dne pak usedl na soudnou stolici a poručil, ať předvedou Pavla.
7. A když přišel, obstoupili ho Židé, kteří přišli z Jeruzaléma, a vznášeli proti Pavlovi mnohá a těžká obvinění. Ta však nemohli dokázat,
8. když se Pavel hájil: "Ani proti židovskému Zákonu ani proti chrámu ani proti císaři jsem se v ničem neprovinil."
9. Ale Festus, který se chtěl zavděčit Židům, Pavlovi odpověděl: "Chceš se vydat do Jeruzaléma a tam být ohledně toho přede mnou souzen?"
10. Pavel tedy řekl: "Stojím před císařskou soudnou stolicí, kde mám být souzen. Židům jsem nijak neublížil, jak sám velmi dobře víš.
11. Jsem-li tedy opravdu v neprávu a spáchal jsem něco zasluhujícího smrt, neodmítám zemřít; jestliže však na tom, z čeho mě obviňují, nic není, nikdo mě jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři!"
12. Tehdy Festus promluvil s radou a odpověděl: "K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš!"
13. Po několika dnech pak do Cesareje dorazil král Agrippa s Bereniké, aby pozdravili Festa.
14. A když tam pobyli mnoho dní, vyprávěl Festus králi o Pavlově při. Řekl: "Felix zanechal ve vězení jistého muže.
15. A když jsem byl v Jeruzalémě, řekli mi o něm velekněží a židovští starší a žádali jeho odsouzení.
16. Odpověděl jsem jim, že Římané nemají ve zvyku vydávat nějakého člověka na smrt dříve, než by ten obžalovaný měl své žalobce tváří v tvář a dostal možnost hájit se proti jejich obvinění.
17. Když se tu tedy sešli, usedl jsem příštího dne beze všech odkladů na soudnou stolici a poručil, ať toho muže předvedou.
18. A když povstali jeho žalobci, neobvinili ho z ničeho takového, jak jsem se já domníval,
19. ale měli s ním spor o nějakých otázkách ohledně toho jejich náboženství a o nějakém mrtvém Ježíši, o kterém Pavel tvrdil, že žije.
20. Já jsem však byl nad těmi otázkami bezradný a říkal jsem mu, zda by chtěl jít do Jeruzaléma a tam být ohledně nich souzen.
21. Ale když se Pavel odvolal, aby byl zachován k soudu Jeho Veličenstva, nařídil jsem, ať ho hlídají, dokud ho nepošlu k císaři."
22. Agrippa tedy Festovi řekl: "Také bych si toho člověka chtěl poslechnout." A on řekl: "Uslyšíš ho zítra."
23. A druhého dne, když Agrippa a Bereniké přišli s velikou nádherou a vstoupili s veliteli a význačnými muži města do jednací síně, byl na Festův rozkaz přiveden Pavel.
24. Tehdy Festus řekl: "Králi Agrippo a všichni muži, kteří jste tu s námi, vidíte tohoto člověka, o kterém se mnou jak v Jeruzalémě, tak zde jednala celá židovská obec s křikem, že nesmí zůstat naživu.
25. Já jsem však shledal, že nic zasluhujícího smrt nespáchal. Když se ale sám odvolal k Jeho Veličenstvu, rozhodl jsem se ho k němu poslat.
26. Nemám však, co bych svému pánu o něm napsal jistého. Proto jsem ho přivedl před vás, a zvláště před tebe, králi Agrippo, abych až to bude vyšetřeno, měl co napsat.
27. Zdá se mi totiž nerozumné posílat vězně a neoznámit, z čeho je obviněn."

26. kapitola

1. Potom Agrippa řekl Pavlovi: "Povoluje se ti, abys mluvil sám za sebe." Pavel tedy pokynul rukou a začal svou obhajobu:
2. "Králi Agrippo, pokládám se za šťastného, že se dnes mám před tebou zodpovídat ze všech těch věcí, ze kterých mě Židé obviňují,
3. zvláště proto, že jsi znalcem všech zvyků a otázek, které se týkají Židů. Proto tě prosím, vyslyš mě trpělivě:
4. Jaký byl od mládí můj život, který jsem zpočátku trávil ve svém vlastním národě v Jeruzalémě, vědí zajisté všichni Židé.
5. Ti mě od počátku dobře znali (kdyby chtěli vydat svědectví), že jsem žil podle nejpřísnější sekty našeho náboženství jako farizeus.
6. A nyní tu stojím, vydán soudu kvůli naději toho zaslíbení, které Bůh dal našim otcům.
7. Dvanáct našich pokolení ustavičně slouží Bohu dnem i nocí v naději, že dojdou k tomu zaslíbení. Kvůli této naději mě Židé žalují, králi Agrippo!
