1. kapitola

1. První zprávu jsem zajisté sepsal, ó Teofile, o všech věcech, které Ježíš začal dělat i učit
2. až do dne, kdy byl vzat vzhůru, když skrze Ducha Svatého dal přikázání apoštolům, které vyvolil.
3. Těm také po svém utrpení mnoha jistými důkazy prokázal, že je živý, když se jim po čtyřicet dní ukazoval a mluvil o Božím království.
4. A když je shromáždil, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale aby očekávali Otcovo zaslíbení, "které jste," jak řekl, "slyšeli ode mne;
5. neboť Jan zajisté křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem Svatým po těchto nemnoha dnech."
6. Když se tedy spolu sešli, zeptali se ho: "Pane, obnovíš pro Izrael království v tomto čase?"
7. On jim však řekl: "Není vaše věc znát časy nebo doby, které Otec uložil ve své moci;
8. ale přijmete moc Ducha Svatého přicházejícího na vás a budete mi svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku i v Samaří a až do posledních končin země."
9. A když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen vzhůru a oblak jim ho vzal z očí.
10. Když se pak za ním upřeně dívali, jak odchází do nebe, hle, postavili se k nim dva muži v bílém rouchu,
11. kteří jim řekli: "Muži galilejští, co stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru do nebe, přijde stejným způsobem, jak jste ho viděli odcházet do nebe."
12. Tehdy se vrátili do Jeruzaléma od hory zvané Olivetská, která je blízko Jeruzaléma - ve vzdálenosti jedné sobotní cesty.
13. A když vešli, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali: Petr, Jakub, Jan a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův a Šimon Zélótes a Juda Jakubův.
14. Ti všichni zůstávali jednomyslně v modlitbě a prosbě se ženami, i s Marií, Ježíšovou matkou, a s jeho bratry.
15. V těch dnech pak povstal uprostřed učedníků Petr (počet lidí byl dohromady asi sto dvacet) a řekl:
16. "Bratři, muselo se naplnit to Písmo, které Davidovými ústy předpověděl Duch Svatý o Jidáši, který se stal vůdcem těch, kdo zajali Ježíše.
17. Neboť byl započítán mezi nás a obdržel podíl na této službě."
18. (Ten tedy získal za odměnu své nepravosti pole, ale když spadl střemhlav, roztrhl se v půli a všechny jeho vnitřnosti vyhřezly.
19. A to vešlo ve známost všem obyvatelům Jeruzaléma, takže to pole bylo v jejich vlastním jazyce pojmenováno Akeldama, to jest Pole krve.)
20. "V knize Žalmů je přece napsáno: 'Jeho příbytek ať zpustne a ať není, kdo by v něm bydlel' a: 'Jeho úřad ať zaujme jiný.'
21. Proto musí jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš přebýval mezi námi,
22. počínaje Janovým křtem až do toho dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, být s námi svědkem jeho vzkříšení."
23. Postavili tedy dva: Josefa zvaného Barsabáš (který měl příjmení Justus) a Matěje.
24. A když se pomodlili, řekli: "Ty, Pane, který znáš všechna srdce, ukaž, kterého jsi vyvolil z těchto dvou,
25. aby obdržel podíl na této službě a apoštolství, od něhož Jidáš odstoupil, aby odešel na své místo."
26. Dali jim tedy losy a los padl na Matěje. A tak byl připočten k jedenácti apoštolům.

 

2. kapitola

1. Když pak přišel den Letnic, byli všichni jednomyslně spolu.
2. A náhle nastal zvuk z nebe, jako valícího se prudkého větru, a naplnil celý dům, kde seděli.
3. Tehdy se jim ukázaly jakoby rozdělené jazyky ohně a posadily se na každém z nich.
4. A všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.
5. V Jeruzalémě tehdy přebývali Židé, zbožní muži z každého národa pod nebem.
6. A když nastal ten zvuk, sešlo se množství lidí a byli zmateni, protože je každý slyšel, jak mluví jeho vlastním jazykem.
7. Všichni tedy žasli a v údivu říkali jedni druhým: "Hleďte, copak nejsou ti všichni, kteří tu mluví, Galilejci?
8. Jak to, že tedy každý slyšíme svůj vlastní jazyk, ve kterém jsme se narodili?
9. Parthové, Médové, Elamité a obyvatelé Mezopotámie, Judska i Kappadokie, Pontu a Asie,
10. Frygie i Pamfylie, Egypta i krajů Libye vedle Kyrény a příchozí z Říma, Židé i proselyté,
11. Kréťané i Arabové - slyšíme je mluvit našimi jazyky o velikých Božích věcech!"
12. A tak všichni žasli a bezradně říkali jeden druhému: "Co má tohle znamenat?"
13. Jiní se ale posmívali a říkali: "Jsou opilí novým vínem!"
14. Petr však spolu s jedenácti povstal, pozvedl svůj hlas a promluvil: "Muži z Judska i všichni, kteří přebýváte v Jeruzalémě, toto ať je vám známo a vyslechněte má slova:
15. Jistěže tito nejsou opilí, jak se domníváte. Vždyť je teprve třetí denní hodina!
16. Ale toto je to, co bylo předpověděno ústy proroka Joele:
17. 'A stane se v posledních dnech, praví Bůh, že vyleji ze svého Ducha na veškeré tělo a vaši synové i vaše dcery budou prorokovat; vaši mladíci budou vídat vidění a vaši starci budou mívat sny.
18. V těch dnech zajisté vyleji ze svého Ducha na své služebníky i na své služebnice a budou prorokovat.
19. A ukážu zázraky nahoře na nebi a znamení dole na zemi, krev a oheň a oblaka dýmu.
20. Slunce se obrátí v temnotu a měsíc v krev, dříve než přijde ten veliký a zjevný Pánův den.
21. A stane se, že každý, kdo bude vzývat jméno Pána, bude spasen.'"
22. "Izraelité, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, toho muže, kterého mezi vámi Bůh prokázal divy, zázraky a znameními, které skrze něho Bůh dělal uprostřed vás, jak sami víte,
23. toho jste, vydaného z Božího uloženého rozhodnutí a předzvědění, vzali a zabili ukřižováním skrze ruce bezbožníků.
24. Bůh ho ale vzkřísil a zprostil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby ho držela ve své moci.
25. David přece o něm říká: 'Viděl jsem Pána vždycky před sebou, neboť je mi po pravici, abych nezakolísal.
26. Proto se mé srdce rozveselilo a můj jazyk zajásal, nadto i mé tělo spočine v naději.
27. Neboť nenecháš mou duši v pekle a svému Svatému nedáš spatřit porušení.
28. Oznámil jsi mi cesty života a svou tváří mě naplníš potěšením.'
29. Bratři, mohu vám směle říci o patriarchovi Davidovi, že zemřel a byl pochován a jeho hrob je u nás až do dnešního dne.
30. A poněvadž byl prorok a věděl, že se mu Bůh zavázal přísahou, že z plodu jeho beder pozdvihne Krista podle těla a posadí ho na jeho trůn,
31. viděl to předem a mluvil o Kristově vzkříšení, že jeho duše 'nebyla zanechána v pekle' a jeho tělo 'nespatřilo porušení'.
32. Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky.
33. Když byl tedy Boží pravicí vyvýšen, přijal od Otce zaslíbení Ducha Svatého a vylil to, co nyní vidíte a slyšíte.
34. David přece nevystoupil do nebe, ale sám říká: 'Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici,
35. dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.'
36. Ať tedy ví s jistotou všechen dům Izraele, že Bůh ho učinil Pánem a Kristem - toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali."
37. A když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: "Co máme dělat, bratři?"
38. Petr jim tedy řekl: "Čiňte pokání a ať se každý z vás pokřtí ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha Svatého.
39. To zaslíbení totiž platí vám i vašim dětem i všem, kdo jsou daleko, kohokoli povolá Pán, náš Bůh."
40. Dosvědčoval to ještě mnoha jinými slovy a vyzýval je: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!"
41. Ti, kteří ochotně přijali jeho slova, tedy byli pokřtěni. V ten den se připojilo okolo tří tisíc duší
42. a zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách.
43. Na každou duši tedy přišla bázeň a skrze apoštoly se dělo mnoho zázraků a znamení.
44. Všichni věřící pak byli pospolu a měli všechno společné.
45. Prodávali pozemky a majetky a rozdělovali je všem, jak kdo potřeboval.
46. Každý den také zůstávali jednomyslně v chrámu a po domech lámali chléb a přijímali pokrm s radostí a prostotou srdce;
47. chválili Boha a měli milost u všeho lidu. A Pán denně přidával církvi ty, kteří byli spaseni.

3. kapitola

1. Petr a Jan potom vstupovali v hodinu modlitby (to jest o deváté) do chrámu.
2. A byl tam nesen jeden muž, chromý od lůna své matky, kterého každý den pokládali u chrámové brány zvané Krásná, aby ty, kdo vcházeli do chrámu, prosil o almužnu.
3. Ten uviděl Petra a Jana, jak se chystají vejít do chrámu, a prosil je o almužnu.
4. Petr však na něj s Janem upřel zrak a řekl: "Podívej se na nás."
5. Pozoroval je tedy s očekáváním, že od nich něco přijme.
6. Ale Petr řekl: "Stříbro a zlato nemám, ale co mám, to ti dám. Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!"
7. Uchopil ho za pravou ruku a zvedl ho; a tehdy se jeho nohy a klouby ihned zpevnily.
8. A když vyskočil, stál a chodil a vešel s nimi do chrámu, kde se procházel, poskakoval a chválil Boha.
9. Všechen lid ho tedy viděl, jak chodí a chválí Boha,
10. a poznali, že je to ten, který kvůli almužně sedával u chrámové Krásné brány, a byli naplněni děsem a úžasem nad tím, co se mu přihodilo.
11. A když se ten uzdravený chromý držel Petra a Jana, seběhl se k nim všechen vyděšený lid do sloupoví zvaného Šalomounovo.
12. Když to tedy Petr uviděl, promluvil k lidu: "Proč se tomu divíte, Izraelité? A proč se na nás tak upřeně díváte, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento člověk chodí?
13. Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy vydali a jehož jste se zřekli před Pilátem, když se rozhodl, že ho propustí.
14. Zřekli jste se toho Svatého a Spravedlivého a vyžádali jste si, aby vám byl vydán vrah.
15. Zabili jste Původce života, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých; a my jsme toho svědky.
16. Skrze víru v jeho jméno dalo jeho jméno sílu tomuto muži, kterého vidíte a znáte. Ano, víra, která je skrze něho, mu dala toto plné zdraví před očima vás všech.
17. Teď však vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové.
18. Bůh však takto naplnil, co předpověděl ústy všech svých proroků: že Kristus bude trpět.
19. Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a přišly časy osvěžení od Pánovy tváře
20. a aby poslal toho, který vám byl předem kázán, Ježíše Krista,
21. kterého musí nebe držet až do časů nápravy všech věcí, o nichž Bůh mluvil od věků ústy všech svých svatých proroků.
22. Mojžíš přece řekl otcům: 'Pán, váš Bůh, vám vzbudí z vašich bratrů Proroka jako mne; toho budete poslouchat ve všem, cokoli vám řekne.
23. A stane se, že každá duše, která by toho Proroka neuposlechla, bude vyhlazena z lidu.'
24. Ano, také všichni proroci, kteří mluvili od Samuele a po něm, předpovídali tyto dny.
25. Vy jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s našimi otci, když řekl Abrahamovi: 'Ve tvém semeni budou požehnána všechna pokolení země.'
26. Vám jako prvním vzbudil Bůh svého služebníka Ježíše a poslal ho žehnat vám, aby každého odvrátil od jeho nepravostí."