8. Co je podle vašeho soudu neuvěřitelného na tom, že Bůh křísí mrtvé?
9. Ačkoliv i mně samotnému se zdálo, že toho musím mnoho vykonat proti jménu Ježíše Nazaretského.
10. To jsem také v Jeruzalémě dělal. Poněvadž jsem k tomu od velekněží dostal pravomoc, zavřel jsem mnoho svatých do vězení, a když měli být popravováni, hlasoval jsem proti nim.
11. Ve všech synagogách jsem je často trestal a nutil k rouhání. Nesmírně jsem na ně zuřil a pronásledoval je dokonce až do cizích měst."
12. "A v tom, když jsem byl na cestě do Damašku s plnou mocí a pověřením od velekněží,
13. spatřil jsem, králi, v poledne na cestě světlo z nebe, jasnější než slunce, které obklopilo mě i ty, kdo šli se mnou.
14. A když jsme všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil a říkal hebrejským jazykem: 'Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Je pro tebe těžké vzpírat se proti bodcům.'
15. Já jsem řekl: 'Kdo jsi, Pane?' A on řekl: 'Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.
16. Ale vstaň a stůj na svých nohou; neboť jsem se ti ukázal proto, abych tě učinil služebníkem a svědkem těch věcí, které jsi viděl, i těch, ve kterých se ti budu ukazovat.
17. Budu tě vysvobozovat od tohoto lidu i od pohanů, ke kterým tě nyní posílám,
18. abys otvíral jejich oči, aby se obrátili od tmy ke světlu a od moci Satana k Bohu, aby skrze víru ve mne přijali odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.'"
19. "Proto jsem, králi Agrippo, nebyl neposlušný tomu nebeskému vidění,
20. ale oznamoval jsem nejprve těm, kdo jsou v Damašku, a potom v Jeruzalémě i po celé judské zemi, i pohanům, že mají činit pokání, obrátit se k Bohu a dělat skutky odpovídající pokání.
21. Kvůli tomu mě Židé zajali v chrámu a pokoušeli se mě zabít.
22. Ale protože jsem až do dnešního dne zakoušel pomoc od Boha, stojím, vydávám svědectví malému i velkému a neříkám nic než to, co pověděli proroci i Mojžíš:
23. Že Kristus má trpět, že jako první vstane z mrtvých a že bude zvěstovat světlo tomuto lidu i pohanům."
24. A když Pavel takto mluvil na svou obranu, Festus vykřikl: "Pavle, ty šílíš! Tvá veliká učenost tě přivádí k šílenství!"
25. Ale on řekl: "Nešílím, vznešený Feste, ale pronáším slova pravdy a střízlivosti.
26. Král, před kterým také směle mluvím, o těchto věcech zajisté ví. Jsem přesvědčen, že mu nic z toho není neznámo, poněvadž se to nedělo někde v ústraní.
27. Věříš, králi Agrippo, prorokům? Vím, že věříš."
28. Tehdy Agrippa Pavlovi odpověděl: "Téměř jsi mě přesvědčil, abych se stal křesťanem."
29. Pavel však řekl: "Přál bych si od Boha, abys nejen ty, ale i všichni, kdo mě dnes slyší, byli nejen téměř, ale úplně takoví, jako jsem já, kromě těchto pout!"
30. Když to řekl, král vstal a s ním i vladař a Bereniké i ti, kdo s nimi seděli.
31. A když odešli, mluvili spolu a říkali: "Tento člověk nedělá nic zasluhujícího smrt nebo vězení!"
32. Agrippa tedy řekl Festovi: "Kdyby se tento člověk neodvolal k císaři, mohl být propuštěn."

27. kapitola

1. Jakmile pak bylo rozhodnuto, že vyplujeme do Itálie, byl Pavel s některými jinými vězni svěřen setníkovi jménem Julius z praporu Jeho Veličenstva.
2. Nastoupili jsme tedy na adramyttskou loď, která měla plout podél pobřeží Asie, a vypluli jsme. Byl s námi také Aristarchos, Makedonec z Tesaloniky.
3. Druhého dne jsme pak přistáli v Sidonu. Julius se choval k Pavlovi přívětivě a dovolil mu zajít k přátelům a užít jejich péče.
4. Když jsme tedy odtud vyrazili, obepluli jsme Kypr, protože větry byly proti nám.
5. Přepluli jsme tedy moře podél Kilikie a Pamfylie a přijeli jsme do lykijského města Myry.
6. Tam setník našel alexandrijskou loď, která plula do Itálie, a přivedl nás na ni.
7. Potom jsme se pomalu plavili po mnoho dní a sotva jsme se dostali naproti Knidu. Protože nám bránil vítr, obepluli jsme Krétu podél Salmóny,
8. a když jsme ji s obtížemi minuli, přijeli jsme na jedno místo zvané Pěkné přístavy, blízko něhož bylo město Lasea.