 

4. kapitola

1. A když ještě mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a saduceji,
2. protože těžce nesli, že učí lid a kážou vzkříšení z mrtvých skrze Ježíše.
3. Chopili se jich tedy a dali je až do druhého dne do vězení, protože už byl večer.
4. Mnozí z těch, kdo uslyšeli Slovo, však uvěřili. A počet mužů dosáhl asi pěti tisíc.
5. Druhého dne se pak stalo, že se v Jeruzalémě sešli židovští hodnostáři, starší a zákoníci,
6. nejvyšší kněz Annáš i Kaifáš, Jan, Alexandr a všichni, kdo byli z velekněžského rodu.
7. A když je postavili doprostřed, vyptávali se: "Jakou mocí a v jakém jménu jste to udělali?"
8. Tehdy jim Petr, naplněn Duchem Svatým, řekl: "Vůdcové lidu a starší Izraele:
9. Poněvadž jsme dnes vyslýcháni pro dobrý skutek při nemocném člověku, kterým byl uzdraven,
10. ať je známo vám všem i všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho stojí před vámi tento člověk zdravý.
11. To je ten 'kámen, zavržený vámi staviteli, který se stal hlavním kamenem klenby'.
12. A v nikom jiném není spasení, protože lidem není dáno jiné jméno pod nebem, v němž bychom měli být spaseni."
13. Když tedy viděli Petrovu a Janovu smělost a shledali, že jsou to neučení a prostí lidé, divili se a poznali na nich, že byli s Ježíšem.
14. A když viděli toho člověka, který byl uzdraven, jak stojí s nimi, neměli, co by proti nim řekli.
15. Poručili jim tedy, aby odešli z velerady ven, a radili se spolu.
16. Říkali: "Co s těmi lidmi uděláme? Všem přebývajícím v Jeruzalémě je přece známo, že se skrze ně stal zjevný zázrak, a my to nemůžeme popřít.
17. Aby se to ale mezi lidmi více nešířilo, důrazně jim pohrozme, aby v tom jménu už k žádnému člověku nemluvili."
18. Zavolali je tedy a přikázali jim, aby už vůbec nemluvili ani neučili v Ježíšově jménu.
19. Petr a Jan jim však odpověděli: "Posuďte, zda je v Božích očích spravedlivé, abychom vás poslouchali více než Boha.
20. My totiž nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli."
21. A když nenalézali nic, za co by je potrestali, znovu jim pohrozili a kvůli lidu je propustili; všichni totiž oslavovali Boha za to, co se stalo.
22. A tomu člověku, na kterém se stal ten zázrak uzdravení, bylo přes čtyřicet let.
23. Když tedy byli propuštěni, přišli ke svým a vyprávěli, co jim řekli velekněží a starší.
24. A když to bratři uslyšeli, pozvedli jednomyslně hlas k Bohu a řekli: "Hospodine, ty jsi Bůh, který stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich,
25. který jsi ústy Davida, svého služebníka, řekl: 'Proč se rozzuřily národy a lidé vymýšleli marnosti?
26. Králové země povstali a vládci se spolu shromáždili proti Pánu a proti jeho Pomazanému.'
27. A opravdu se proti tvému svatému služebníku Ježíši, kterého jsi pomazal, sešli Herodes a Pontský Pilát s pohany a lidem Izraele,
28. aby udělali to, co tvá ruka a tvá vůle předurčila, aby se stalo.
29. Nyní, Pane, pohleď na jejich výhrůžky a dej svým služebníkům mluvit tvé slovo se vší smělostí,
30. když budeš vztahovat svou ruku k uzdravování a k činění znamení a zázraků skrze jméno svého svatého služebníka Ježíše."
31. A když se modlili, zatřáslo se to místo, na kterém byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a mluvili Boží slovo se smělostí.
32. To množství věřících pak mělo jedno srdce a jednu duši. Nikdo ani nenazýval nic z toho, co měl, svým vlastním, ale měli všechny věci společné.
33. Apoštolové vydávali velikou mocí svědectví o vzkříšení Pána Ježíše a veliká milost byla na nich všech.
34. Nikdo mezi nimi neměl nouzi, protože všichni, kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a peníze, za které je prodali, přinášeli
35. a pokládali k nohám apoštolů. To pak bylo rozdělováno každému podle toho, jak kdo potřeboval.
36. A Jozes, který měl od apoštolů jméno Barnabáš (což v překladu znamená Syn potěšení), levíta rodem z Kypru,
37. prodal své pole, přinesl peníze a položil je k nohám apoštolů.

 

5. kapitola

1. Jeden muž jménem Ananiáš však se svou manželkou Zafírou prodal pozemek
2. a s vědomím své manželky z těch peněz lstivě ubral. Potom přinesl určitou část a položil ji k nohám apoštolů.
3. Petr však řekl: "Ananiáši, proč Satan naplnil tvé srdce, abys lhal Duchu Svatému a lstivě ubral z peněz za to pole?
4. Copak nebylo tvé, když zůstávalo neprodané? A když bylo prodáno, bylo ve tvé moci. Proč ses tedy ve svém srdci rozhodl k takovému činu? Nezalhal jsi lidem, ale Bohu!"
5. Když pak Ananiáš uslyšel ta slova, padl a vypustil duši. A na všechny, kteří to slyšeli, přišla veliká bázeň.
6. Mládenci tedy vstali, zabalili ho, vynesli ven a pochovali.
7. A stalo se, že po uplynutí asi tří hodin přišla i jeho žena, která nevěděla, co se stalo.
8. Petr jí tedy řekl: "Pověz mi, zda jste to pole prodali za tolik?" A ona řekla: "Ano, za tolik."
9. Petr jí však řekl: "Proč jste se smluvili, abyste pokoušeli Pánova Ducha? Hle, nohy těch, kteří pochovali tvého muže, jsou přede dveřmi, a vynesou i tebe!"
10. A ihned padla k jeho nohám a vypustila duši. A když mladíci vešli, nalezli ji mrtvou. Vynesli ji tedy a pochovali vedle jejího muže.
11. Na celou církev i na všechny, kdo to slyšeli, pak přišla veliká bázeň.
12. Skrze ruce apoštolů se tedy dělo mezi lidem mnoho znamení a zázraků a všichni bývali jednomyslně spolu v Šalomounově sloupoví.
13. Nikdo jiný se k nim však neodvažoval připojit, ale lid si jich velice vážil.
14. K Pánu se pak přidávalo stále více věřících, množství mužů i žen,
15. takže i na ulice vynášeli nemocné a pokládali je na lůžka a nosítka, aby když tudy půjde Petr, alespoň jeho stín padl na některého z nich.
16. Do Jeruzaléma se také scházelo množství lidí z okolních měst, kteří přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy a ti všichni byli uzdravováni.
17. Tehdy povstal nejvyšší kněz a všichni, kdo byli s ním (což je ta sekta saduceů), naplněni závistí,
18. a chopili se apoštolů a vsadili je do veřejné věznice.
19. Ale Pánův anděl v noci otevřel dveře vězení, vyvedl je ven a řekl:
20. "Jděte, postavte se v chrámu a mluvte lidu všechna slova tohoto života."
21. Když to tedy uslyšeli, vešli za úsvitu do chrámu a učili. Když pak přišel nejvyšší kněz i ti, kdo byli s ním, svolali veleradu (to jest celé staršovstvo synů Izraele) a poslali do vězení, aby je přivedli.
22. Když ale služebníci přišli, nenašli je ve vězení. Vrátili se tedy a oznámili:
23. "Vězení jsme sice našli bezpečně zavřené, také strážné stojící venku přede dveřmi, ale když jsme otevřeli, nikoho jsme uvnitř nenašli."
24. A když ta slova nejvyšší kněz s velitelem chrámové stráže a velekněžími uslyšel, byli bezradní nad tím, co se to mohlo stát.
25. Tehdy někdo přišel a oznámil jim: "Hle, muži, které jste vsadili do vězení, stojí v chrámu a učí lid!"
26. Tehdy velitel se služebníky odešel a přivedl je bez násilí; báli se totiž, aby je lid neukamenoval.
27. A když je přivedli a postavili ve veleradě, zeptal se jich nejvyšší kněz:
28. "Copak jsme vám přísně nepřikázali, abyste v tom jménu neučili? A hle, naplnili jste Jeruzalém svým učením a chcete krev toho člověka uvést na nás!"
29. Petr a apoštolové však odpověděli: "Je třeba více poslouchat Boha než lidi.
30. Bůh vašich otců vzkřísil Ježíše, kterého jste vy pověsili na dřevo a zabili.
31. Jeho Bůh vyvýšil svou pravicí jako Vůdce a Spasitele, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů.
32. A my jsme svědky těchto věcí, a také Duch Svatý, kterého dal Bůh těm, kdo ho poslouchají."
33. Když to tedy uslyšeli, rozzuřili se a začali se radit, jak by je zabili.
34. Tehdy vstal ve veleradě jeden farizeus jménem Gamaliel, učitel Zákona ctěný vším lidem, a poručil, aby byli apoštolové na chvíli vyvedeni ven.
35. Potom jim řekl: "Izraelité, dejte si pozor na to, co chcete udělat s těmito lidmi.
36. Vždyť před těmito dny povstal Teudas; říkal o sobě, že je někým, a připojilo se k němu množství okolo čtyř set mužů. Ten byl zabit a všichni, kdo ho poslouchali, byli rozptýleni a obráceni vniveč.
37. Po něm povstal za dnů soupisu Juda Galilejský a strhl za sebou mnoho lidí. Ale i ten zahynul a všichni, kdo ho poslouchali, byli rozptýleni.
38. Proto vám nyní říkám: Odstupte od těchto lidí a nechte je. Jestliže je totiž tento úmysl nebo toto dílo z lidí, rozpadne se.
39. Je-li však z Boha, nebudete to moci zrušit. Abyste snad nakonec nebyli shledáni jako Boží nepřátelé!"
40. A tak ho poslechli. Zavolali apoštoly, zmrskali je, přikázali jim, aby nemluvili v Ježíšově jménu a propustili je.
41. Oni tedy šli z té velerady s radostí, že byli hodni trpět potupu pro jeho jméno.
42. A nepřestávali každého dne v chrámu i po domech učit a kázat Ježíše Krista.

 

6. kapitola

1. V těch dnech, když se rozmnožoval počet učedníků, pak nastalo reptání helénistů proti Hebrejům, že jejich vdovy jsou při každodenní službě zanedbávány.
2. Dvanáct apoštolů tedy svolalo shromáždění učedníků a řeklo: "Nesluší se, abychom my opustili Boží slovo a sloužili u stolů.
3. Proto ze sebe, bratři, vyberte sedm mužů dobré pověsti, plných Ducha Svatého a moudrosti, kterým svěříme tu práci.
4. My se však budeme pilně věnovat modlitbě a službě slova."
5. Ta řeč se tedy zalíbila celému shromáždění a vybrali Štěpána, muže plného víry a Ducha Svatého, a Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parména a Mikuláše, proselytu z Antiochie.
6. Ty postavili před apoštoly, kteří na ně po modlitbě vložili ruce.
7. A Boží slovo rostlo a počet učedníků v Jeruzalémě se mocně rozrůstal. Také veliké množství kněží poslouchalo víru.
8. Štěpán, plný víry a moci, pak dělal mezi lidem veliké divy a zázraky.
9. Tehdy povstali někteří z takzvané Synagogy Libertinů (Kyrénských, Alexandrijských a těch z Kilikie a Asie) a hádali se se Štěpánem.
10. Nemohli ale obstát proti moudrosti a Duchu, ve kterém mluvil.
11. Podstrčili tedy muže, kteří řekli: "Slyšeli jsme ho mluvit rouhavé řeči proti Mojžíši a proti Bohu!"
12. A tak rozbouřili lid i starší a zákoníky a přišli, chopili se ho a odvedli ho do velerady.
13. Tam postavili falešné svědky, kteří řekli: "Tento člověk nepřestává mluvit rouhavé řeči proti tomuto místu a Zákonu.
14. Slyšeli jsme ho totiž, jak říká, že ten Ježíš Nazaretský zničí toto místo a změní způsoby, které nám vydal Mojžíš!"
15. A když se na něj všichni, kdo seděli ve veleradě, upřeně podívali, viděli jeho tvář jako tvář anděla.