9. Když pak uběhlo mnoho času a plavba již byla nebezpečná (protože už minul i Půst), Pavel jim domlouval:
10. "Muži, vidím, že tato plavba skončí neštěstím a velikou škodou nejen na lodi a nákladu, ale i na našich životech!"
11. Ale setník více důvěřoval kormidelníkovi a majiteli lodi, než tomu, co říkal Pavel.
12. A protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina radila, aby se odtud vyplulo, zda by nějak nemohli k přezimování dorazit do krétského přístavu Fénix, čelícího jihozápadnímu i severozápadnímu větru.
13. A když začal lehce vanout jižní vítr, zdálo se jim, že se mají držet svého předsevzetí, a tak zvedli kotvy a pluli těsně podél Kréty.
14. Zanedlouho však od ní udeřil bouřlivý vítr zvaný Euroklydon,
15. a když jím byla loď uchvácena a nemohla tomu větru odolat, nechali jsme se unášet.
16. Dostali jsme se pak do závětří jednoho ostrůvku zvaného Klauda, kde jsme stěží byli schopni ovládnout člun.
17. Když ho vytáhli na palubu, použili pomocných prostředků k podvázání lodi a ve strachu, aby nenarazili na syrtskou mělčinu, spustili plachtu a tak se nechali unášet.
18. A když námi bouře velice zmítala, začali druhého dne vyhazovat náklad.
19. A třetího dne jsme vlastníma rukama vyhodili vybavení lodi.
20. Když se pak po mnoho dní neukazovalo slunce ani hvězdy a doléhala na nás nemalá bouře, ztrácela se nakonec všechna naděje, že se zachráníme.
21. A když už byli dlouhou dobu bez jídla, tehdy se Pavel postavil uprostřed nich a řekl: "Muži, měli jste mě poslechnout, nevyplouvat z Kréty a ušetřit si toto neštěstí a škodu.
22. Nyní vás ale vyzývám, abyste se vzchopili, protože nikdo z vás nepřijde o život, jen loď bude zničena.
23. Této noci totiž ke mně přišel anděl toho Boha, kterému patřím a kterému sloužím,
24. a řekl: 'Neboj se, Pavle, musíš se postavit před císaře; a hle, Bůh ti daroval všechny, kdo se plaví s tebou.'
25. Proto buďte dobré mysli, muži; věřím totiž Bohu, že se vše stane tak, jak mi bylo řečeno.
26. Musíme však dorazit k nějakému ostrovu."
27. A když nastala čtrnáctá noc, co jsme byli unášeni napříč Jadranem, začali se kolem půlnoci námořníci domnívat, že se blíží k nějaké zemi.
28. Spustili tedy olovnici a zjistili hloubku dvaceti sáhů; a když maličko poodjeli a znovu spustili olovnici, zjistili hloubku patnácti sáhů.
29. A protože se báli, abychom nenarazili na útesy, spustili ze zádi čtyři kotvy a přáli si, aby nastal den.
30. Když pak námořníci chtěli utéci z lodi a spustili člun na moře pod záminkou, že chtějí natahovat kotvy také z přídi,
31. řekl Pavel setníkovi a vojákům: "Jestliže oni nezůstanou na lodi, nebudete se moci zachránit!"
32. Tehdy vojáci usekli lana od člunu a nechali ho uplavat.
33. A než se začalo rozednívat, vyzýval Pavel všechny, aby pojedli: "Dnes již čtrnáctý den čekáte, zůstáváte lační a nic nejíte.
34. Proto vás prosím, abyste pojedli, neboť je to pro vaši záchranu; nikomu z vás totiž nespadne ani vlas z hlavy.
35. A když to řekl, vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, nalámal a začal jíst.
36. Všichni tedy byli povzbuzeni a pojedli.
37. (Na lodi nás pak bylo celkem dvě stě sedmdesát šest duší.)
38. A když se nasytili pokrmem, sypali pšenici do moře, aby odlehčili loď.
39. Když pak nastal den, nemohli tu zem poznat. Viděli však nějakou zátoku s břehem, na nějž chtěli, bude-li to možné, s lodí najet.
40. Zbavili se tedy kotev a nechali je v moři. Rozvázali také provazy u kormidel a když vytáhli přední plachtu proti větru, dali se ke břehu.
41. Když však narazili na místo, kde se schází dvě moře, loď najela na mělčinu a příď pevně uvázla a nemohla se pohnout, ale záď se lámala pod silou vln.
42. Vojáci tedy radili, že vězňové mají být zabiti, aby některý neuplaval a neunikl.
43. Ale setník jejich záměru zabránil, protože chtěl zachránit Pavla. Poručil tedy těm, kdo uměli plavat, aby vyskočili první a dostali se na zem
44. a ostatní za nimi - někteří na prknech jiní na věcech z lodi. A tak se stalo, že se všichni ve zdraví dostali na zem.