 

7. kapitola

1. Tehdy nejvyšší kněz řekl: "Je to tak?"
2. A on řekl: "Bratři a otcové, slyšte: Bůh slávy se ukázal našemu otci Abrahamovi, když byl v Mezopotámii, předtím než se usadil v Cháranu,
3. a řekl mu: 'Vyjdi ze své země a ze svého příbuzenstva a pojď do země, kterou ti ukážu.'
4. Tehdy vyšel ze země Chaldejců a usadil se v Cháranu. A když jeho otec zemřel, přestěhoval ho Bůh odtud do této země, ve které teď bydlíte.
5. A nedal mu v ní dědictví ani jako šlápotu nohy, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu i jeho semeni po něm, když ještě neměl syna.
6. Bůh tedy mluvil takto: 'Tvoji potomci budou žít jako přistěhovalci v cizí zemi. Budou podrobeni do otroctví a bude se s nimi zle nakládat po čtyři sta let.
7. Ale ten národ, kterému budouotročit, budu já soudit,' řekl Bůh, 'a potom vyjdou a budou mi sloužit na tomto místě.'
8. A vydal jim smlouvu obřízky. Abraham tedy zplodil Izáka a osmého dne ho obřezal, Izák potom Jákoba a Jákob dvanáct patriarchů."
9. "Patriarchové pak žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta, ale Bůh byl s ním.
10. Vysvobodil ho ze všech jeho soužení a dal mu milost a moudrost před faraonem, egyptským králem, a ten ho ustanovil správcem nad Egyptem i nad celým svým domem.
11. Potom přišel na celou egyptskou i kananejskou zem hlad a veliké soužení a naši otcové nenalézali potravu.
12. Když pak Jákob uslyšel, že v Egyptě je obilí, poslal tam naše otce poprvé;
13. a podruhé se Josef dal svým bratrům poznat a tak byl farao seznámen s Josefovým rodem.
14. Josef tedy poslal a zavolal k sobě svého otce Jákoba i celé své příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti duší.
15. Tak tedy Jákob sestoupil do Egypta a zemřel on i naši otcové.
16. Potom byli přeneseni do Sichemu a pochováni v hrobě, který Abraham koupil za cenu stříbra od Emorových synů v Sichemu."
17. "Jak se však přibližoval čas zaslíbení, o kterém Bůh přísahal Abrahamovi, lid v Egyptě rostl a množil se,
18. než povstal jiný král, který neznal Josefa.
19. Ten nakládal s naším rodem lstivě a trápil naše otce, takže museli odkládat své novorozence, aby nezůstávali naživu.
20. V tom čase se narodil Mojžíš a byl velice krásný. Ten byl chován tři měsíce v domě svého otce,
21. a když byl odložen, vzala si ho faraonova dcera a vychovala si ho jako syna.
22. Mojžíš pak byl vyučen vší moudrosti Egypťanů a byl mocný ve slovech i skutcích.
23. A když mu bylo čtyřicet let, přišlo mu na srdce, aby navštívil své bratry, syny Izraele.
24. A když uviděl jednoho, jak trpí bezpráví, zastal se ho, pomstil toho trápeného a Egypťana zabil.
25. Domníval se totiž, že jeho bratři porozumí, že jim Bůh skrze jeho ruku dává vysvobození, ale oni nerozuměli.
26. Ukázal se jim tedy i druhého dne, když měli potyčku a snažil se je usmířit slovy: 'Muži, jste bratři! Proč ubližujete jeden druhému?'
27. Ten, který ubližoval bližnímu, ho však odstrčil se slovy: 'Kdo tě nad námi ustanovil vůdcem a soudcem?'
28. Chceš mě snad zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?'
29. Mojžíš tedy kvůli tomu slovu utekl a bydlel jako přistěhovalec v midjánské zemi, kde zplodil dva syny.
30. Když se pak naplnilo čtyřicet let, ukázal se mu na poušti u hory Sinaj Pánův anděl v plameni hořícího keře.
31. Když to Mojžíš uviděl, podivil se tomu vidění. A když přistupoval, aby se lépe podíval, zazněl k němu Pánův hlas:
32. 'Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.' Mojžíš se tedy roztřásl a neodvažoval se podívat.
33. Tehdy mu Pán řekl: 'Zuj obuv ze svých nohou, protože místo na němž stojíš, je svatá půda.
34. Viděl jsem zřetelně trápení svého lidu, který je v Egyptě; uslyšel jsem jejich sténání a sestoupil jsem, abych je vysvobodil. Proto nyní pojď, pošlu tě do Egypta.'
35. Toho Mojžíše, kterého zavrhli se slovy: 'Kdo tě ustanovil vůdcem a soudcem?', toho Bůh prostřednictvím anděla poslal jako vůdce a vysvoboditele, když se mu ukázal v keři.
36. Ten je vyvedl a dělal divy a zázraky v egyptské zemi, na Rudém moři i na poušti po čtyřicet let."
37. "To je ten Mojžíš, který řekl synům Izraele: 'Pán, váš Bůh, vám vzbudí z vašich bratrů Proroka jako mne; toho budete poslouchat.'
38. To je ten, který ve shromáždění na poušti stál mezi andělem, jenž k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. Ten přijal živá slova, aby je dal nám.
39. Toho naši otcové nechtěli poslouchat, ale odmítli ho. Ve svých srdcích se obrátili do Egypta
40. a řekli Áronovi: 'Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi, protože nevíme, co se stalo s tím Mojžíšem, který nás vyvedl z egyptské země.'
41. V těch dnech pak udělali tele a přinesli té modle oběť a veselili se z díla svých rukou.
42. Bůh se tedy odvrátil a vydal je, aby sloužili nebeskému zástupu, jak je napsáno v knize Proroků: 'Obětovali jste snad mně své oběti a dary čtyřicet let na poušti, dome Izraelský?
43. Vztyčili jste stánek Molocha a hvězdu svého boha Remfana, obrazy, které jste si udělali, abyste se jim klaněli! Proto vás přestěhuji za Babylón.'"
44. "Naši otcové měli na poušti stánek svědectví, jak nařídil Ten, který řekl Mojžíšovi, aby ho udělal podle vzoru, který viděl.
45. Ten také naši otcové převzali a vnesli s Jozuem do panství pohanů, které Bůh vyhnal před tváří našich otců. Tak to bylo až do dnů Davida,
46. který v Božích očích nalezl milost a prosil, aby mohl najít stánek Bohu Jákobovu.
47. Ale dům mu postavil až Šalomoun.
48. Nejvyšší však nebydlí v chrámech udělaných rukama, jak říká prorok:
49. 'Nebe je mi trůnem a země podnoží mých nohou. Jaký dům mi postavíte, praví Pán, a jaké bude místo mého spočinutí?
50. Neučinila snad má ruka toto všechno?'"
51. "Tvrdošíjní a neobřezaného srdce i uší, vy stále jen vzdorujete Duchu Svatému - jak vaši otcové, tak i vy!
52. Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? A zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého, jehož jste se vy teď stali zrádci a vrahy.
53. Vy jste přijali Zákon skrze působení andělů a nezachovali jste ho!"
54. A když to slyšeli, zuřili ve svých srdcích a skřípali na něj zuby.
55. On však, plný Ducha Svatého, upřel zrak do nebe, spatřil Boží slávu a Ježíše, stojícího po Boží pravici,
56. a řekl: "Hle, vidím otevřená nebesa a Syna člověka stojícího po Boží pravici!"
57. Tehdy hlasitě vykřikli, zacpali si uši a jednomyslně se na něj vrhli.
58. Potom ho vyhnali ven z města a kamenovali ho. Svědkové tehdy odložili své pláště u nohou mladíka jménem Saul
59. a kamenovali Štěpána, který vzýval Boha a říkal: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha."
60. Potom klesl na kolena a hlasitě zvolal: "Pane, nepočítej jim tento hřích!" A když to řekl, zesnul.

 

8. kapitola

1. A Saul jeho zabití schvaloval. V té době přišlo na církev v Jeruzalémě veliké pronásledování a všichni kromě apoštolů se rozprchli po judských a samařských krajích.
2. A zbožní muži pochovali Štěpána a velice nad ním naříkali.
3. Saul však pustošil církev. Vcházel do domů, odvlékal muže i ženy a dával je do vězení.
4. Ti, kteří se rozprchli, tedy šli a kázali Slovo.
5. Filip pak vešel do města Samaří a kázal tam Krista.
6. A zástupy jednomyslně poslouchaly to, co Filip říkal, protože slyšely a viděly zázraky, které dělal.
7. Nečistí duchové totiž vycházeli s velikým křikem ze mnohých, kteří je měli, a mnozí ochrnutí a chromí byli uzdraveni.
8. A v tom městě nastala veliká radost.
9. Jeden muž jménem Šimon však v tom městě předtím provozoval magii a ohromoval samařský lid, neboť říkal, že je někým velikým.
10. Všichni, od nejmenšího až po největšího, ho poslouchali a říkali: "Tento je jistě ta veliká Boží moc!"
11. Poslouchali ho však proto, že je dlouhou dobu ohromoval svou magií.
12. Když pak uvěřili Filipovi kážícímu o Božím království a o jménu Ježíše Krista, dávali se muži i ženy pokřtít.
13. Tehdy uvěřil i sám Šimon, a když byl pokřtěn, držel se Filipa. A když viděl, jak se dějí veliká znamení a zázraky, žasl.
14. Když pak apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana.
15. Ti přišli a modlili se za ně, aby přijali Ducha Svatého.
16. (Na nikoho z nich totiž ještě nesestoupil, ale byli pouze pokřtěni ve jméno Pána Ježíše.)
17. Tehdy na ně vkládali ruce a oni přijímali Ducha Svatého.
18. A když Šimon spatřil, že se Duch Svatý dává skrze vkládání rukou apoštolů, přinesl jim peníze
19. se slovy: "Dejte i mě tu moc, aby každý, na koho vložím ruce, přijal Ducha Svatého!"
20. Petr mu však řekl: "Tvé peníze ať jdou s tebou do záhuby, protože ses domníval, že Boží dar lze získat za peníze!
21. Nemáš podíl ani účast na této věci, protože tvé srdce není před Bohem upřímné.
22. Proto čiň pokání z této své špatnosti a pros Boha - snad ti ten úmysl tvého srdce bude odpuštěn.
23. Vidím tě totiž ve žluči hořkosti a v poutu nepravosti."
24. Šimon tedy odpověděl: "Vy se za mě modlete k Pánu, aby na mě nepřišlo nic z toho, co jste říkali!"
25. Když tedy vydali svědectví a domluvili Pánovo slovo, vraceli se do Jeruzaléma a v mnoha samařských vesnicích kázali evangelium.
26. Potom mluvil Pánův anděl k Filipovi: "Vstaň a jdi k jihu na cestu, která vede z Jeruzaléma dolů do Gázy. Je to pustina."
27. Vstal tedy a šel. A hle, muž z Etiopie, mocný komorník Kandaké, etiopské královny, který spravoval všechny její poklady a který se přijel do Jeruzaléma poklonit Bohu,
28. se právě vracel. Seděl na svém voze a četl proroka Izaiáše.
29. Duch tedy řekl Filipovi: "Jdi blíž a připoj se k tomu vozu."
30. A když Filip přiběhl, uslyšel ho, jak čte proroka Izaiáše, a řekl: "Rozumíš snad tomu, co čteš?"
31. A on řekl: "Jak bych mohl? Jedině, kdyby mě někdo vedl." A prosil Filipa, aby nastoupil a posadil se k němu.
32. A to místo v Písmu, které četl, bylo: "Byl veden jako ovce na porážku a jako je beránek němý před tím, kdo ho stříhá, tak neotevřel svá ústa.
33. Ve svém ponížení byl zbaven soudu a kdo vylíčí jeho rod? Vždyť jeho život je vzat ze země."
34. Komorník tedy řekl Filipovi: "Prosím tě, o kom to prorok mluví? O sobě nebo o někom jiném?"
35. Filip tedy otevřel ústa a počínaje tímto místem Písma mu začal kázat Ježíše.
36. A jak jeli, přijeli cestou k jakési vodě a ten komorník řekl: "Pohleď, voda. Co mi brání, abych byl pokřtěn?"
37. Filip tedy řekl: "Jestliže věříš z celého srdce, je to možné." A on odpověděl: "Věřím, že Ježíš Kristus je Boží Syn!"
38. Poručil, aby vůz zastavil, a oba sestoupili do té vody, Filip i komorník, a pokřtil ho.
39. Když pak vystoupili z vody, Pánův Duch uchvátil Filipa a komorník ho už nespatřil; jel tedy svou cestou a radoval se.
40. Filip pak byl nalezen v Azotu. Procházel všechna města a kázal jim evangelium, až přišel do Cesareje.