28. kapitola

1. Když se tedy zachránili, zjistili, že se ten ostrov jmenuje Malta.
2. A domorodci nám prokazovali neobyčejnou přívětivost. Zapálili totiž oheň a všechny nás přijali, kvůli dešti, který nastal, a kvůli zimě.
3. Když pak Pavel nasbíral spoustu roští a přikládal na oheň, zakousla se mu do ruky zmije, která unikala před teplem.
4. Když domorodci uviděli toho hada viset od jeho ruky, říkali jedni druhým: "Tento člověk je určitě vrah! Ačkoli se zachránil z moře, Spravedlnost mu nedovolila žít."
5. On ale setřásl hada do ohně a nic zlého se mu nestalo.
6. Oni však očekávali, že oteče anebo náhle padne mrtev. A když dlouho čekali a viděli, že se mu nic zlého neděje, změnili názor a říkali, že je to bůh.
7. V těch místech měl pozemky přední muž toho ostrova, jménem Publius. Ten nás přijal a po tři dny nás přátelsky hostil.
8. Přihodilo se pak, že otec toho Publia ležel sužován horečkou a úplavicí. Pavel k němu přišel, a když se pomodlil, vložil na něj ruce a uzdravil ho.
9. A když se to stalo, přicházeli i ostatní lidé z toho ostrova, kteří byli nemocní, a byli uzdravováni.
10. Ti nás také zahrnuli mnoha poctami, a když jsme měli vyplout, naložili nám, co jsme potřebovali.
11. Po třech měsících jsme tedy vypluli na alexandrijské lodi se znakem Diových synů, která na tom ostrově přezimovala.
12. A když jsme připluli do Syrakus, zůstali jsme tam tři dny.
13. Odtud jsme se oklikou dostali do Regia. Po jednom dni pak zavál jižní vítr a my jsme druhého dne přijeli do Puteol.
14. Tam jsme nalezli bratry, kteří žádali, abychom u nich sedm dní zůstali. A tak jsme se vydali k Římu.
15. Když pak o nás uslyšeli tamější bratři, vyšli nám naproti až k Appiově tržišti a ke Třem krčmám. Když je Pavel uviděl, poděkoval Bohu a nabyl odvahy.
16. A když jsme přišli do Říma, předal setník vězně veliteli gardy, ale Pavlovi bylo dovoleno, aby bydlel sám s vojákem, který ho hlídal.
17. Po třech dnech se pak stalo, že Pavel svolal přední z Židů a když se sešli, řekl jim: "Bratři, já jsem neudělal nic proti našemu lidu ani proti otcovským zvykům, ale byl jsem jako vězeň vydán z Jeruzaléma do rukou Římanů.
18. Ti mě vyslechli a chtěli propustit, protože na mně nebyla žádná smrtelná vina.
19. Když se ale Židé stavěli proti tomu, byl jsem nucen odvolat se k císaři - avšak ne proto, abych nějak obviňoval svůj národ.
20. A z toho důvodu jsem vás pozval, abych vás viděl a promluvil s vámi, protože jsem svázán tímto řetězem kvůli naději Izraele."
21. Oni mu tedy řekli: "My jsme o tobě nedostali z Judska žádný dopis, ani nám nikdo z bratrů nepřišel podat zprávu nebo říci o tobě něco zlého.
22. Považujeme však za správné slyšet od tebe, jak smýšlíš; je nám totiž o té sektě známo, že se všude mluví proti ní."
23. A když mu určili den, sešlo se jich mnoho k němu tam, kde byl ubytován, a on jim vykládal a svědčil o Božím království a od rána až do večera je z Mojžíšova zákona a Proroků přesvědčoval o Ježíši.
24. A někteří se tím, co říkal, dali přesvědčit, jiní však nevěřili.
25. Neměli tedy mezi sebou shodu a začali se rozcházet poté, co Pavel řekl to jedno slovo: "Duch Svatý dobře mluvil k našim otcům skrze proroka Izaiáše,
26. když řekl: 'Jdi k tomuto lidu a řekni: Sluchem uslyšíte, ale nijak nepochopíte a zrakem uvidíte, ale nijak neprohlédnete.
27. Neboť srdce tohoto lidu ztučnělo a svýma ušima ztěžka slyšeli. Své oči pevně zavřeli, aby snad očima neuviděli, ušima neuslyšeli a srdcem nepochopili a neobrátili se abych je neuzdravil.'
28. Ať je vám tedy známo, že toto Boží spasení bylo posláno pohanům, a ti uslyší!"
29. A když to řekl, Židé odešli a měli mezi sebou veliké hádky.
30. Pavel pak zůstal celé dva roky ve vlastním pronájmu a přijímal všechny, kdo k němu přicházeli,
31. kázal Boží království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší smělostí a bez překážek.