 

9. kapitola

1. Saul však ještě stále dychtil po výhrůžkách a po vraždění Pánových učedníků. Přišel k nejvyššímu knězi
2. a vyžádal si od něho dopisy pro synagogy v Damašku, aby když tam najde nějaké muže nebo ženy té cesty, mohl je přivést svázané do Jeruzaléma.
3. Když pak byl na cestě a přibližoval se k Damašku, stalo se, že ho náhle obklopilo světlo z nebe.
4. A když padl na zem, uslyšel hlas, jak mu říká: "Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?"
5. Řekl tedy: "Kdo jsi, Pane?" A Pán řekl: "Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Je pro tebe těžké vzpírat se proti bodcům."
6. Řekl tedy s rozechvěním a bázní: "Pane, co chceš, abych dělal?" A Pán mu odpověděl: "Vstaň, vejdi do města a tam ti bude řečeno, co máš dělat."
7. A ti muži, kteří šli s ním, stáli oněmělí, protože slyšeli ten hlas, ale nikoho neviděli.
8. Saul pak vstal ze země a když otevřel oči, nic neviděl. Vzali ho tedy za ruce a dovedli do Damašku.
9. A tam byl tři dny bez zraku a nejedl ani nepil.
10. V Damašku pak byl jeden učedník, jménem Ananiáš, a Pán mu ve vidění řekl: "Ananiáši!" A on řekl: "Zde jsem, Pane."
11. Pán mu řekl: "Vstaň, jdi do ulice, které se říká Přímá, a vyhledej v Judově domě Saula zvaného Tarský. Neboť hle, modlí se
12. a ve vidění viděl muže jménem Ananiáš, jak jde k němu a vkládá na něj ruku, aby prohlédl."
13. Ananiáš však odpověděl: "Pane, slyšel jsem o tom muži od mnoha lidí, kolik zlého napáchal tvým svatým v Jeruzalémě!
14. A zde má od velekněží zmocnění, aby svázal všechny, kdo vzývají tvé jméno."
15. Ale Pán mu řekl: "Jdi, protože on je má vyvolená nádoba, aby přinášel mé jméno pohanům, králům i synům Izraele.
16. Ukážu mu totiž, kolik musí vytrpět pro mé jméno."
17. Ananiáš tedy odešel, a když vešel do toho domu, vložil na něj ruce a řekl: "Saule, bratře, Pán Ježíš, který se ti ukázal na cestě, po níž jsi šel, mě poslal, abys prohlédl a byl naplněn Duchem Svatým."
18. A hned jako by mu z očí spadly šupiny a náhle prohlédl. Potom vstal a byl pokřtěn,
19. a když přijal pokrm, posilnil se. Saul pak zůstal s učedníky, kteří byli v Damašku, několik dní.
20. A hned v synagogách kázal, že Ježíš Kristus je Boží Syn.
21. Všichni, kteří ho slyšeli, tedy žasli a říkali: "Copak toto není ten, který v Jeruzalémě vyhlazoval ty, kdo vzývali toto jméno a sem přišel proto, aby je odvedl svázané k velekněžím?"
22. Saul však stále více rostl v síle a pobuřoval Židy, kteří bydleli v Damašku, když dokazoval, že tento Ježíš je Kristus.
23. A když uběhlo mnoho dní, rozhodli se Židé společně, že ho zabijí.
24. Saul se však o jejich úkladech dozvěděl. Ve dne i v noci hlídali brány, aby ho mohli zabít,
25. ale učedníci ho v noci vzali a spustili ho v koši přes hradbu.
26. Když tedy Saul přišel do Jeruzaléma, pokoušel se připojit k učedníkům, ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že je učedník.
27. Barnabáš se ho však ujal. Přivedl ho k apoštolům a vyprávěl jim, jak Saul uviděl na cestě Pána, a že s ním mluvil, a jak v Damašku směle mluvil v Ježíšově jménu.
28. A tak s nimi pobýval v Jeruzalémě
29. a směle mluvil ve jménu Pána Ježíše. Rozmlouval a hádal se s helénisty, a tak se ho pokoušeli zabít.
30. Bratři se to však dozvěděli, odvedli ho do Cesareje a poslali ho do Tarsu.
31. A tak církve po celém Judsku, Galileji i Samaří měly klid a budovaly se; chodily v Pánově bázni a rozmnožovaly se potěšením Ducha Svatého.
32. A když Petr procházel všechny církve, stalo se, že přišel také ke svatým, kteří bydleli v Lyddě.
33. Tam nalezl jednoho člověka, jménem Eneáš, který byl ochrnutý a ležel na lůžku už osm let.
34. Petr mu tedy řekl: "Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje. Vstaň a ustel si!" A tak hned vstal
35. a viděli ho všichni, kdo bydleli v Lyddě a Sáronu, a obrátili se k Pánu.
36. V Joppe pak byla jedna učednice, jménem Tabita (což se v překladu řekne Dorkas), která byla plná dobrých skutků a dávání almužen.
37. A v těch dnech se stalo, že onemocněla a zemřela. Omyli ji tedy a položili do horní místnosti.
38. A protože Lydda je blízko Joppe, učedníci uslyšeli, že je tam Petr, a poslali k němu dva muže s prosbou, aby k nim neváhal přijít.
39. Petr tedy vstal a šel s nimi. A když přišel, zavedli ho do horní místnosti a tam ho s pláčem obstoupily všechny vdovy a ukazovaly košile a pláště, které jim Dorkas dělala, dokud byla s nimi.
40. Petr však poslal všechny ven, poklekl a modlil se. Potom se obrátil k tomu tělu a řekl: "Tabito, vstaň!" A ona otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se.
41. Podal jí tedy ruku a zvedl ji. Potom zavolal svaté a vdovy a ukázal jim ji živou.
42. A to se rozneslo po celém Joppe a mnozí uvěřili v Pána.
43. Stalo se tedy, že Petr zůstal v Joppe po mnoho dní u nějakého Šimona koželuha.

 

10. kapitola

1. V Cesareji pak byl jeden muž jménem Kornélius, setník praporu zvaného Italský.
2. Byl zbožný a bohabojný s celým svým domem, dával mnoho almužen lidu a stále se modlil k Bohu.
3. Ten asi okolo deváté denní hodiny uviděl zřetelně ve vidění Božího anděla, jak k němu přišel a řekl mu: "Kornélie!"
4. A když na něj upřeně pohlédl, ulekl se a řekl: "Co je, Pane?" A on mu řekl: "Tvé modlitby a almužny vystoupily, aby byly připomenuty před Bohem.
5. Proto nyní pošli muže do Joppe a nech zavolat Šimona, který má příjmení Petr.
6. Ten je hostem u jistého Šimona koželuha, který má dům u moře. On ti poví, co máš dělat."
7. Když pak ten anděl, který k němu mluvil, odešel, zavolal Kornélius dva své služebníky a jednoho zbožného vojáka z těch, kteří byli vždycky s ním,
8. a když jim všechno vyložil, poslal je do Joppe.
9. A druhého dne, když byli na cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr okolo šesté hodiny na střechu, aby se modlil.
10. Tehdy dostal hlad a chtěl pojíst. Ale zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení.
11. A spatřil otevřené nebe a jakousi nádobu, jak sestupuje k němu jako veliká plachta uvázaná za čtyři cípy a spouští se na zem.
12. V ní byla veškerá čtyřnohá zvířata země i šelmy, plazi a nebeské ptactvo.
13. Tehdy k němu zazněl hlas: "Vstaň, Petře, zabíjej a jez!"
14. Petr však řekl: "Nikoli, Pane; nikdy jsem přece nejedl nic nečistého nebo poskvrněného."
15. Tehdy k němu hlas promluvil podruhé: "Co Bůh očistil, ty neměj za nečisté!"
16. To se stalo třikrát a potom byla nádoba znovu vzata do nebe.
17. A když byl Petr sám o sobě bezradný, co by mohlo znamenat to vidění, které měl, hle, ti muži, které poslal Kornélius, se doptali na Šimonův dům a stáli přede dveřmi.
18. Zavolali a ptali se, zda je tu hostem Šimon zvaný Petr.
19. A když Petr přemýšlel o tom vidění, řekl mu Duch: "Hle, tři muži tě hledají.
20. Proto vstaň, sejdi dolů a jdi s nimi bez rozpaků, protože já jsem je poslal."
21. Petr tedy sešel k těm mužům, které k němu poslal Kornélius, a řekl: "Hle, já jsem ten, kterého hledáte. z jakého důvodu jste přišli?"
22. A oni řekli: "Setník Kornélius, spravedlivý a bohabojný muž, který má dobré svědectví od celého židovského národa, dostal pokyn od svatého anděla, aby tě nechal zavolat do svého domu a vyslechl tvá slova."
23. Pozval je tedy dovnitř a pohostil. A druhého dne Petr vstal a odešel s nimi a někteří bratři z Joppe šli s ním.
24. Druhého dne pak přišli do Cesareje. Kornélius je očekával a svolal své příbuzné a blízké přátele.
25. A když Petr vcházel, stalo se, že mu Kornélius vyšel naproti a padl k jeho nohám a klaněl se mu.
26. Petr ho však zvedl se slovy: "Vstaň, já sám jsem také člověk!"
27. A jak s ním rozmlouval, vešel dovnitř a nalezl mnoho shromážděných.
28. Řekl jim tedy: "Vy víte, že je nemístné, aby se Žid připojil nebo přiblížil k cizozemci, ale mně Bůh ukázal, abych žádného člověka nenazýval nečistým nebo poskvrněným.
29. Proto jsem také bez odmlouvání přišel, když jsem byl zavolán. Ptám se tedy: Z jakého důvodu jste pro mě poslali?"
30. A Kornélius řekl: "Před čtyřmi dny jsem se postil až do této hodiny a v devátou hodinu jsem se modlil ve svém domě. A hle, přede mnou se postavil muž v zářícím rouchu
31. a řekl: 'Kornélie, tvá modlitba byla vyslyšena a tvé almužny byly připomenuty před Bohem.
32. Proto pošli do Joppe a zavolej Šimona zvaného Petr. Ten je hostem v domě Šimona koželuha u moře. On přijde a bude k tobě mluvit.'
33. Proto jsem k tobě hned poslal a ty jsi udělal dobře, že jsi přišel. Nyní jsme tedy my všichni přítomni před Boží tváří, abychom vyslechli vše, co ti Bůh přikázal."
34. Petr tedy otevřel ústa a řekl: "Opravdu shledávám, že Bůh nikomu nestraní,
35. ale v každém národě je mu příjemný ten, kdo se ho bojí a koná spravedlnost.
36. Slovo, které Bůh poslal synům Izraele, když zvěstoval pokoj skrze Ježíše Krista, který je Pánem všeho:
37. Vy víte, co se dělo po celém Judsku, počínaje od Galileje, po křtu, který kázal Jan
38. - jak Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí Ježíše z Nazaretu, který chodil, konal dobro a uzdravoval všechny utlačované od ďábla, protože Bůh byl s ním.
39. A my jsme svědkové všeho toho, co dělal v judské zemi a v Jeruzalémě. A toho pověsili na dřevo a zabili,
40. ale Bůh ho třetího dne vzkřísil a způsobil, aby byl zjeven;
41. ne všemu lidu, ale svědkům, které Bůh předem vyvolil - nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
42. Přikázal nám, abychom kázali lidu a svědčili, že on je ten Bohem ustanovený Soudce živých i mrtvých.
43. Jemu vydávají svědectví všichni proroci, že skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."
44. A když ještě Petr mluvil ta slova, Duch Svatý sestoupil na všechny, kdo poslouchali Slovo.
45. Věřící z obřízky, kteří přišli s Petrem, tedy užasli, že dar Ducha Svatého je vylit i na pohany.
46. Slyšeli je totiž, jak mluví jazyky a velebí Boha. Tehdy Petr odpověděl:
47. "Může snad někdo odepřít vodu těmto, kteří přijali Ducha Svatého jako my, aby nebyli pokřtěni?"
48. A přikázal, ať jsou pokřtěni v Pánově jménu. Tehdy ho poprosili, aby s nimi několik dní zůstal.